Ruská armáda zkouší další způsob, jak vrátit tankům schopnost pohybovat se po bojišti zaplněném tisíci bezpilotních prostředků. Na frontě se objevují tanky T-72B3M vybavené aktivním ochranným systémem Arena-M, který byl původně vyvíjen především proti protitankovým střelám a granátům, nyní ale dostává schopnost reagovat také na FPV drony. První zkušenosti ukazují zároveň potenciál i zásadní omezení tohoto řešení. Podle ukrajinských zdrojů dokázala Arena-M na jednom ruském tanku zachytit sedm útočících FPV dronů. Ukrajinci však pokračovali v útocích a k definitivnímu vyřazení vozidla měli podle dostupných informací použít celkem 15 až 20 bezpilotních prostředků.

Foto:  T-72B3A vybavených aktivním ochranným systémem Arena-M po zásahu FPV dronu | Telegram

Jde o další kolo technologického souboje, který se během války na Ukrajině rozběhl rychlostí, s jakou před konfliktem počítal málokdo. Nová zbraň poskytne jedné straně výhodu, protivník na ni během několika měsíců nebo někdy jen týdnů najde odpověď a celý cyklus začíná znovu. Tanky jsou jedním z nejlepších příkladů tohoto procesu. Na začátku ruské invaze představovaly hlavní hrozbu pro obrněnou techniku klasické protitankové řízené střely, ruční protitankové zbraně, miny a dělostřelectvo. Ukrajinské jednotky používaly Javeliny, NLAW a další západní i domácí systémy, postupně však začala stále větší část ztrát připadat na zbraň, která je ve srovnání s klasickou protitankovou střelou mimořádně levná – malý FPV dron nesoucí výbušninu.

Jeho výhodou není pouze cena. Operátor může útočit z různých směrů, zaměřit slabě chráněnou část vozidla a stejné vozidlo napadat opakovaně. Pokud první dron tank nezničí, může poškodit pás, optiku, motorový prostor nebo jinou důležitou část a připravit jej pro další útok. Výsledkem byla exploze improvizovaných ochranných konstrukcí. Rusové začali na tanky montovat kovové klece, sítě a další konstrukce, kterým se na Západě rychle začalo přezdívat „cope cages“ nebo „barbecue cages“. Z původně jednoduchých mříží se postupně vyvinuly mnohem propracovanější konstrukce pokrývající prakticky celé vozidlo a některé současné ruské tanky kvůli nim svou siluetou připomínají spíše pohybující se kovové přístřešky.

Taková ochrana ale přináší řadu problémů. Zvyšuje rozměry a hmotnost vozidla, může omezovat výhled posádky, pohyb věže i možnost rychle tank opustit a stále jde pouze o pasivní překážku mezi dronem a pancířem. Arena-M představuje technologicky výrazně složitější přístup. Aktivní ochranný systém se nesnaží zásahu zabránit další vrstvou materiálu, ale přilétající hrozbu detekuje a pokusí se ji fyzicky zničit ještě před kontaktem s vozidlem.

Myšlenka aktivní ochrany není nová. Sovětský svaz s podobnými systémy experimentoval už během studené války a rodina Arena má za sebou několik desetiletí vývoje. Modernizovaná Arena-M využívá radar ke sledování okolí vozidla. Jakmile systém detekuje přilétající objekt a vyhodnotí jej jako hrozbu, odpálí ochrannou munici, která má projektil zničit ještě před dopadem. Původně šlo především o obranu proti protitankovým řízeným střelám a reaktivním granátům, jenže FPV dron představuje podstatně odlišný cíl. Pohybuje se pomaleji, dokáže prudce měnit směr a operátor může zvolit netypický úhel přiblížení, pro který starší systémy aktivní ochrany nebyly navrženy.

