EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Uctění dne válečných veteránů aneb Cesta poděkování, úcty a pokory 2020 - II. díl

 11. 11. 2020      kategorie: Události      1 komentář

Dá se říci, že Cesta poděkování, úcty a pokory se stala již tradicí, vždyť ji letos Military muzeum generála Sergěje Jana Ingra z.s. z Vlkoše koná již počtvrté. Cílem cesty je opět objet všechny dostupné hroby v České republice našich novodobých válečných veteránů, uctít jejich památku a věnovat Lavičku válečných veteránů. Věnování lavičky vždy reflektuje nějaké výročí či událost v daném roce, letos je to 75. výročí od konce 2. světové války.

Den 8. listopadu je neděle a výprava vyjíždí plnit úkoly do matičky Prahy. Jako první podpoří Komunitní centrum pro válečné veterány, které mělo být otevřeno 10. 11. letošního roku, ale i tento úmysl ovlivnil koronavirus a otevření se musí odsunout. Komunitní centrum pro válečné veterány Praha je postupně zřizováno v průběhu roku 2020 při Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha. Centrum doplní již stávající komunitní péči nabízenou při brněnské a olomoucké nemocnici. Bude určeno zejména novodobým válečným veteránům a jejich rodinným příslušníkům, jako místo setkávání, podpory a pomoci v mnoha životních oblastech. Projekt evropského charakteru vytváří úzkou vazbu mezi armádou, vojákem a jeho rodinou, potažmo společností, základním kamenem je tedy komunita vojáků a jejich rodin. Komunitu zde podporuje současný nebo bývalý zaměstnavatel – rezort MO.

Každé komunitní centrum vykazuje jistá lokální specifika. Pražské se zaměří na zkvalitňování specializované zdravotní péče pro cílovou skupinu, ve spolupráci s Univerzitou Karlovou zabezpečí poskytování právního poradenství, dále pak finančního a jiných již známých odborností (psycholog, kaplan apod.). Ke svým silným stránkám řadí i bohatou historii hlavního města, kterou odrazí v zabezpečení průvodcovských služeb a spolu s katalogem lokálních benefitů nabídne alternativu k využití volného času veteránům a jejich rodinám. Účelem centra je primárně tvořit komunitu. Jako nejtěžší v začátcích provozu bude vytváření a udržování společenství, které žije komunitním životem. Současná epidemiologická situace tomu rozhodně nepřispívá, neumožnila listopadové otevření centra a využití nabídky plánovaných služeb. Nadšený personál se však snaží vyřešit tento handicap, tak jako je tomu v jiných oborech, s podporou online nástrojů. Zároveň je nutné podotknout, že v časech, kdy jsou plně zaměstnáni ztíženým pořizováním provozního materiálu a samotnými dokončovacími stavebními pracemi, neváhají pomáhat tam, kde je potřeba, aktuálně například hlídáním dětí zdravotníků, kteří zachraňují lidské životy. Po podpoře centra jsme jeli navštívit tři pražská místa posledního odpočinku našich novodobých padlých válečných veteránů. 

Psali jsme: Město Louny si připomene své RAFáky

Dalším tradičním a také nezbytným zastavením je v Národním památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. Vždy v předchozích letech byl v kryptě uložen posvěcený věneček, zapálena svíčka, v pietním tichu bylo mlčky vzpomenuto na naše hrdiny a jejich osudy. Letos to vycházelo cestou do Motola, bohužel byl památník zavřený z důvodu vládních opatření proti koronavirové pandemii, jako všechna ostatní muzea. Tuto zastávku letos nelze vynechat, vždyť bude speciálně Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi věnována Vzpomínková lavička válečných veteránů. Oběma chlapcům i jejich spolubojovníkům byly věneček, svíčka a vlaječka vloženy do legendárního okénka. 

DSC_0369Foto: Dalším tradičním a také nezbytným zastavením je v Národním památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. | Pavel Křižka (se souhlasem autora) 

Na hřbitově v Motole je hrob poručíka in memoriam Milana Štěrby, který zemřel na následky zranění utrpěných po útoku sebevražedného atentátníka v Afghánistánu v roce 2008. Dne 17. března jeho útvar zabezpečoval v okrese Gerešk v provincii Helmand dánský tým CIMIC (Civil-Military Cooperation - jednotka civilně vojenské spolupráce). V 9:30 se stali terčem sebevražedného atentátníka. Milan Štěrba byl smrtelně zraněn, stejně tak zahynuli čtyři dánští vojáci a tři civilisté. Českého kolegu Jiřího Schamse těžce poranila střepina na týlu a další český voják byl raněn lehce. Na hrob byl položen poutní věneček, malá vlaječka, zapálena svíčka a věnována tichá vzpomínka.

Psali jsme: SF-UCS - Mimořádný závod operátorů speciálních jednotek, jehož výtěžek byl věnován na Nadační fond speciálních sil

DSC_0355
Foto: Na hřbitově v Motole je hrob poručíka in memoriam Milana Štěrby | Pavel Křižka (se souhlasem autora) 

Na Olšanských hřbitovech poutníci uctili památku podplukovníka in memoriam Ing. Jaromíra Nasavrckého, který zahynul při leteckém neštěstí ve Stipanjiči v Bosně a Hercegovině, za doprovodu aktivních záloh záložní výcvikové baterie u 13. dělostřeleckého pluku, kteří s poutníky položili na jeho hrob věneček, vlaječku a svíčku. Helikoptéra mise SFOR tehdy mířila bez cestujících z letiště Gornji Vakuf do Splitu. Za špatného počasí letěla přes hory a musela se držet velmi nízko, těsně pod mraky. Kopírovala silnici, pokračovala do kopce a pod vrcholem kopce vrtulník Mi-17 havaroval. Kvůli špatné viditelnosti našli zřícený stroj až druhý den dopoledne. Na místě havárie stojí od roku 1999 památník, který tam nechala postavit česká armáda. Tragédii českého vrtulníku si u něj připomínají i místní obyvatelé. „Každý rok tady vzdáváme čest těmto obětem, protože si to zaslouží. (Vojáci) tu byli jako záruka a jistota míru,“ řekl v roce 2018 Luka Krstanovič, předseda městské rady v Tomislavgradu. Česká armáda byla v Bosně a Hercegovině aktivně zapojena do různých operací dvanáct let, od roku 1996 do roku 2008. Při tragédii v říjnu 1998 zahynuli tři čeští vojáci – Jaromír Nasavrcký, Rostislav Samec a Bohumil Vávrů. 

Před strašnickým hřbitovem, kde se nachází místo posledního odpočinku štábního praporčíka in memoriam Jiřího Regi Schamse, čekala na výpravu Regiho maminka a sestra a pár dalších přátel. Díky nim bylo setkání u jeho hrobu ještě slavnostnější. Jirka byl před třinácti lety těžce raněn při útoku sebevražedného atentátníka ve městečku Gerešk (Afghánistán). Po sedmi letech, kdy statečně čelil následkům těžkých zranění zemřel po krátké a těžké nemoci, svým statečným letitým bojem s nepřízní osudu se stal symbolem válečných veteránů. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka in memoriam. Tímto krásným počinem byly zakončeny nedělní návštěvy důležitých míst v Praze.

DSC_0425
Foto: Společně s Regiho maminkou a sestrou | Pavel Křižka (se souhlasem autora)

5. den (9. 11. 2020) v pondělí brzy ráno vyráží výprava na „západní“ okruh, tedy z Prahy směr Plzeň, na první dnešní zastávku Štěnovice. Zde navštíví hrob Nikolaje Martynova. Konečně ráno, kdy není mlha, jen trochu mží.
Nikolaj Martynov byl v dubnu 2007 vyslán do své čtvrté mise jako starší specialista průzkumného odřadu 5. kontingentu AČR (PRT Fayzabád) do Afghánistánu, kde ve 28 letech zemřel na následky zranění utrpěného při sesuvu půdy. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podpraporčíka a vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně. Jeho památka byla uctěna položením věnečku, vlaječky i zapálenou svíčkou.

DSC_0454
Foto: U hrobu Nikolaje Martynova | Pavel Křižka (se souhlasem autora)

V Plzni, konkrétně v Mokrouších, je další důležité místo pro zastávku. Zde má místo posledního odpočinku štábní praporčík in memoriam Patrik Štěpánek vedle svého domova, kde žije jeho maminka s bratrem. Krásně upravené místo svědčící o spoustě lidí, kteří vzpomínají. Desátník Patrik Štěpánek zahynul 5. 8. před dvěma lety během pěší patroly v blízkosti základny Bagram při útoku sebevražedného atentátníka společně s rotným Martinem Marcinem a desátníkem Kamilem Benešem v průběhu plnění zahraniční mise Úkolového uskupení Resolute Support v boji proti terorismu. Členové výpravy uctili jeho památku, postáli mlčky před jeho hrobem, zavzpomínali. Nejdříve sami a potom také s Patrikovou maminkou a jeho bratrem, kteří je přišli pozdravit. Cestu pečlivě sledují na facebooku. Krásné osobní setkání.

