LOADING TOP…

Úroveň radiace na Marshallových ostrovech je vyšší než v Černobylu. Lákadlem pro potápěče je letadlová loď Saratoga

 08. 06. 2022      kategorie: Vojenská historie    

Marshallovy ostrovy jsou řetězcem ostrovů v Tichém oceánu, které leží mezi Havají a Filipínami. Nacházejí se v nich také atoly Bikini a Enewetok, jejichž názvy vám možná něco říkají. Na těchto ostrovech Spojené státy ve 40. a 50. letech 20. století testovaly atomové zbraně. Přestože od ukončení testování uplynulo již více než sedmdesát let, jsou ostrovy stále radioaktivnější než Černobyl a Fukušima, místa dvou nejhorších havárií jaderných reaktorů.

Když vědci testovali půdu na těchto místech na přítomnost plutonia-239 a plutonia-240, na některých místech byly naměřeny hodnoty až desetkrát vyšší než v půdě v uzavřené zóně Černobylu. Překvapivé pro výzkumníky bylo, že nenašli žádné pokyny vlád ani mezinárodních organizací, které by uváděly, jaká je vlastně přípustná úroveň plutonia. USA testovaly radioaktivní zbraně na Marshallových ostrovech po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki během druhé světové války. V té době byly ostrovy distriktem Trus Territory of the Pacific Islands. USA tento distrikt spravovaly z pověření Organizace spojených národů.

Operation_Crossroads_Baker_(wide)Foto: Test Baker během operace Crossroads 25. července 1946 | Wikimedia Commons / Public domain

První dva testy byly provedeny na atolu Bikini v roce 1946 v rámci tzv. operace Crossroads (Křižovatky). Operace Crossroads je krycí označení pro sérii zkušebních testů jaderných zbraní, které v létě 1946 provedly Spojené státy americké na atolu Bikini. Byly to první poválečné jaderné testy. Jejich cílem bylo zjistit účinnost použití jaderných zbraní proti válečným lodím, další technice a zvířatům. V prostoru výbuchu bylo soustředěno pět bitevních lodí, čtyři křižníky, dvě letadlové lodě, 12 torpédoborců, osm ponorek, obchodní a výsadkové lodě. Použity byly jak starší americké válečné lodě, tak lodě předané USA jako kořist po jejich vítězství v druhé světové válce.

Během operace Crossroads byly provedeny celkem dva jaderné testy. Obě použité pumy měly sílu okolo 23 kilotun TNT. Při testu Able, uskutečněném dne 1. července 1946, vybuchla puma shozená z bombardéru. K výbuchu došlo 158 metrů nad zemí. Druhým v pořadí byl test Baker 25. července 1946 – výbuch pumy umístěné na dně atolu v hloubce 27,5 metru. Test Charlie, plánovaný na rok 1947, byl nakonec zrušen, protože se námořnictvu nepodařilo dekontaminovat při předchozích testech ozářené lodě. Výbuchy Able a Baker představovaly v pořadí čtvrtý a pátý jaderný výbuch v historii – po testu Trinity a atomovém bombardování Hirošimy a Nagasaki.

Během následujících dvanácti let USA na atolech Bikini a Enewetok otestovaly celkem 67 zbraní. Mezi tyto testy patřil i test s krycím názvem Ivy Mike v roce 1951 – první test vodíkové bomby v dějinách. K největšímu testu vodíkové bomby pak došlo v roce 1954 při testu Castle. Bomba Bravo byla více než tisíckrát silnější než Little Boy, který byl svržen na Hirošimu.

Radioaktivní škody způsobené testy se však neomezily pouze na Bikini a Enewetok. Spadem z testů byly zamořeny také atoly Rongelap a Utirik, které jsou rovněž součástí Marshallových ostrovů a lidé na těchto ostrovech onemocněli z vysoké úrovně radiace. 

V roce 2016 zjistila studie záření gama na třech severních atolech Marshallových ostrovů –⁠ Bikini, Enewetok a Rongelap –⁠ zvýšenou úroveň radiace. Zároveň bylo zjištěno, že na Bikini je dokonce úroveň vyšší, než se dříve uvádělo. Tým se pak na místo vrátil, aby provedl další testy a výsledky těchto studií byly zveřejněny v časopise PNAS. Studie byly zaměřeny na atoly Bikini, Enewetok, Rongelap a Utirik v severní části ostrovů. Vědci zjistili úroveň záření gama, která byla výrazně vyšší než na jižním Marshallově ostrově, který vědci použili jako kontrolní.

Zvláště špatné byly úrovně radiace na ostrovech Bikini a Naen. Bylo zjištěno, že se jedná o vyšší hodnoty než je maximální limit ozáření, na kterém se USA a Republika Marshallovy ostrovy dohodly v 90. letech 20. století. Spolu s ostrovy Runi a Enjebi v atolu Enewetok byly na těchto ostrovech zjištěny vyšší hodnoty radioaktivního plutonia v půdě, než jaké byly zjištěny v Černobylu a Fukušimě.

Ivana Nikolic-Hughesová, ředitelka projektu K1 v Centru jaderných studií, uvedla, že vědci byli překvapeni úrovní vnějšího záření gama na ostrově Naen. Tento ostrov se nachází na vnějším okraji atolu Rongelap a v době testu Bravo byl osídlen. Obyvatelé byli v době testování z ostrova vystěhováni, následně byli vráceni zpět a pak opět vystěhováni.

Další studie výzkumné skupiny využila profesionální potápěče k odběru 130 vzorků z kráteru po bombě Bravo na atolu Bikini. Zde byly izotopy jako plutonium-239 a 240, americium-241 a vizmut-207 mnohem vyšší než na ostatních Marshallových ostrovech. Vědci měli o testování kráteru zájem, protože se domnívají, že se jedná o první krok ke zjištění, jak testování jaderných zbraní ovlivnilo oceán.

Třetí studie pak testovala více než 200 kusů ovoce ze zmíněných ostrovů. Zjistila, že mnoho plodů obsahovalo vyšší množství cesia-137, které by několik zemí a mezinárodních organizací již považovalo za nebezpečné. Výzkumníci doufají, že získané údaje mohou být využity k poučení obyvatel Marshallových ostrovů o tamním nebezpečí a k jejich informování o tom, zda je bezpečné na těchto ostrovech žít nebo na nich sbírat potraviny.

Sportovní potápěči, kteří navštěvují Bikini, aby se potápěli ke vrakům lodí, tak musí jíst pouze dovážené potraviny. Místní vláda se v roce 2008 rozhodla ukončit provoz sportovního potápění v laguně Bikini a potápěčská sezóna v roce 2009 byla zrušena kvůli nákladům na pohonné hmoty, nespolehlivé letecké dopravě a úbytku prostředků ve fondu obyvatel ostrova Bikini, který provoz dotoval. Po úspěšném zkušebním provozu v říjnu 2010 místní vláda udělila od roku 2011 licenci jedinému poskytovateli potápěčských výprav na flotilu potopených lodí na atolu Bikini.  Hlavním lákadlem pro potápěče je letadlová loď Saratoga.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák