EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Souboj mezi samurajem a Černohorcem během rusko-japonské války

 15. 01. 2021      kategorie: Vojenská historie      11 komentářů

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by dopadl vyrovnaný souboj mezi japonským samurajem a černohorským důstojníkem? Nemusíme žádat o pomoc odborníky na historii ani různé bojové specialisty. Stačí se vrátit do roku 1905, kdy k obdobnému souboji skutečně došlo.

shutterstock_173390906
Foto: Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by dopadl vyrovnaný souboj mezi japonským samurajem a černohorským důstojníkem? Nemusíme žádat o pomoc odborníky na historii ani různé bojové specialisty. Stačí se vrátit do roku 1905, kdy k obdobnému souboji skutečně došlo. (ilustrační foto) | Shutterstock

Tehdy již druhým rokem zuřila rusko-japonská válka a obě armády proti sobě stály ve východním Mandžusku. Po kapitulaci ruské posádky v obleženém přístavu Port Arthur, se schylovalo k jedné z největších bitev světových dějin a rozhodující bitvě celého konfliktu – bitvě u Mukdenu (Šen-jang). Na straně Japonska bylo pod velením maršála Iwao Ójamy 270 000 – 280 000 mužů (rozdělených do pěti armád), na straně Ruska pod velením generála Alexeje Nikolajeviče Kuropatkina 280 000 – 340 000 mužů (rozdělených do tří armád). Neobyčejně krvavé boje probíhaly několik týdnů na frontě dlouhé 150 km. U Jun-tsu-anu, proti sobě obě armády ležely v patové situaci a velení se rozhodlo situaci vyřešit šalamounky. Japonský velitel vyzval svého protějška k vyslání nejlepšího bojovníka k souboji s japonským samurajem. Duel měl rozhodnout o vítězi a poražená strana se pak měla stáhnout zpět. Nepřijmout výzvu k souboji znamenalo přijmout porážku.

Psali jsme: Horten Ho 229 - Hitlerův nadčasový stealth letoun

Na Ruské straně se ihned dobrovolně přihlásil dvaatřicetiletý černohorský dobrovolník – kapitán Aleksandar Lekso Saičić (1873-1911). Jeho nadřízený, při pohledu na štíhlou postavu, vyjádřil obavy nad výsledkem souboje. Obavy však byly poněkud ukvapené. Saičić byl totiž ostříleným vojákem, studoval na poddůstojnické škole v Bělehradě a proslul svými výjimečnými fyzickými výkony, kdy například dokázal přeskočit koně po délce. Proslul jako skvělý jezdec a o jeho legendárních schopnostech v šermu šavlí svědčí událost, kdy svému nadřízenému u brigády dokázal holí vyrazit šavli z ruky a tou potom odsekl protivníkovi knoflík na košili pod krkem. Jindy zase zkušeného italského učitele šermu na Cetinji zahnal v šermířském duelu svými ostrými výpady na útěk. Krátce před válkou vstoupil jako dobrovolník do ruské carské armády. Ve své době to nebylo nic zvláštního, jelikož již dvě století Rusko politicky a materiálně podporovalo svrchovanost tohoto malého knížectví. Rusko rovněž hradilo prakticky veškeré výdaje Černé Hory. Nepřekvapí, že kníže Nikola I. s ruskou říší otevřeně sympatizoval a požehnal svému ruskému pluku před jeho odchodem do války. Saičić tak nebyl jediným černohorským dobrovolníkem a od prvních dnů prokazoval mimořádnou odvahu a bojové schopnosti. Nadřízený nakonec souhlasil s tím, aby Aleksandar Saičić podstoupil tento důležitý souboj a na koni se vydal do území nikoho. Zde na něj již čekal japonský sok oděn v tradičním černém samurajském brnění.