DSC_0478
Foto: Místo posledního odpočinku štábního praporčíka in memoriam Patrika Štěpánka | Pavel Křižka (se souhlasem autora)

Na prachatickém hřbitově je hrob štábního praporčíka in memoriam Tomáše Procházky, který tu při první poutní cestě také ještě nebyl.  Některé osudy našich novodobých padlých jsou staré více jak čtvrtstoletí, ale osud Tomáše je pro členy výpravy pořád živý. Před dvěma lety se výprava zúčastnila jeho pohřbu právě na tomto hřbitově a v témže roce předala Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů jeho domovské posádce v Chotyni poblíž Liberce. Tomáš Procházka se v Prachaticích narodil, v roce 2002 se stal vojákem z povolání, 14 let působil jako psovod, zúčastnil se čtyř zahraničních misí, ta poslední se mu stala osudnou. V srpnu 2018 odjel na poslední zahraniční operaci do Afghánistánu, v níž byl služebně zařazen jako starší psovod skupiny specialistů odřadu mentorů SHINDAND 1. jednotky podpory a vlivu Úkolového uskupení AČR Resolute Support. Zahynul na následky střelného zranění po útoku vojáka v afghánské uniformě na základně Šindánd. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu MO. Členové výpravy uctili jeho památku, přidali věneček, vlaječku a svíčku k ostatním věncům a květinám, kterými tragické výročí uctili jiní. Před nedávnem u příležitosti tohoto výročí bylo u jeho hrobu instalována Vzpomínková lavička válečných veteránů, má číslo 83.

Z Prachatic je to asi hodinka cesty do Rožmitálu na Šumavě, kde se nachází hrob podporučíka in memoriam Petra Valeše, najdeme ho na malém hřbitově kolem nově opraveného kostelíka. Na hřbitov výpravu doprovodil válečný veterán, který sloužil s Petrem Valešem, Luďkem Zemanem a dalšími na pozorovacím stanovišti T - 23 „Repetitor“. Hřbitov, stejně malebný jako celá horská vesnička kontrastuje s pohledem na 22letého šikovného kluka usmívajícího se na nás z fotografie na pomníku, paradox, jako sám život.  Nezbytná svíčka, věneček a česká vlaječka. Petr Valeš byl vyslán do mise UNCRO jako pomocník 2. mechanizovaného družstva 3. mechanizované čety 1. mechanizované roty 2. praporu mírových sil OSN. V roce 1995 zemřel na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu na pozorovacím stanovišti Tango 23 u obce Ličky Oska v Chorvatsku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán medailí „Za hrdinství“.

Zase necelá hodina cesty k další dnešní jihočeské zastávce. Tou je hrob štábního praporčíka in memoriam Kamila Beneše v Hluboké nad Vltavou. Kamil Beneš, Patrik Štěpánek a Martin Marcin byli v osudnou chvíli spolu na osudném místě. Kamil Beneš tragicky zahynul ve věku 28 let v loňském roce v srpnu na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagram v Afghánistánu. Poslední rozloučení s Kamilem Benešem se s vojenskými poctami uskutečnilo 16. srpna 2018 v Hluboké nad Vltavou. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství.

Poslední pietní zastávkou tohoto dne je hrob v Choustníku u Tábora. Je to hrob majora in memoriam Ing. Rostislava Samce, který tragicky zahynul v roce 1998 při leteckém neštěstí u obce Stipanjiči v Bosně a Hercegovině spolu s dalšími českými vojáky – Jaromírem Nasavrckým a Bohumilem Vávrů.  , Působil zde jako starší pilot vrtulníkové jednotky letecké skupiny 7. mechanizovaného praporu v rámci mise SFOR. Bylo mu 37 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora.

CENOVÉ BOMBY (406)

Komentáře

Tarch

11. 11. 2020

To jim je taková zima, že nosí bundy i uvnitř?

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací