Ruské síly se zřejmě vracejí k více než sto let starému nápadu a testují nápadné maskování, které se používalo na válečných lodích během první a druhé světové války. Tentokrát ale nemá zmást člověka sledujícího cíl přes periskop, nýbrž kamery a algoritmy moderních bojových dronů.

Foto: Nátěr na vozidlech KAMAZ | The War Zone

Psali jsme:Mostní systémy GDELS: Nabídka komplexního řešení pro Armádu ČR

V posledních dnech se na sociálních sítích objevilo několik fotografií ruských vojenských nákladních vozů s velmi neobvyklými nátěry. Zachycené byly například těžké vozy Ural a KAMAZ, které ruská armáda běžně využívá pro přepravu i logistiku. Dosud byly zaznamenány nejméně dvě varianty tohoto maskování. Jedna používá široké kontrastní pruhy připomínající zebru, druhá je složitější a tvoří ji organické, vířivé tvary podobné listům nebo vlnám.

Nátěr přitom nepokrývá jen kabinu či korbu, ale téměř celý vnější povrch vozidla, včetně kol a pneumatik. Z dostupných snímků zatím není jasné, zda je bílá barva nanesena na černý základ, nebo přímo na původní tovární lak.

Na první pohled nové schéma připomíná slavné maskování Dazzle, které začalo britské královské námořnictvo používat během první světové války. Tento typ kamufláže vytvořil v roce 1917 oficiální námořní umělec Norman Wilkinson. Jeho cílem přitom nebylo loď skrýt, ale ztížit nepříteli odhad jejího kurzu, rychlosti i typu.

Základem Dazzle byly výrazné geometrické vzory složené z velkých barevných ploch, nejčastěji v černobílém provedení. Německým ponorkám tak komplikovaly útok, protože posádka pozorující cíl periskopem hůře určovala, kam loď skutečně míří a jak rychle se pohybuje. Určitá účinnost tohoto přístupu přetrvala i s nástupem pokročilejších dálkoměrů a radarů. Jeho síla totiž nespočívala v neviditelnosti, ale ve vizuálním zkreslení.

Psali jsme:CSG získala kontrakty na zapalovače munice za desítky milionů eur

Psali jsme:ACV-30 vstupuje do služby: Americký kolový obojživelný kolos vstupuje na trh vozidel 8x8

Psali jsme:Materiální připravenost Armády ČR alias skutečný test obranyschopnosti státu

Právě stejný princip může stát i za novým maskováním ruských nákladních vozů. Smyslem už ale zřejmě není zmást lidského pozorovatele, nýbrž zkomplikovat práci kamerám dronů a automatickým rozpoznávacím systémům. Ukrajinské drony totiž stále častěji využívají prvky umělé inteligence k identifikaci, sledování a navádění na cíle. Neobvyklé kontrastní vzory tak mohou představovat pokus, jak alespoň dočasně snížit účinnost strojového vidění.

Jinými slovy: jde o maskování navržené ne pro oči vojáků, ale pro software.

To samo o sobě dobře ukazuje, jak se mění podoba moderní války. O přežití na bojišti dnes nerozhoduje jen pancéřování, rychlost nebo palebná síla, ale i to, zda vozidlo dokáže uniknout správné identifikaci ze strany dronu. I několik vteřin navíc může v reálném boji znamenat rozdíl mezi únikem a zásahem.

Takový přístup má ale i svou slabinu. Na rozdíl od člověka lze automatické zaměřovací systémy postupně přeučit. Pokud se podobné maskování rozšíří, algoritmy se na něj mohou časem adaptovat a začít ho rozpoznávat spolehlivěji. To, co dnes může fungovat jako improvizované protiopatření, tak může s rostoucím množstvím dat rychle ztratit účinnost.

Přesto jde o zajímavý signál. Ukazuje, že armády v době dronů a umělé inteligence znovu sahají po starých principech klamu a přizpůsobují je novým hrozbám. Myšlenka, která vznikla v éře bitevních lodí a periskopů, tak může znovu ožívat na dnešním bojišti, kde proti sobě nestojí jen zbraně, ale stále častěji také senzory, kamery a algoritmy.

Zdroj: The Moscow Times