Rusko proto systém upravovalo také pro boj proti bezpilotním prostředkům a podle dostupných informací byla protidronová schopnost do Areny-M zavedena v roce 2025. V létě letošního roku se systémy začaly objevovat při skutečných bojových operacích. Geolokalizované záběry zveřejněné začátkem srpna zachytily ukrajinské FPV drony útočící na T-72B3M vybavený Arenou-M v oblasti Volodymyrivky východně od Dobropillji. Záběry pravděpodobně pocházejí z ruského mechanizovaného útoku z konce července, při kterém Rusové nasadili přibližně sedm až devět tanků a dvě další obrněná vozidla.

Podle ukrajinských zdrojů dokázala Arena-M na jednom z tanků zachytit sedm FPV dronů, což je z vojenského hlediska zajímavý výsledek. Ekonomika používání malých útočných dronů je totiž založena právě na obrovském nepoměru mezi cenou prostředku a jeho cíle. FPV za několik stovek nebo tisíc dolarů může vyřadit tank v hodnotě milionů. Pokud ale aktivní ochrana způsobí, že k jeho zničení musí protivník vyslat patnáct nebo dvacet bezpilotních prostředků, začíná se tento poměr měnit. Podle ukrajinských informací bylo právě takové množství nakonec potřeba k definitivnímu vyřazení jednoho z tanků vybavených Arenou-M.

Systém tedy tank nezachránil, ale výrazně zvýšil množství prostředků, které na něj musel protivník spotřebovat. Ve skutečné válce přitom obranný systém nemusí poskytovat stoprocentní ochranu, aby měl smysl. Pokud dokáže zvýšit pravděpodobnost přežití vozidla a přinutit nepřítele věnovat jednomu cíli několikanásobně více zbraní, může splnit svůj účel. Každý další FPV znamená další prostředek, další výbušninu, další rádiové spojení a čas operátorů, během kterého nemohou útočit na jiný cíl. Tank současně získává více času k opuštění nebezpečného prostoru.

Zásadním omezením Areny-M je množství ochranné munice. Aktivní ochranný systém nemá neomezenou zásobu interceptorů a pokud protivník zjistí, že konkrétní vozidlo podobnou ochranu používá, může se ji pokusit jednoduše zahltit opakovanými útoky. Po vyčerpání ochranných prvků se tank znovu stává výrazně jednodušším cílem. Ukrajinské drony navíc nejsou jedinou hrozbou. Moderní tank se v prostoru několika desítek kilometrů od fronty pohybuje v prostředí permanentního průzkumu, útočných dronů, dělostřelectva, min a připravených protitankových pozic. I když Arena zachytí několik FPV, vozidlo může následně najet na minu nebo být zasaženo dělostřelectvem či jiným protitankovým prostředkem.

Právě červencový útok u Dobropillji ukázal, že samotná aktivní ochrana problém mechanizovaného boje neřeší. Ani tanky vybavené Arenou-M nedokázaly ruské formaci zajistit úspěšný průlom. Bylo by ale chybou systém odepsat pouze proto, že některá chráněná vozidla byla nakonec zničena. Rusové se snaží vyřešit mnohem širší problém: jak vůbec obnovit možnost mechanizovaného manévru v prostředí, kde se pohyb většího vozidla stává téměř okamžitě známým protivníkovi.

Drony vytvořily kolem frontové linie rozsáhlou zónu, v níž je pohyb techniky mimořádně nebezpečný. Jakmile průzkumný prostředek vozidlo odhalí, informace může během několika minut putovat k operátorům FPV, dělostřelectvu nebo jiné úderné jednotce. Tank tak může být perfektně připraven na souboj s jiným tankem, ale k protivníkovi se vůbec nedostat, protože jej několik kilometrů před cílem postupně napadne série levných kvadrokoptér.

Rusko na tuto situaci reaguje kombinací několika metod. Vedle Areny-M používá rozsáhlé ochranné konstrukce, sítě, prostředky elektronického boje a další úpravy vozidel. Současně na mnoha úsecích omezuje velké mechanizované útoky a místo nich využívá malé pěší skupiny, motocykly, čtyřkolky a lehká vozidla. Tyto prostředky jsou sice podstatně méně chráněné, ale také levnější, menší a obtížněji zjistitelné. Nasazování Areny-M současně ukazuje, že se Rusové klasického mechanizovaného útoku vzdát nechtějí a hledají způsob, jak tankům alespoň část jejich původní schopnosti manévru vrátit.

Stejný proces adaptace je vidět také na opačném konci technologického spektra. Když Ukrajina výrazně zvýšila úspěšnost zachytávání ruských dálkových dronů Geran-2, Moskva začala urychlovat vývoj rychlejších variant s proudovým pohonem. Geran-3 a další připravované verze mají výrazně zkrátit dobu, kterou má ukrajinská protivzdušná obrana na reakci. Podle ukrajinského důstojníka může proudový Geran-3 překonat vzdálenost od běloruské hranice ke Kyjevu přibližně za 35 minut, tedy výrazně rychleji než starší prostředky s pístovým motorem.

Rusko současně rozšiřuje infrastrukturu potřebnou k jejich masovému nasazení. Analýzy satelitních snímků ukázaly desítky nových odpalovacích drah na základnách poblíž Ukrajiny a Běloruska, přičemž některé jsou delší a mohou být určeny právě pro rychlejší proudové prostředky. Smyslem není pouze zvýšit počet dronů, které lze vyslat během jediné útočné vlny, ale také rozptýlit odpalovací infrastrukturu a komplikovat její ničení ukrajinskými údery.

Ukrajinská odpověď na sebe nenechává dlouho čekat. Vedle klasické protivzdušné obrany vznikají specializované interceptor drony a nově také rychlé prostředky schopné pronásledovat proudové Gerany. Jedním z nich je Alexa Spatium, který má být určen právě proti rychlejším typům útočných UAV. Stejný princip lze pozorovat u pozemní techniky: Ukrajina začne masově používat FPV proti tankům, Rusko zavede aktivní ochranu proti FPV a ukrajinské jednotky se ji následně snaží zahltit větším množstvím dronů nebo hledají nové úhly útoku.

Válka na Ukrajině se tím stále více mění v nepřetržitý technologický závod, ve kterém žádná výhoda nezůstává dlouho jednostranná. Ruská armáda z roku 2026 není z technologického ani taktického hlediska totožná s armádou, která v únoru 2022 vstoupila na Ukrajinu. Během války utrpěla obrovské ztráty techniky i personálu a odhalila řadu organizačních slabin, současně ale získala více než čtyři roky zkušeností z rozsáhlého konfliktu proti protivníkovi podporovanému moderními západními technologiemi. Stejným, často ještě rychlejším procesem samozřejmě prochází Ukrajina, která se v některých oblastech bezpilotního válčení sama stala technologickým průkopníkem.

Arena-M je pouze jedním příkladem tohoto mnohem širšího vývoje. Sedm zničených FPV dronů konkrétní tank nakonec nezachránilo. Pokud ale systém přinutil ukrajinské jednotky použít k jeho vyřazení patnáct až dvacet prostředků namísto jednoho nebo dvou, poskytuje ruským konstruktérům důvod ve vývoji pokračovat. Další verze může získat více ochranné munice, lepší senzory nebo těsnější propojení s elektronickým bojem. Ukrajina následně pravděpodobně přijde s další odpovědí.

Právě to je možná nejdůležitější lekce současného bojiště. Nevyhrává automaticky ten, kdo jako první představí novou zbraň nebo obranný systém. Mnohem důležitější může být schopnost rychle vyrábět, zavádět a následně upravovat techniku podle toho, jak na ni reaguje protivník. Tank T-72B3M, který podle ukrajinských zdrojů muselo postupně napadnout až dvacet FPV dronů, je velmi názorným příkladem toho, jak tento technologický evoluční závod vypadá v praxi.

Zdroj: Institute for the Study of War (ISW), ukrajinské vojenské zdroje a veřejně dostupné informace o systémech Arena-M a Geran