Když se mluví o sankcích, často to zní jako jednoduchá rovnice: bez přístupu k západním technologiím se vojenská výroba zpomalí. Jenže dokumenty k ruskému závodu Plant No. 9 ukazují jiný, mnohem praktičtější obraz — a hlavně: obraz plný konkrétních typů strojů, výrobních hal a modernizačních kroků, které se bez špičkového zahraničního vybavení dělají jen těžko.

Foto: Ruský závod č. 9 na výrobu hlavní rok 2016 | Telegram

Psali jsme:Elitní bojoví chirurgové SOST

Frontelligence Insight ve spolupráci s analytickou společností z Dallasu získali a analyzovali ruské zadávací a nákupní dokumenty související právě s Plant No. 9. Jde o klíčového výrobce hlavňových dělostřeleckých systémů v Rusku — závod, který vyrábí dělostřelecké hlavně i tankové kanóny. A tím to nekončí: ve výrobním portfoliu má také námořní raketové hlubinné bombardéry RBU-1000 a RBU-6000 a je původním vývojářem sovětské houfnice D-30.

Zásadní zjištění ale neleží v historii závodu. Leží v tom, co se děje teď: navzdory sankcím probíhá modernizace závodu průběžně minimálně od roku 2016.

Modernizace, která má jasný cíl: Víc hlavní, víc sériové výroby

Analýza dokumentů vede k závěru, že Rusko rozšiřuje výrobní kapacity a modernizuje vybavení závodu — a podle analytiků je to proces, který by nebyl možný bez přístupu k západnímu vybavení a technologiím.

Plant No. 9 se nachází v průmyslové zóně Uralmash v Jekatěrinburgu, tedy v místě, které je dlouhodobě jedním z center těžkého průmyslu, kde historicky fungovala civilní i vojenská výroba vedle sebe. Satelitní snímky mají odhalovat šest objektů, včetně dvou kovozpracujících dílen a galvanovny.

Psali jsme:Ve Vyškově proběhlo první zaškolení řidičů-instruktorů na nové vozidlo TITUS 6x6

Psali jsme:Záznam z oblohy: Patriot v nejtvrdší zkoušce během útoku na Kyjev

Psali jsme:Americká armáda představila prototyp tanku M1E3 Abrams: lehčí, chytřejší a připravený na bojiště zítřka

A právě tady se modernizace překlápí z abstraktního „zvyšujeme kapacitu“ do konkrétního „co přesně se bude vyrábět“: rekonstrukce jedné z dílen má vytvořit integrované výrobní pracoviště pro sériovou výrobu komponentů a sestav pro 152mm dělostřelecký systém 2A88, používaný v samohybné houfnici 2S35 Koalitsiya.

Dokumentace popisuje dvě klíčové dílny:

• Dílna č. 23: mechanické obrábění a ruční finální dokončování dílů a sestav systému Koalitsiya
• Dílna č. 25: kompletace komponentů a finálních výrobků, zkoušky/uvádění do provozu, lakování, konzervace, balení, doplnění o náhradní díly a expedice do skladu

Tohle rozdělení je typické pro snahu „rozjet“ stabilní sériovou výrobu: jedna část tlačí přesnost a průchod obráběním, druhá standardizuje dokončení, kontrolu a logistiku.

„Armata“ v dokumentech: Stopa přesměrování výroby?

V dokumentaci se objevuje také slovo „Armata“ — dokonce jako samostatná část dílny. Analytici odhadují, že odkazy na Armatu v tomto kontextu nejspíš souvisejí s výrobou systémů řízení palby nebo se zbraněmi/hlavněmi, které byly původně vytvořené pro Armatu a později přesměrované na jiné platformy.

Jinými slovy: i když se některé programy v čase mění, investice do výrobních schopností (stroje, přípravky, procesy, dílny) mohou dál živit další projekty — a právě tohle je na podobných modernizacích strategicky nejcennější.

Importní soběstačnost na papíře, závislost ve výrobě

Nejtvrdší část zjištění je ale v tom, co stojí za samotnou expanzí. Přes dlouholetou strategii „importní substituce“ Rusko podle analýzy nedosáhlo plné nezávislosti na dovozu zahraničního vybavení. A nejde jen o pomocné procesy.

Téměř všechny kritické fáze výroby v Plant No. 9 — nejen „vedlejší“ činnosti — mají podle analytiků stále záviset na vysoce přesných obráběcích strojích z Evropy a východní Asie. A nejde o drobné součástky nebo „nějakou elektroniku, co se dá obejít“. Rozšíření kapacit vyžaduje velké průmyslové vybavení — stroje, které jsou samy o sobě výrazné, drahé a z principu lépe dohledatelné i regulovatelné.

Konkrétní stroje, konkrétní země: Co se v dokumentech objevuje

Dokumenty uvádějí seznam vybavení podle země původu a výrobce. Patří mezi ně:

• KAFO (Taiwan): VMC-21100+ vertikální frézovací obráběcí centrum
• Glory (Taiwan): Glory APC 24S NC bezhrotá bruska
• TACCHI (Italy): TACCHI HD/3 450×4000 multifunkční CNC soustružnicko-frézovací centrum
• PARPAS (Italy): OMV Electra horizontální frézovací centrum
• DMG MORI (Germany):
  • 3osé vertikální CNC frézky DMC 650V, DMC 650V MillTap 700
  • soustružnicko-frézovací stroj DMG Beta 800
  • tyčový automat DMG Alpha 500
• LIEBHERR (Germany):
  • CNC ozubárenský stroj LC500
  • vertikální CNC ozubárenské stroje LFS 1200 a LFS 300
  • soustruh DMG Gamma 1250
• HERMLE AG (Germany): 5osé obráběcí centrum C42U
• JONES & SHIPMAN (United Kingdom): PROGRIND 1045 EASY bruska

Tenhle seznam je důležitý z jednoho prostého důvodu: ukazuje, že „modernizace“ není jen slovo v tiskové zprávě. Je to sada konkrétních výrobních schopností — frézování, soustružení, broušení, ozubení — které dohromady tvoří páteř přesné strojírenské výroby. A právě přesnost je u hlavní a zbraňových systémů klíčová.

Co z toho plyne: Sankce nejsou jen o čipech

Pokud je závěr analýzy správný, pak je to nepříjemně jasné: omezení dovozu „malých věcí“ nemusí stačit, když se jádro výrobní kapacity opírá o velké, vysoce přesné strojní vybavení. A zároveň platí i druhá strana mince: právě tento typ zařízení je „ze své podstaty“ lépe identifikovatelný a potenciálně lépe regulovatelný než drobné komponenty.

V praxi to znamená, že skutečný boj o kapacity se nevede jen na úrovni finálních zbraní, ale v tichých halách obráběcích dílen — tam, kde se rozhoduje, kolik hlavní a v jaké kvalitě lze vůbec vyrobit.

Zdroj: Defense Magazine