Uplynuly dva roky od znovuzažehnutí bojů o Himálaje mezi Čínou a Indií, kdy se v květnu 2020 utkaly čínské a indické jednotky v krvavém boji muže proti muži v oblasti Aksai Čin, kterou Číňané považují za součást své provincie Si-Ťiang a naopak Indové ji považují jako součást Ladakhu, Džammú a Kašmíru. Jeden z nejznámějších bojů se udál v údolí Galwan, kde boj kvůli zákazu střelných zbraní působil jako výjev ze středověku, kde se indičtí a čínští vojáci vraždili pomocí kyjů a kopí. Samotná krize skončila řadou omezených stažení z předsunutých pozic na obou stranách. O dva roky později je ovšem strategická iniciativa na čínské straně. 

Foto: Iniciativu v oblasti převzala Čína | Wikimedia Commons / Public domain, Čínské ministerstvo obrany

Aksai Čin je jednou z největších sporných oblastí mezi Indií a Čínou, sousedí i s Kašmírem, dalším sporným územím, mezi Indií a Pákistánem. Aksai Čin má rozlohu 38 000 kilometrů čtverečních, což je zhruba polovina České republiky a jedná se o studenou, vyprahlou a téměř neobydlenou poušť, i tak se o ní vedou mezi Indií a Čínou dlouhé spory, které sahají až do roku 1962, kdy oblast obsadila Čína během Indicko-Čínské války. Po následující čtyři desetiletí se obě armády střetávaly v malých konfliktech, rok 2020 se ovšem ukázal jako zlomový a dotlačil jaderně vyzbrojené sousedy do rychlé eskalace. Podle jedněch za konfliktem stála nová indická cesta Darbuk–Shyok–Daulat Beg Oldi, podle jiných odhadů za to může indické překreslení map, které zahrnovalo Aksai Čin jako indické území. 

I když konflikt zmizel z novinových titulků, k žádnému příměří či deeskalaci konfliktu nedošlo. Čínské a indické jednotky jsou od sebe vzdáleny pouhé kilometry a neustále zvyšují svou vojenskou kapacitu. Prostřednictvím krize se Číně podařilo efektivně převzít vojenskou kontrolu nad Aksai Čin tím, že dané území silně militarizovala. Během pohraniční krize v roce 2020 Čína vytvořila improvizované pozice na klíčových místech podél okrajů svého vlastního územního nároku v regionu. Čínské síly zřídily stanové tábory ve strategickém údolí Galwan, obsadily taktická hlídková místa na vrcholcích horských pásem podél jezer ve vysoké nadmořské výšce a zřídily nové základny na otevřených pláních. Během krizového jednání Čína malou část z nich opustila, ovšem během následujících dvou let se do nich nejen čínští vojáci vrátili, ale také hlídkové posty přeměnili na stálé vojenské základny, které fungují za každého počasí. 

Foto: Mapa Aksai Činu. Nachází se u hranic problematického Kašmíru | Wikimedia Commons / Public domain

Síla, kterou Čína rychle rozvinula podél těchto hranic, výrazně omezí schopnost Indie někdy v budoucnu obnovit přístup do oblasti Aksai Čin. Navzdory veřejnému zdání, že krize byla vyřešena stažením čínských jednotek, zůstalo toto stažení zanedbatelné ve srovnání s rozsahem území, které Čína militarizovala. Čína jako taková dosáhla určité formy územní expanze tím, že převedla Aksai Čin ze sporného stavu do de facto vojensky okupovaného území.

Indie samozřejmě také nebyla v průběhu krize a dvou následujících let zcela pasivní. Zpočátku indická tvrdá reakce na čínskou expanzi do údolí Galwan znemožnila Číně ve vytvoření dalších vojenských objektů, ovšem indická reakce nebyla dostatečně tvrdá.

Hlavní indická reakce však přišla mimo území Aksai Čin, kdy Indie se soustředila na vybudování silnějších leteckých svazků v okolí a dislokací více jednotek na své severní hranici. Zatímco Čína budovala svou vojenskou přítomnost v Aksai Činu, Indie modernizovala a rozšiřovala své letecké základny mimo Aksai Čin, ale v jeho těsné blízkosti. Indie posílila své síly francouzskými letouny Rafale a možná je i akvizice bojových a průzkumných dronů MQ-9B Reaper z USA. Právě hustá síť čínských pevností a táborů se může stát snadným cílem pro indické letectvo, neboť pěší vojáci by postupovali proti pevnůstkám a táborům ve vysoké nadmořské výšce velice pomalu a s těžkými ztrátami. 

Foto: Indický premiér Narenda Modi vzdává hold mrtvým indickým vojákům, kteří zemřeli během střetnutí v údolí Galwan v roce 2020. Celý přeshraniční konflikt si celkem vyžádal desítky mrtvých na obou stranách. | Wikimedia Commons / Public domain

Indie se snaží také o vyrovnání sil diplomatickou cestou programem Quad Plus, který spojuje Indii se Spojenými státy, Austrálií a Japonskem (a možná také s Jižní Koreou a Vietnamem). Je to jeden z hlavních způsobů, jakým se Indie snaží vybudovat taktickou diplomatickou alianci. Koordinace se zeměmi, které společně sdílejí obavy z projekce čínské moci, tak může Indii umožnit, aby se stala součástí strategického úsilí na vyšší úrovni jako protiváha proti Číně. To však neznamená, že tato aliance přímo ovlivní situaci v Aksai Čin. 

Nejkritičtější způsob, jakým se Číně ve skutečnosti podařilo ustavit svou nespornou kontrolu nad regionem Aksai Čin, dokládá vývoj předních pozic Číny. Zatímco z počátku se jednalo o malé předsunuté pozice, po roce 2020 k nim Čína začala přistavovat „dočasné“ stanové tábory, které se ovšem brzy proměnily v trvalou součást nyní již velké vojenské základny.

Například na pláni Depsang, na severním konci sporné oblasti Aksai Čin, Čína původně udržovala jen menší pozorovací stanici. Dnes se tato oblast může pochlubit rozsáhlým vojenským komplexem složeným z pěchotních pevnůstek, skladů munice, stejně jako tanky a dělostřeleckými systémy. Čínská přítomnost na pláni Depsang se přerodila z omezené pozorovací mise do trvalého nasazení velké bojeschopné síly, která by pro Indii představovala vážnou překážku při případných bojích.

Foto: Střetnutí v údolí Galwan. Střelné zbraně jsou díky dohodě mezi Čínou a Indií zakázány, potyčky se tak vedou bojem muže proti muži pomocí kopí, kyjů, či různých palcátů. | Čínské ministerstvo obrany

Dokonce i v údolí Galwan, odkud se Číňané oficiálně stáhli, se nyní nachází velké vojenské základny s vlastní infrastrukturou a energetickou nezávislostí. Čína udržuje i předsunuté základny v oblasti jezera Spanggur, které jsou ovšem podporovány stálými základnami u jezera Pangong, které se nachází jižněji. 

Schopnost Číny nárokovat si nespornou kontrolu nad Aksai Činem není založena pouze na její schopnosti zřídit stálé vojenské pozice na hranici sporného území. Ještě důležitější je rozsáhlá síť velkých logistických uzlů a podpůrných základen, které Čína ve sporném regionu také zřídila, a obrovské úsilí a finanční kapitál, který Čína vynaložila, aby propojila tyto a své přední pozice vybudováním nových pevných silnic. Zatímco Čína v minulosti udržovala logistickou síť, která mohla podporovat přítomnost pouze několika stovek čínských vojáků, tato modernizovaná infrastruktura jí nyní umožňuje zásobovat již několik tisíc čínských vojáků. Zásobovací kolony tak díky nové síti asfaltových a betonových silnic mohou vzdálenost od velkých základen v Číně až k přední linii zvládnout za pouhou hodinu, zatímco před rokem 2020 cesta po nezpevněných cestách trvala standardně pět hodin. 

Čína ovšem neomezila svou expanzi jen vybudováním nových zpevněných cest a silnic. Před krizí v roce 2020 měla některá malá čínská pozorovací stanoviště k dispozici jen malý heliport, ovšem v současné době se v Aksai Čin nachází celé vrtulníkové letky, které by v případě potřeby usnadnily rychlý přesun jednotek nebo zásob. Čína se ve vybudování nových vrtulníkových základen nesoustředí jen na Aksai Čin, ty vznikají také na Tibetské náhorní plošině. 
Kromě toho vznikají v kdysi pustých pouštích celá vojenská městečka se stálou posádkou, Čína v oblasti dokonce pořádá vojenská cvičení, která čínským vojákům poskytují určitou výhodu při případné obraně území.

Intenzita shromažďování čínských sil v Aksai Činu, která bez námahy probíhala i po oficiálním stažení v roce 2020, Čínu fakticky staví do pozice nesporného vládce regionu. Indická jednání neměla praktický dopad a ještě více znevýhodnila indické jednotky podél hranice, které se v případném konfliktu zúčastní bojů proti vycvičeným čínským vojákům, kteří v současné době drží téměř všechny trumfy, kromě případné vzdušné převahy, jelikož se v oblasti nezdržuje čínské stíhací letectvo.

Čas pracoval pro Čínu a Indie se nyní nachází ve velmi těžké pozici, kdy nedrží ani zdání morální kontroly nad oblastí Aksai Čin. Zatímco se západní svět soustředí na finanční a materiální pomoc bojující Ukrajině, zůstává čínsko-indický konflikt na okraji zájmu médií i státníků, což může mít nedozírné následky do budoucna i co se například krize v Jihočínském moři týče.

Zdroj: The Warzone, BBC