Ve válce dělají normální lidé nenormální věci. Jedním z těchto normálních lidí byl i svobodník Heinrich Severloh, který při spojenecké invazi v Normandii na pláži Omaha osobně zabil nebo zranil více než 1000 amerických vojáků. Tak se tento obyčejný mladý německý chlapec (který mimochodem neměl armádu příliš v lásce) stal pravděpodobně nejvražednějším vojákem 2. světové války a vysloužil si přezdívku "Bestie z Omahy".

Foto: Pohled na pláž Omaha z místa bývaleho kulometného hnízda Heinricha Severloha

Dne 6. června 1944, v Den D spojenecké invaze v Normandii, byl Severloh přidělen k obraně opěrného bodu 62 (Widerstandsnest 62), který se nacházel na pláži Omaha v americkém sektoru vylodění. 

Psali jsme:Zimmermannova nóta z roku 1917 a spletitý příběh jejích okolností

Foto: Opěrný bod 62

V 6:30 ráno 6. června 1944 se, před opěrným bodem 62, začali v několika vlnách vyloďovat tisíce amerických vojáků. Z nich bylo ke konci dne 1500 - 2000 mrtvých a raněných, přičemž více než 1000 osobně zabil nebo zranil Severloh. 

Občas se uvádějí i jiné počty, např. 2000 - 2500 mrtvých a dalších 1500 raněných, ale to jsou nereálná čísla (na celé pláži Omaha bylo zabito 2000 - 2400 Američanů). Od 6:30 (kdy invaze začala) do 15:00 (kdy z opěrného bodu 62 ustoupil) vystřílel Severloh více než 12 000 ran z kulometu MG42 a dalších 400 ran z karabiny K98, kterou měl ve svém postavení jako záložní zbraň.

Foto: Přehřátou hlaveň kulometu MG 42 vyměnil přibližně desetkrát

Psali jsme:„Palte! Je jich tady víc než nás!“ – americké granáty zabily vlastního pozorovatele, ale také stovku Němců

 Vyloďovací čluny, které měl jako na dlani, zasypal palbou pokaždé, když sklopily u pláže své rampy a pěšáci, kteří se v nich nacházeli, se začali brodit na břeh. Později, mnoho let po válce, prohlásil, že si vůbec neuvědomoval, jak dlouho se držel ve svém postavení a co tam celé ty hodiny (bez vody, jídla a odpočinku) dělal. Všichni jeho spolubojovníci byli již mrtví nebo ze svých pozic ustoupili do vnitrozemí, když se Severloh probral ze svého tranzu a zjistil, že je sám. Zároveň mu i začala docházet munice, protože mu ji již nikdo nepřinášel. Americká pěchota mezitím pronikla mezerou mezi opěrným bodem 62 a 64 a začala ostřelovat Severlohovo postavení z boku. Teprve tehdy si začal uvědomovat, co za masakr způsobil a rozhodl se zachránit si život ústupem (v té době byl navíc Severloh lehce raněn). Věděl, že kdyby padl ve svém postavení do rukou Američnům, nepřežil by.

Foto: Masakr na pláži Omaha měl z velké části na svědomí právě Severloh

Severloh se při svém úniku připojil ještě k jednomu německému vojákovi a společně ustoupili do vesnice Colleville-sur-Mer (kde se nacházel opěrný bod 63 - velitelské stanoviště obranného úseku) asi 1 km od pláže.

Zde byl ještě ten den večer zajat postupujícími Američany a přepraven do zajateckého tábora v USA. V té době již bylo známo, že na pláži Omaha došlo k obrovskému krveprolití a že jeden konkrétní kulomet měl na svědomí největší počet ztrát.

Severloh z obavy o svůj život nikomu (ani zajatým Němcům) neřekl, že tím kulometníkem byl on.

V roce 1947 byl propuštěn ze zajetí a vrátil se zpět na svůj statek do Německa. Ke svým činům ze Dne D se veřejně (v té době o tom již vyprávěl své ženě) přiznal až o mnoho let později, v roce 1988.

V té době ho navštívil reportér, který se domníval, že by právě Severloh mohl být onou "Bestií z Omahy", jak onomu neznámému kulometníkovi začali američtí vojáci, kteří přežili Den D, přezdívat. Pro Severloha to bylo určité vysvobození, neboť celé ty dlouhé roky musel žít se svým strašným tajemstvím a trpěl psychickými traumaty.

Většina amerických veteránů Severlohovi odpustila s tím, že se tenkrát jednalo o situaci "zabij nebo sám budeš zabit". Severloh pak začal pátrat po svých bývalých nepřátelích, kteří se 6. června 1944 vylodili v jeho sektoru pláže.

Jedním z těch, které kontaktoval, byl i americký veterán David Silva, kterého tenkrát zásah ze Severlohova kulometu těžce zranil. Po společném setkání se ze Silvy a Severloha stali dobří přátelé, kteří se několikrát navštívili a často si i dopisovali.

Foto: Severloh a Silva při vzájemném setkání na pláži Omaha.

Poslední roky svého života prožil Severloh v relativním štěstí, neboť mu většina lidí odpustila. Prolomením svého mlčení se zbavil svých největších traumat, což bylo pro něj jakýmsi vykoupením.

Heinrich Severloh zemřel dne 14. ledna 2006 v Lachendorfu, nedaleko svého rodiště. V následujících letech navštívil David Silva mnohokrát jeho hrob.