Temná skvrna naší historie: Před 82 lety byla naše země obsazena německou armádou
V lednu 1939 Hitler stanovil, že české země budou připojeny k Třetí říši. Česko-Slovensko přestalo existovat ještě před tím, než prezident Emil Hácha a ministr zahraničí František Chvalkovský odjeli do Berlína – Slovensko vyhlásilo 14. března 1939 samostatnost, Karpatskou Ukrajinu připojilo Maďarsko. V Berlíně nacisté československým představitelům sdělili, že české země budou 15. března 1939 obsazeny německou armádou. Zároveň vyhrožovali, že v případě odporu bude zahájeno bombardování Prahy. Hácha s Chvalkovským nátlaku podlehli a podepsali tzv. Berlínský protokol, v němž s okupací souhlasili.
Foto: Adolf Hitler se přijel hned 15. března osobně podívat do Prahy, na Pražský hrad | Bundesarchiv, Bild 183-2004-1202-505 / CC-BY-SA 3
Hitlerovým výnosem ze 16. března 1939 byl v českých zemích zřízen Protektorát Čechy a Morava. Měl vlastní orgány a úřady – státního prezidenta (E. Hácha), protektorátní vládu, vládní vojsko, policii, četnictvo a soudnictví. Protektorátní vláda ale byla odsouzena k plnění německých příkazů. Plány nacistů s českým národem byly jednoznačné: třetina obyvatel měla být poněmčena, třetina odsunuta a třetina zavražděna.
Němci záhy po vzniku protektorátu vybudovali vlastní úřady a instituce, které byly nadřazeny české protektorátní správě s cílem prosadit německé záměry. Rozhodující pravomoc příslušela říšskému protektorovi, přímému zástupci Hitlera na tomto území, od roku 1943 pak německému státnímu ministrovi pro Čechy a Moravu. Okupační režim se opíral zejména o bezpečnostní a policejní složky, zvlášť brutálně proti českému národu postupovala německá tajná státní policie.
První projevy nesouhlasu s okupací naší země měly podobu strhávání nacistických symbolů a vyhlášek, veřejného zpěvu národních písní, malování protiněmeckých hesel a vydávání ilegálních tiskovin s protinacistickým zaměřením.
Československý protinacistický odboj, někdy také nazýván II. odboj, se začal formovat již koncem března 1939. Představovala jej celá řada ilegálních organizací. K těm nejvýznamnějším patřila Obrana národa, do které vstupovali bývalí příslušníci československé armády, legionáři, sokolové, ale i učitelé a dělníci. Většina jejích vedoucích činitelů byla popravena. Na počátku roku 1940 bylo vytvořeno Ústřední vedení odboje domácího, které si vytyčilo za cíl sjednocení domácího odboje a koordinaci odbojových akcí.
Již na jaře a v létě roku 1939 se vlastenci proti nepříteli činili různým způsobem. Rozšiřovali ilegální tiskoviny, pomáhali pronásledovaným osobám a jejich rodinám, kterým poskytovali jídlo, šaty, peníze a úkryty. Organizovali také odchody bývalých československých vojáků a ohrožených osob do zahraničí. Podávali rovněž důležité informace z vojenské, politické a hospodářské oblasti představitelům československé emigrace.
