Rusko podle zjištění deníku Financial Times pomáhá Íránu s vývojem motorů pro nadzvukové řízené střely. Utajovaný program s krycím označením C430L měl začít už v roce 2023 a pokračovat i v roce 2026, tedy v době, kdy napětí kolem Íránu dál sílí a region zůstává jedním z nejvýbušnějších míst světa.

Foto: Ilustrační foto vývoje rakety | Adobe Stock

Podle informací, které zveřejnil server Militarnyi s odkazem na vyšetřování Financial Times, nejde jen o běžnou technickou konzultaci. Program se má týkat vývoje náporového motoru — technologie, která je klíčová pro nadzvukové protilodní a pozemní řízené střely.

Jinými slovy: Moskva má Teheránu pomáhat překonat jednu z nejtěžších technických překážek na cestě k modernějším a nebezpečnějším raketovým zbraním.

Co je program C430L

Vyšetřování Financial Times vychází z uniklé ruské korespondence, cestovních záznamů a analýzy vojenských patentů. Podle těchto materiálů program C430L organizovala ruská státní zbrojní exportní společnost Rosoboronexport ve spolupráci s konstrukční kanceláří NPO Mashinostroyenia.

Právě NPO Mashinostroyenia patří mezi významné ruské podniky v oblasti vývoje řízených střel. Firma je spojována mimo jiné s technologiemi pro protilodní a náporově poháněné střely, tedy přesně s oblastí, o kterou má Írán dlouhodobě zájem.

Kontrakt měl být podepsán v listopadu 2023 s íránským ministerstvem obrany a logistiky ozbrojených sil. Ještě před jeho podpisem ale podle cestovních záznamů ruští zbrojní úředníci a seniorní inženýři z NPO Mashinostroyenia opakovaně navštěvovali Írán.

Proč je náporový motor tak důležitý

Náporový motor, často označovaný jako ramjet, umožňuje střele udržovat vysokou rychlost během letu. U nadzvukových střel je zásadní zejména proto, že jim může dát větší rychlost, dolet a schopnost pronikat protivzdušnou obranou.

Protilodní střela s takovým pohonem představuje vážnou hrozbu pro hladinová plavidla. Čím rychleji se blíží, tím méně času má obrana lodi na reakci. V oblasti Perského zálivu, Hormuzského průlivu a širšího Blízkého východu by taková schopnost výrazně posílila íránský odstrašující potenciál proti námořním silám Spojených států a jejich spojenců.

Írán se přitom o tuto technologii snaží dlouhodobě. Už v roce 2016 tehdejší íránský ministr obrany mluvil o plánech na vývoj nadzvukových protilodních střel. V srpnu 2023 pak agentura Tasnim, napojená na Íránské revoluční gardy, informovala o testování prototypu nadzvukové řízené střely.

Ruští experti v Teheránu

Podle zveřejněných informací se programu účastnili zkušení ruští odborníci. Mezi nimi měl být Alexandr Dergachov, tehdejší zástupce ředitele NPO Mashinostroyenia a hlavní konstruktér námořních a řízených střel.

Další důležitou postavou měl být Alexandr Chebakov, vedoucí konstrukčního oddělení odpovědného za vývoj proudových motorů využívajících atmosférický kyslík. Podle ruských patentů je Chebakov veden jako autor technických řešení souvisejících s řízením nadzvukových náporových motorů a pohonem řízených střel. Do Teheránu měl v roce 2023 cestovat třikrát.

Součástí delegace měl být také Jurij Prochorčuk, šéf oddělení aerodynamiky a balistiky v NPO Mashinostroyenia. Ten je podle zveřejněných informací spoluautorem patentu na hypersonickou řízenou střelu s náporovým motorem určenou k útokům na lodě i pozemní cíle.

V červenci 2023 se k ruským inženýrům připojil také Vladislav Kuzmičev, šéf oddělení obranných technologií a kosmických systémů Rosoboronexportu. Právě on měl později jménem ruské státní společnosti podepsat smlouvu s íránským ministerstvem obrany.

Írán dodával data, Rusové analyzovali problémy

Do roku 2025 měla NPO Mashinostroyenia obdržet rozsáhlá íránská technická data k vývoji náporového motoru. Ruští inženýři podle zprávy analyzovali výsledky íránských letových testů a zasílali Teheránu technické dotazy týkající se palivového systému, stability spalování, vstupu vzduchu a trysky.

Právě tyto části jsou u náporového motoru kritické. Pokud motor nedokáže stabilně spalovat palivo při vysokých rychlostech, střela ztrácí výkon nebo selže. Stejně důležité je správné tvarování vstupu vzduchu a výstupní trysky, protože při nadzvukovém letu rozhodují i malé konstrukční chyby.

V dubnu 2025 měl Rosoboronexport nabídnout vyslání zhruba dvou desítek ruských specialistů do Íránu k technickým konzultacím.

Moskva a Teherán si vyměňují víc než jen zbraně

Zpráva zapadá do širšího obrazu sílící vojensko-technické spolupráce mezi Ruskem a Íránem. Írán v posledních letech sehrál významnou roli jako dodavatel bezpilotních prostředků a technologií využívaných Ruskem ve válce proti Ukrajině. Moskva na oplátku může Teheránu poskytovat znalosti, které Íránu pomohou posunout vlastní raketový program na vyšší úroveň.

Pokud se informace potvrdí, nejde pouze o bilaterální projekt dvou sankcionovaných států. Jde o další signál, že autoritářské režimy pod tlakem Západu stále častěji sdílejí technologie, know-how a vojenské zkušenosti.

Pro Írán by zvládnutí náporových motorů znamenalo významný skok. Nešlo by jen o jednu novou střelu, ale o technologickou platformu, kterou lze později využít u více typů zbraní — protilodních, pozemních i potenciálně dalších řízených systémů.

Dopad na bezpečnost v regionu

Nadzvukové řízené střely by mohly změnit rovnováhu zejména v námořním prostoru kolem Íránu. Teherán dlouhodobě buduje schopnosti, které mají odrazovat silnější protivníky od vojenského zásahu. Patří mezi ně balistické střely, drony, námořní miny, rychlé čluny a protilodní systémy.

Nadzvuková protilodní střela by tento arzenál doplnila o zbraň, která je rychlejší, hůře zachytitelná a náročnější na obranu. Pro americké námořnictvo i regionální spojence by to znamenalo složitější plánování operací a větší riziko při pohybu v dosahu íránských systémů.

Podle expertů citovaných ve zprávě může ruská pomoc Íránu výrazně urychlit překonání technických problémů, které vývoj takového motoru dosud brzdily.

Další dílek ve zbrojní ose Moskva–Teherán

Program C430L ukazuje, že spolupráce Ruska a Íránu už dávno není jen otázkou jednotlivých dodávek zbraní. Pokud jsou závěry vyšetřování přesné, obě země pracují na hlubší výměně vojenských technologií, která může mít dopady daleko za hranicemi Blízkého východu.

Rusko získává spojence ochotného podporovat jeho válečné úsilí a obcházet izolaci. Írán zase přístup k know-how, které by mu mohlo pomoci vyvinout modernější a nebezpečnější zbraně.

V době, kdy se svět soustředí na válku na Ukrajině, napětí v Perském zálivu a soupeření velmocí, je právě taková technická spolupráce jedním z méně viditelných, ale o to důležitějších bezpečnostních rizik. Nejde jen o to, jaké střely Írán má dnes. Jde o to, jaké může mít zítra — a kdo mu k nim pomáhá dojít.

Zdroj: Financial Times