S velkými německými městy to nevypadá růžově – tak hodnotil bombardér B-17 německý polní maršál na podzim 1942
Létající pevnost B-17 je jedním z nejslavnějších letadel všech dob. První čtyřmotorové bombardéry tohoto typu se dočkaly bojů již v roce 1941, kdy britské královské letectvo (RAF) převzalo několik kusů pro výškové mise. Jak se druhá světová válka zintenzivnila, jednak zapojením Spojených států a také takticko-technickým rozvojem zbraní všeho druhu, bombardéry potřebovaly silnější obrannou výzbroj a lepší pancéřování. Létající pevnosti byly legendární svou schopností udržet se ve vzduchu i s velmi těžkým poškozením.
Sedmdesát pět let po prvním letu B-17 (který se uskutečnil 28. července 1935) poslal 88letý veterán společnosti Boeing krásný dopis. Napřed popsal, jak se po náletu nad Německem vrátil do Anglie se 179 průstřely od protiletadlového dělostřelectva a pouze dvěma funkčními ze čtyř motorů. A dále napsal: "Jsem rád, že jsem naživu. Děkuji vám, že jste vyrobili tak dobré letadlo." Ale co si vlastně o B-17 myslel nepřítel, tedy především velení Luftwaffe a němečtí piloti, z nichž někteří měli také příležitost je pilotovat, a to včetně operačních letů?
Foto: Svaz B-17 při náletu na Neumünster v roce 1945 | Wikimedia Commons / Public domain
Luftwaffe si mohla zblízka prohlédnout svůj první B-17 už v říjnu 1942. Havarovaný B-17, který se Němcům podařilo poškodit poté, kdy vypadl z formace, a byl poté znovu, jak to jen bylo v německých silách, sestaven v Rechlinu, kde sídlila zkušebna experimentálních letadel Luftwaffe. Tam si jej také bezprostředně přijelo prohlédnout vyšší velení Luftwaffe. Mělo to svůj význam, ačkoli první nepoškozený B-17 byl ukořistěn již v prosinci, tedy o necelé tři měsíce později.
Co tedy velitelé a důstojníci Luftwaffe na své první bližší zkoumání bombardéru B-17 říkali? Tehdejší plukovník Adolf Galland, náčelník stíhací eskadry a pozdější generál stíhacího letectva, o něm řekl toto: "Spojuje všechny možné výhody v jednom bombardéru: za prvé těžké pancéřování, za druhé skvělý dostup, za třetí kolosální obrannou výzbroj a za čtvrté velkou rychlost."
Shrnul vše podstatné a kvality letounu vystihl dobře. Němci zjistili, že tento bombardér je zjevně určen pro denní operace: měl úctyhodných jedenáct pozic pro těžké kulomety, které vystřelovaly průbojnou i zápalnou munici, a kolem letounu díky tomu prakticky neexistoval prostor, který by alespoň jedna věž či kulomet nemohly pokrýt. Z jiné havárie B-17 pak Němci získali téměř neporušený slavný pumový zaměřovač Norden (jehož plány ovšem dodal německý agent Luftwaffe už před válkou). To nenechávalo žádné pochybnosti o potenciální přesnosti bombardování.
Výše uvedené poznatky si pak spojte s těmito dvěma skutečnostmi: americkými údaji o výrobě a tím, že německé průzkumné lety nad východní Anglií ukázaly rozsáhlou výstavbu letišť. Z této havárie a těchto poznatků bylo zkušeným důstojníkům německého letectva zřejmé, že v roce 1943 začne drtivá bombardovací ofenziva proti Německu.
Polní maršál Erhard Milch, státní tajemník pro Luftwaffe a nejvlivnější osobnost německé letecké výroby, to odhadl naprosto přesně a nebál se oponovat za všech okolnosti (a často nepodloženě) optimistickému Hermannu Göringovi: "Říšský maršál mi řekl, že není důvod k obavám z amerických letadel a že ačkoli jsou čtyřmotorová, můžeme o budoucnosti uvažovat s klidem. Řekl jsem mu, že s tím nesouhlasím." Milch toho měl ve skutečnosti později na srdci mnohem víc: "To jsou starosti, které prostě nemohu překonat. Musíme se smířit s tím, že jednoho dne budou nepřátelské bombardéry útočící na Německo létat ve výškách 8500 nebo 9000 metrů."
Göring ovšem zdaleka nebyl se svými růžovými brýlemi osamocen. Byť není samozřejmě jisté, zda jeho blízcí spolupracovníci spíše jen nevyslovovali to, co si jejich velitel přál slyšet. Hans Jeschonnek, náčelník generálního štábu Luftwaffe, se k otázce B-17 vyjádřil takto: "Tyto čtyřmotorové bombardéry dostaneme dolů stejně rychle jako ty dvoumotorové a ztráta čtyřmotorového bombardéru znamená pro nepřítele mnohem větší ztráty." Navzdory nepopiratelným ztrátám, které během denní strategické ofenzívy těžké spojenecké bombardéry utrpí, je dnes zcela zřejmé, že Göringův a Jeschonnkův názor v této věci byl dalek smyslu pro realitu.
Kompetentní a realisticky uvažující němečtí velitelé nebezpečí těchto nových letadel viděli, zatímco jiní si byli jisti, že proti nim mohou účinně a snadno bojovat. Jedno je však jisté, chmurná předpověď Erharda Milcha se rozhodně ukázala jako pravdivá. Sám sebe Milch parafrázoval v březnu 1943 takto: "S našimi velkými městy to nevypadá růžově."
Co se stalo s B-17, které Němci dokázali opravit? Jak bylo řečeno, první z nich padl do jejich rukou v prosinci 1942. Šlo o B-17F-27-BO, který havaroval 12. prosince 1942 poblíž Melunu ve Francii s posádkou 303. bombardovací skupiny a byl následně pozemním personálem Luftwaffe opraven. V rámci zkoušek byl pak zařazen do zvláštní eskadry, kterou Němci zřídili mj. za účelem provozu kořistních strojů nepřítele: Kampfgeschwader 200 (KG 200). A následovalo dalších šest Létajících pevností, čtyři ve verzi F a později dvě ve verzi G.
Šest z nich bylo převedeno ke KG 200, která je využívala ke speciálním operacím. Němci neměli dostatek letadel s takovým doletem jako B-17, a americké stroje pro ně tedy byly velmi užitečné. Kromě výsostných znaků dostaly také noční kamufláž. Němci přidali některé vybavení: barometrický výškoměr ASI a radiový výškoměr FuG 101. B-17 sloužily u KG 200 ve dvou letkách: 1. Staffel byla bojová, 4. Staffel byla výcviková. Základnu měly na letišti Finsterwalde.
Létaly ale všude: Sovětský svaz, Polsko, Řecko, Itálie, Francie, Belgie, Nizozemsko, Irsko a dokonce i Palestina a Afrika! Všechny mise byly přísně tajné a jejich cíl znali jen pilot a navigátor. Služba u KG 200 byla velmi nebezpečná - první letouny byly ztraceny 15. května a 27. června 1944. Další byl těžce poškozen 19. listopadu 1944. Jiná B-17 byla zničena během mise ve španělsko-francouzské pohraniční oblasti. Letoun pilotovaný piloty Knappenscheiderem a von Pechmannem s 10 francouzskými kolaboranty vzlétl 9. února 1945. Krátce po startu letadlo explodovalo (asi sto metrů nad přistávací dráhou) a všichni na palubě zahynuli. Poslední B-17 pak Luftwaffe ztratila 2. března 1945. Bombardér odstartoval ve 23.08 z letiště Stuttgart-Euchterdingen s 8 členy posádky, 9 agenty a třemi kontejnery s vybavením. Při návratu na domovskou základnu bylo letadlo sestřeleno britským nočním stíhacím Mosquitem. Část posádky vyskočila na padáku.