Irák byl největším zahraničním uživatelem letounů Mirage F1. Al Quwwat al Jawwiya al Iraqiya od Francie nakoupila 93 jednomístných Mirage F1EQ a 15 dvojmístných Mirage F1BQ. Letouny byly intenzivně využívány v Irácko-íránské válce a nejvíce se osvědčily při útocích na pozemní cíle hluboko v Íránském vzdušném prostoru. Ve vzdušných bojích si Irácké Mirage F1 připsaly 35 sestřelů Íránských letounů (jednalo se převážně o letouny F-4 Phantom, pár strojů F-5 Tiger a minimálně tři F-14 Tomcat) při ztrátě 17 vlastních strojů (není jisté, kolik Přízraků bylo sestřelených ve vzdušném boji, kolik protiletadlovou obranou a kolik bylo ztraceno při nehodách).

Prvních 18 Mirage F1, které Irák koupil, byly Mirage F1EQ. Jednalo se o lehce upravenou exportní verzi Mirage F1E se schopností nést laserový ozařovač PDL.1EQ, který umožňoval použití laserem naváděných raket AS-30L. Dalších 14 doručených F1 bylo ve verzi Mirage F1EQ-2 se schopností odpalovat protiradarové Matra Armat. Mirage F1EQ-4, kterých bylo do Iráku dodáno 28, měly možnost doplňovat palivo za letu a mohly nést systémy elektronického boje, jako rušičku Remora, nebo průzkumné kontejnery HAROLD a COR-2. Od verze F1EQ-5 mohly Irácke Mirage F1 odpalovat i protilodní rakety AM-39 Exocet a verze F1EQ-6 mohla nést až dvě rakety AM-39 Exocet. Do Iráku bylo dodáno 20 kusů Mirage F1EQ-5 a 13 kusů Mirage F1EQ-6. 

2. srpna 1990 napadnou Irácká vojska Kuwait a rozjíždí se Operace pouštní štít. Den poté 3. srpna zmrazí Francie všechny dodávky zbraní Iráku a přeruší tak 15 let trvající zbrojní dodávky pro režim Saddama Husajna. Francie z Iráku zároveň stáhne své experty přes elektronický boj a ukončí výcvik Iráckých pilotů. Embargo se týká i tří Mirage F1, které jsou ve Francii na opravách - F1EQ2 cíšla 4034, která byla opravena v Parmě po té, co urtpěla těžké poškození při přistání, dále F1EQ5 čísla 4562, která byla Iráku dodána už v roce 1984, sloužila však jako testovací stroj pro verze Q5/Q6 a F1EQ5 čísla 4569, opravována po zásahu raketou SA-7 a zároveň Francie nedodá posledních 8 vyrobených Mirage F1, které si Irák objednal před embargem – jednalo se o dvojsedadlové BQ (4656), BQ (4657), BQ (4658), BQ (4659) a jednosedadlové EQ6 (4662), EQ6 (4663), EQ6 (4664) a EQ6 (4665).

Ve stejnou dobu dostávají Francouzi od Američanů nestandardní žádost – rádi by znali schopnosti zbraní, které Francouzi Iráčanům v předchozím desetiletí dodali. Američany nejvíce zajímají stíhací letouny Mirage F1, protilodní rakety Exocet (Kterými Iráčané Američanům těžce poškodili USS Stark), protiletadlové střely vduch-vzduch Super 530F (kterými Iráčané sestřelili několik F-14 Íránského letectva), radar „Tiger“ od společnosti Thomson-CSF namontovaný na Il-76, který sloužil jako „mini-AWACS“ a Francouzské systémy pro vedení elektronického boje.

Foto: Letecká kontrola vzdušného prostoru na Irákem. V popředí stroj F-16 Fighting Falcon nesoucí rakety Aim-9 Sidewinder a  Dassault Mirage F1 Jordánského královského letectva | Wikimedia Commons

Psali jsme:Útok na Putinovu rezidenci? Moskva mluví o 91 dronech, Valdaj ale nic neslyšel

Francouzská strana Američanům vyhověla a poskytla jim dvě Mirage F1Q6 (4562 a 4662) spolu s piloty. První let Francouzských „Agresorů“ se konal 24. září 1990 proti F-18 a F-14 z USS Saratoga. Obě Mirage létaly vybavené rušičkami Rémora. Po prvních misích následovaly další lety ve kterých se dvojice Mirage f1 střetla s celou řadou Amerických strojů - F-4, F-14, F-15, F-16, F-18, A-10, EF-111 Raven a EA-6B “Prowler”. V průběhu letů se měnilo vybavení Miráží a letouny tak létaly například s výmetnicemi klamných cílů Sycomor, nebo s rušičkami CT-51F Caiman.

"Odlétali jsme množství cvičných vzdušných bojů, proti většině letounů, které mohla Aliance v Perském zálivu použít. Protivníci přilétali přímo ze základen v Evropě - F-16 přilétaly ze Spangdahlemu v Německu, F-15 ze Sesterbergu v Nizozemí, A-10 z Woodbridge ve Velké Británii a F-14 a F-18 z USS Saratoga“ popisuje Jean-François Lipka, jeden s Francouzských pilotů. Ze začátku létaly Mirážky podle profilů, které maximalizovaly množství informací, které Američané z každého letu získali. Poté začal Francouzský tým, ve kterém byli lidé, kteří učili Iráčany létat používat taktiky a postupy Iráčanů. Američanům dělaly problémy hlavně rušičky Rémora, které mohly pracovat v kooperačním módu a jejich signál měl tendenci se odrážet od země, což tehdejším radarům značně znesnadňovalo odfiltrovat rušení.

Foto: Mirage F1 EQ5 s modrým maskováním | Iraqi Armed Forces

Nejdelší operace, které se v přípravě na Operaci Pouštní Bouře Mirážky účastnily byl cvičný útok na Americké lodě ve Středozemním moři. Francouzi opět letěli po předem připravených profilech, aby Američané mohli nasbírat co nejvíce dat. Mise trvala přes sedm hodin a Američtí námořníci při ní zjistili, že rušičky Rémora kompletně zarušily jejich protiletadlové rakety Sea Sparrow a v opravdovém boji by nebyli po Mirážich schopni vůbec vystřelit. Důvodem bylo „ground bounce jamming“ – odrazy signálů rušičky od moře. V návaznosti na tyto poznatky poté Američané upravili naváděcí hlavice Sea Sparrow, aby se s tímto fenoménem byly schopny vypořádat.

Dvě původně Irácké Mirage F1 tak od září 1990 do března 1991 odlétaly 89 misí proti letounům US Air Force, US NAVY, Royal Air Force, nebo Belgického letectva. Výsledky cvičení ukázaly, že jsou plně vybavené Mirage F1 velice nebezpečné stroje. Tento poznatek neudělali jen Američané, ale i samotní Francouzi, kteří poté řešili, jak je možné, že jsou Irácké verze Mirage F1 podstatně schopnější, než verze, které používalo Francouzské letectvo.

Při operaci Pouštní bouře nakonec alianční letouny zničily 23 Iráckých Mirage F1 a dalších 6 jich poškodily. Mirage F1 si při Operaci pouštní bouře připsaly sestřel EF-111A, která narazila do země při vzdušném souboji s Přízrakem pilotovaným poručíkem Nafi Najim Aljubori. Ze zbylých 47 Iráckých Mirage F1 jich 24 přelétlo do Íránu a 23 zůstalo chátrat v Iráku.