Z dostupných pramenů stále není zcela jasné, zda celý souboj probíhal pouze na koních nebo zda v průběhu souboje oba duelanti sesedli a bojovali opěšale. Jisté je, že samotný souboj byl velmi rychlý a zřejmě netrval příliš dlouho. Duelanti se proti sobě rozjeli na koních, Japonec zasáhl soupeře lehkým sekem na čele, leč ten jej překvapil klasickou šermířskou fintou in tempo a protiútok dokončil stětím jeho hlavy. Aleksandar Saičić se tedy vrátil ke svým pozicím jako vítěz a od nadšených ruských vojáků si vysloužil přezdívku Muromec. Jedno ze svědectví říká, že souboj byl pozorován několika ruskými generály, kteří hned po souboji Aleksandarovi osobně a za vyhrávání plukovní kapely blahopřáli, což evokuje úvahu, že příprava obou stran na souboj zřejmě trvala delší dobu a možná také byl duel jistou formou frontového povyražení, což však nikterak nesnižuje jeho skutečný význam. Patrně se jednalo o opravdu zajímavý souboj, jelikož byl vítěz ctěn i v řadách japonských vojáků. Údajně jej v táboře osobně navštívil rovněž velitel japonského loďstva Heihačiró Tógó. Saičić rovněž obdržel několik vyznamenání, čestných zbraní a údajně také doživotní roční rentu ve výši 40 napoleondorů, což byl zlatý dvacetifrank ražený za Napoleona I.

Bitva se ale vyvíjela katastrofálně a rusové ztratili 80 000 – 90 000 a Japonci 50 000 – 75 000 mužů. Jednalo se ale o pouhou předehru konce rusko-japonské války, jejíž poslední tečkou byla porážka ruské flotily v bitvě u Cušimy. Saičić se po návratu do vlasti živil vyučováním cizích jazyků v tehdejším hlavním městě – Cetinje. V roce 1910 se kníže Nikola I. Petrović-Njegoš, za podpory Ruska a Italského království, rozhodl za přítomnosti předních církevních hodnostářů a mnoha významných osobností tehdejší evropské politiky, vyhlásit černohorské království. Samotné vyhlášení království proběhlo 28. srpna 1910. Korunovace Nikoly I. a jeho manželky Mileny Teodózie Vukotić na krále a královnu byla velkou slavnostní událostí. Následné oslavy trvaly dlouho do noci, ale krátce po oslavách propukl v královském sídle požár. Kapitán Saičić byl přítomen a rozhodl se zachránit vzácné předměty z hořící rezidence. Vyběhl do prvního patra, leč než se stihl vrátit, zhroutilo se hlavní schodiště. Rozhodl se tedy skočit z balkonu a tvrdě dopadl na chodník. Nárazem si přivodil těžká vnitřní zranění. Na jejichž následky zemřel 7. dubna roku 1911 ve svých 38 letech.

Psali jsme: Co vše si Sověti odnesli z okupovaného Německa v roce 1945

CENOVÉ BOMBY (328)

Komentáře

Monarchista

19. 01. 2021

Článek byl oprášen a vložen sem, kde bohužel ta jemnost zabíjení mnozí nedokáži posoudit. Zde snad platí jen hrubá síla? Byl to boj dvou vojáků, každý vycvičen v jiném stylu. Je to beru jako přípomínku. Mimochodem jsme tento článek před dvemi lety zvyřejnili i v časopisu Signum.

RAF

17. 01. 2021

tento souboj je dobre zdokumentovany. rozpustenim kasty samuraju urcite nezanikli samurajove. klasicke sermirske a dalsi skoly vyucujici v duchu samurajskych tradic existuji dodnes.

jinak je absurdni si predstavovat vzhkedem k vaznosti situace si predstavovat, ze japonsky velitel poslal do boje nejakeho "nadsence" historickeho sermu, co koupil brneni nekde v zastavarne. bezpochyby slo o prestizni souboj do ktereho vyjel skutecny samuraj a ten nejlepsi, ktereho temer ctvrt milionova jap armada mohka nabodnout.

dnes se diky filmum jako Kill Bill, Poskedni samuraj atd. vyrvari dojem neprazitelnosti samuraje s jehou katanou a fanatickou disciplinou. proto je tato historicka udalost, tak zajimava. doklada ze kdyz se setkaji elitni bojovnici ve skutecnych podminek liteho boje. evropske sermirska skola prekonava tolik glorifikovanou japonskou.

Martin23

17. 01. 2021

Škoda, že se toho nedožil Jánošík. Ten by je se svojí valaškou zrubal oba dva.

astor

17. 01. 2021

A co na to všeználek Karel123? Postrádám jeho hodnotný rozbor souboje ve vztahu k NATO a aplikaci vysledků rozboru do jeji mírové koncepce! A prosím, hlavně nějaké odkazy na důvěryhodné zdroje!

Bono

17. 01. 2021

Tak ještě že se tu zase ozvala spousta odborníků, nejspíš tam tenkrát byli i svítit.... To si jako myslíte, že když "Samurajská třída byla zrušena 1876" - jestli je to tak, tak že 29(dvacet devět) let potom už nikdo neovládá umění samurajů? To zrušení znamenalo popravu všech samurajů?? A určitě nebyl nikdo, kdo by o ty schopnosti stál....
Ostatně po překonání tohoto vakua se to v japonsku vymyslelo úplně celý znovu od začátku, aby se tim mohla zabívat ta hrstka co se tím zabívá dnes...

Každopádně díky i za tyhle názory, člověk se může vždycky poučit a poupravit vnímaní i ostatních problémů současnosti, kdýž vidí jakým způsobem se dneska uvažuje - teď už třeba vim, že když by EU zakázala střelný zbraně mezi civilama, tak by všechny zbraně - krom armádních a policejních - okamžitě zmizely, a bylo by všude bezpečno a růžovo... jupíí
A představte si něco takovýho udělat se škodlivýma emisema =O

PS: škoda že se musí zaškrtnout, že nejsem robot....už bych jím asi radši i byl

sqr

16. 01. 2021

...plně ve smyslu toho, co už tady o vhodné době 'samurajů' uvedli jiní - v praxi tedy spíš mám za to, že nejspíš šlo o nějakého japonského důstojníka se samurajskými předky, který hrdě nosil meč po dědečkovi a máchal s ním priti nějakým čínským rolníkům s holemi. Hlubší šermířský výcvik nejspíšě neměl (natož aby věděl, jak s katanout správně zacházet, když s ní jel do souboje na koni...), takže pak by i popsaný průběh 'šermířského' konfliktu byl zcela v normálu. .

Mirek Fuciman

16. 01. 2021

Do tempa není finta - pouze časování útoku . Samurajská třída byla zrušena 1876 ." samotný souboj byl velmi rychlý a zřejmě netrval příliš dlouho " to je mi věta :D Prosím Vás kde berete ty pisálky ???

MikeP

15. 01. 2021

https://en.wikipedia.org/wiki/Aleksandar_Lekso_Sai%C4%8Di%C4%87

dalnobojcik

15. 01. 2021

jen si z toho nepustit čokoladu do trenek.

Mr. Nobody

15. 01. 2021

Pardón, ale není to trochu zkreslené? Samurajové (nejen jako kasta, ale i jako lidé s příslušným samurajským výcvikem kromě starců) během Rusko-Japonské války již neexistovali a pochybuji, že se tam objevil nějaký stařec. Japonská císařská armáda v éře Meiji používala meče západního typu, takže představovat si "Japonce s katanou" (která mimochodem nebyla používána jízdní sečná zbraň) je vzhledem k úvodnímu obrázku zavádějící. Nikdy jsem o tomto incidentu neslyšel, může být odkaz na zdroje?

karel3

15. 01. 2021

Děkuji. Pěkný článek a počtení. :thumbsup:

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací