Robert S. Scott ukázal, co dokáže jeden muž s hromadou granátů. Byl v roce 1943 na Šalamounových Ostrovech jako součást armádní a mariňácké invaze. Jejich mise byla jednoduchá, obsadit a držet klíčovou startovací dráhu pro letadla, která byla pod kontrolou japonské armády.

Nejen že ostrovy měly jeden z nejhorších terénů v celém Pacifiku, ale také tam bylo tolik nepřátelských postů, že jim trvalo ujít 7 mílovou vzdálenost téměř měsíc. Když se už konečně dostali k startovací dráze pro letadla, našli Scottovi muži velké nepřátelské rezervy, stáhli se a opustili svého velitele Scotta, zatímco se japonští vojáci blížili ze skrytých podzemních úkrytů a útočili na očividně bezbranného Scota - to byla jejich první chyba.

Scott používal pařez jako kryt a pálil na nepřátele z jeho pušky. Střílel až do doby, než mu puška byla "vystřelena" z ruky. Chvíli poté dostal pár šrapnelů do hlavy. Japonci usoudili, že to je perfektní chvíle na to, dodělat ho. To byla ovšem jejich druhá, a poslední chyba.

Psali jsme:Uškujniki: svobodný lid ze severních oblastí Ruska a Novgorodu a jejich tradice vikingských nájezdů

Sám, beze zbraně, Scott vytáhl obrovskou zásobu granátů a začal vrhat jeden po druhém na nepřítele. Ničil nepřátelské kryty se smrtelnou přesností. Tohle se mu podařilo dělat asi 30 minut, přesně takovou rezervu času, kterou potřebovali Scottovi muži, aby se znovu zapojili do boje.

Nakonec Scott a jeho muži v boji zvítězili, na bojišti našli 28 mrtvých japonských vojáků. Celkově vyházel asi 30 granátů, což z něj dělá pravděpodobně prvního granátnického odstřelovače v historii.

Ruční obranný granát Mk II.