UAV Altius: Ruský těžký průzkumný a úderný dron
Ruští výrobci bezpilotních letadel (UAV) všech kategorií jsou momentálně na cestě mohutného dotahování konkurence. Za několik posledních let v Rusku vznikla celá řada bezpilotních létajících prostředků, jak na základě izraelských licencí, tak na základě domácího vývoje, v některých případech inspirovaná zahraničními modely. Je třeba konstatovat, že některé nové ruské bezpilotní prostředky se velmi rychle zabydlely u jednotek a mají za sebou úspěšná bojová nasazení, což je ku prospěchu dalšího vývoje.
Je tomu pár dnů co vešlo ve známost, že byla ruským ministerstvem obrany podepsána smlouva na výrobu počáteční várky těžkých průzkumných a úderných dronů pojmenovaných „Altius“. Ty lze považovat za určitou obdobu amerických průzkumných strojů RQ-4 Global Hawk, avšak zatím se jim musí dívat na záda z velké dálky. Jestli budou Altiusy pro ruské vojenské letectvo znamenat to, co znamenají Global Hawky americké, ukáže až čas. Americké RQ-4 Global Hawk mají hodně vzdálené předky a mají na co navazovat. Američané nasadily první drony již na konci druhé světové války a pak ve velké míře především během války ve Vietnamu. Obrovský pokrok v oblasti bezpilotního letectví nastal po bouřlivém vývoji výpočetní techniky, vzniku výkonných procesorů a operačních systémů, satelitní navigace a komunikace.
Foto: Ruský těžký průzkumný a úderný dron Altius-U při zkušebním letu | Ministerstvo obrany Ruské federace / CC BY-NC-SA
Během operace Pouštní bouře v Iráku se velmi úspěšně zapsal do povědomí vojáků izraelsko-americký průzkumný UAV RQ-2 Pioneer. Na základě zkušeností s nasazením právě tohoto UAV dal Pentagon prostřednictvím agentury DARPA podnět k vývoji průzkumného dronu zcela nové generace, který se později stal známým jako RQ-4 Global Hawk. Tento strategický bezpilotní průzkumný letoun od společnosti Northrop Grumman (vývoj prováděla společnost Ryan Aeronautical), který je schopný operovat za každého počasí ve dne i noci, je možno označit za momentálního krále oblohy.
Global Hawk vzlétl poprvé 28. února 1998 na základně Edwards v Kalifornii. Náklady na výzkum a vývoj RQ-4 se podle zveřejněných údajů vyšplhaly až na 3,78 miliardy dolarů. Do služby byl přijat v roce 2004, ale teprve v roce 2006 začal plnit ostré mise. S délkou 13,53 m a rozpětím křídel 35,42 m se jedná o největší sériově vyráběný dron na světě. Je postaven především z hliníkových slitin a uhlíkových vláken. O jeho pohon se stará proudový motor Rolls-Royce F137-RR-100 s maximálním tahem 34 kN. Motor umožňuje dronu letět rychlostí až 629 km/h (podle některých zdrojů až 700 km/h). Udávaný dostup dronu je 18300 m (nebo až 21000 m) a užitečné zatížení asi 900 kg. Průměrná maximální doba strávená nepřetržitým letem v různých modifikacích je až 30 hodin.
Ruskou obdobou Global Hawku má být tedy stroj Altius. Zpočátku se tento projekt jmenoval Altair a práce na něm začaly v roce 2011. Vedla je tenkrát kancelář Sokol Design Bureau (Simonov Design Bureau), která sice měla a má rozsáhlé zkušenosti s vývojem bezpilotních letadel, ale ne této kategorie. Mnoho prací tedy na zakázku prováděly úplně jiné firmy. Příběh bezpilotního letounu se postupně komplikoval, až byla v roce 2018 objednávka se všemi vývojovými pracemi převedena na podnik UZGA (Uralský závod civilního letectví). Závod UZGA měl také v dané době zkušenosti pouze s montáží a lokalizací výroby malých průzkumných bezpilotních prostředků Forpost na základě izraelské licence. Nebyl však zatížen problémy na pozadí, jako jsou neprůhledné toky peněz, zneužívání státních prostředků apod. Jak již bylo uvedeno, z původního Altairu se stal Altius, a v roce 2019 se konečně podařilo po peripetiích dostat do vzduchu prototyp Altius-U blízký sériovému provedení.
S délkou 11,6 m a rozpětím křídel 28,5 m jde o největší ruský dron. Se vzletovou hmotností až 7 tun jde také o nejtěžší ruský dron, pokud tedy pomineme super těžký, a v mnoha ohledech výjimečný stroj Suchoj S-70 Ochotnik (vzletová hmotnost 25 tun).
Maximální rychlostí a dostupem se ruský stroj Altius nemůže americkému Global Hawku zdaleka rovnat. Disponuje však větším užitečným zatížením, které může být až 2 tuny a větší letovou výdrží. Ta by měla být výrazně nad 40 hodin, možná až 48 hodin. To vše vychází z původního zadání, ve kterém byl požadován stroj s velmi velkou výdrží pro střední výšky.
Maximální rychlost dronu Altius je 250 km/h, dostup asi 12000 m. Pohon zajišťují dva, pod křídly zavěšené, německé dieselové motory RED A03/V12 s výkonem po 373 kW, které roztáčejí třílisté vrtule (stejný motor pohání také cvičný letoun Jak-152). Ruští vývojáři však slibují montáž silnějších domácích jednotek odvozených od nového motoru Klimov VK800S (tyto motory jsou určeny např. pro regionální letouny L-410).
Altius nosí na své palubě moderní průzkumná zařízení, o kterých není zatím moc známo. Jde každopádně o radiolokátor s vysokou rozlišovací schopností a stanici s různými optoelektronickými přístroji. Na rozdíl od RQ-4 Global Hawk může být Altius běžně vyzbrojen. Je schopen nosit protizemní výzbroj do celkové hmotnosti 1000 kg, včetně moderních řízených střel / klouzavých pum řady Grom.