Padesát dva zásahů a přesto se dokázal sám stáhnout z pozice. Ukrajinský tank Leopard 1A5 z výzbroje 5. samostatné těžké mechanizované brigády přežil mimořádně intenzivní útok ruských dronů, aniž by došlo k průniku pancíře. Příběh stroje, který odolal desítkám úderů FPV dronů a bezpilotních prostředků Molnija, znovu ukazuje, jak zásadní roli dnes na bojišti hraje improvizovaná ochrana i schopnost rychle přizpůsobit techniku nové podobě války.

Foto: Tank Leopard používaný Ukrajinskou armádou | Telegram

Podle velitele tankové roty brigády s volacím znakem Spartan se Leopard dostal pod útok ruských bezpilotních prostředků poté, co byl vybaven dodatečnými úpravami pro zvýšení přežití v podmínkách války na Ukrajině. Nepřítel tank po odhalení na pozici zasáhl celkem 52krát. Navzdory masivnímu útoku ale posádka dokázala vozidlo nastartovat a vlastními silami z nebezpečné oblasti odjet.

Psali jsme:Hrozba UAV jako katalyzátor renesance hlavňové protivzdušné obrany v NATO

Právě rozsah poškození a zároveň schopnost tanku zůstat bojeschopný dělají z tohoto případu výjimečný moment. Leopard 1A5 totiž patří ke strojům, které nikdy nebyly stavěny jako těžce obrněné „pevnosti na pásech“. Naopak. Jeho konstrukce od počátku sázela spíše na pohyblivost, rychlost a jednoduchost údržby než na extrémně silný pancíř. O to pozoruhodnější je, že tank takto silný nápor dronových útoků ustál.

Klíčovou roli sehrála dodatečná ochrana. Tank byl vybaven reaktivním pancéřováním Nizh a Kontakt-1. Systém Nizh chránil horní čelní část korby, zatímco Kontakt-1 byl umístěn na bocích a spodní čelní části korby. Bloky byly zároveň instalovány i na věži, kde pokrývaly většinu čelních a bočních ploch. Posádka tak dostala výrazně vyšší šanci přežít zásahy, které by jinak mohly mít pro stroj i jeho osádku fatální následky.

Další vrstvu ochrany představovala takzvaná „cope cage“, tedy přídavná mřížová konstrukce nad tankem. Ta zvyšuje ochranu horní polosféry a pomáhá bránit posádku před municí shazovanou z dronů. Leopard byl navíc osazen i speciálními anti-dronovými „hroty“, jejichž úkolem je odolat nárazu FPV dronu a zabránit okamžité detonaci kumulativní hlavice. Právě kombinace těchto prvků zřejmě rozhodla o tom, že ruský pokus o vyřazení tanku skončil neúspěchem.

Velitel Spartan zároveň upozornil, že bez přídavné ochrany tank často ztrácí pohyblivost ve chvíli, kdy zásah směřuje do motorového a převodového prostoru. V tomto případě se ale podařilo zachovat nejen mobilitu, ale i další důležité bojové funkce. Tank si udržel schopnost otáčet věží a používat optiku, což je v podobných podmínkách mimořádně důležité. Jinými slovy, nešlo jen o to „přežít“, ale zůstat použitelným jako skutečné bojové vozidlo.

Psali jsme:Když se z automobilek stávají zbrojovky: Tichá transformace evropského průmyslu

Psali jsme:Pontonový mostní systém PFM: Moderní odpověď na výzvy překonávání vodních překážek

Psali jsme:80 let VOP CZ: Od poválečného lihovaru ke strategickému podniku státu

To je podle všeho i zásadní rozdíl oproti některým ruským improvizovaným úpravám obrněné techniky. Ty sice mohou zvýšit šanci na přežití při zásahu, často ale za cenu drastického omezení bojových schopností. Výsledkem bývají těžkopádné „pojízdné stodoly“, které ztrácejí část své původní funkčnosti. Leopard 1A5 v ukrajinském podání ale ukazuje jinou cestu: přidat ochranu, aniž by se z tanku stal jen pomalý a slepý cíl.

Příběh tohoto konkrétního stroje je zajímavý i proto, že Leopard 1 má sám o sobě velmi specifickou historii. Šlo o první hlavní bojový tank, který byl kompletně vyvinut a vyráběn západním Německem po druhé světové válce. Jeho vývoj začal v polovině 50. let, kdy Bundeswehr potřeboval moderní náhradu za zastarávající americké tanky M47 a M48 Patton. Původně mělo jít o společný projekt Německa, Francie a Itálie, Německo se ale nakonec vydalo vlastní cestou. Návrh vytvořila společnost Porsche a sériovou výrobu spustila firma Krauss-Maffei v roce 1965.

Leopard se během studené války stal jedním ze symbolů západoněmecké armády. Byl vyzbrojen licenčně vyráběným britským drážkovaným kanonem Royal Ordnance L7A3 ráže 105 mm, který umožňoval používat standardní munici NATO této ráže. O pohon se staral desetiválcový vícepalivový dieselový motor MTU MB 838 CaM-500 o objemu 37,4 litru a výkonu 830 koní. Při hmotnosti kolem 40 až 42,5 tuny dokázal tank na silnici vyvinout rychlost až 65 km/h, což mu zajišťovalo výbornou manévrovatelnost a relativně snadnou údržbu.

Jeho slabinou ale vždy bylo pancéřování. Leopard 1 patřil mezi nejlehčeji chráněné hlavní bojové tanky své generace. Konstruktéři se záměrně rozhodli pro lehčí ochranu, protože vycházeli z předpokladu, že moderní kumulativní zbraně stejně dokážou prorazit i silnější pancíř. Horní čelní pancíř korby měl tloušťku 70 mm a byl skloněn pod úhlem 55 až 60 stupňů. Spodní čelní část korby měla tloušťku 35 až 50 mm, horní boky 35 mm, spodní boky 25 až 30 mm a zadní část pouze 25 až 30 mm. Tato „tenká kůže“ pomáhala zachovat nízkou hmotnost a vysokou pohyblivost, ale zároveň činila tank zranitelným vůči tehdejším i dnešním protitankovým prostředkům.

Zajímavým prvkem byla odlévaná věž, jejíž čelní část dosahovala maximálně přibližně 60 až 70 mm. Díky složité geometrii pláště děla ale mohla efektivní odolnost v nejsilnějších místech dosahovat až zhruba 200 mm. Boky věže měly tloušťku 37 až 45 mm a strop 25 až 35 mm. V pozdějších verzích byla ochrana výrazně vylepšena. Varianta Leopard 1A1 dostala gumokovové boční zástěny a první přídavné pancéřování. Verze 1A1A1 byla vybavena přídavným pancéřovým balíčkem Blohm & Voss tvořeným kompozitními deskami z oceli a pryže na věži a klínovým zesílením pláště děla. Tato úprava zvyšovala ochranu proti kanonům ráže 20 mm. Leopard 1A2 obdržel vylepšenou odlévanou věž, zatímco varianta 1A5 dostala modernizovanou svařovanou věž a další přídavné pancéřování.

Právě na takovém základu dnes Ukrajina staví vlastní improvizovaná řešení pro přežití na bojišti přesyceném drony. Případ Leopardu 1A5 z 5. samostatné těžké mechanizované brigády tak není jen příběhem odolného tanku. Je také ukázkou toho, jak se starší západní technika může díky chytrým úpravám proměnit v překvapivě houževnatý nástroj moderní války.

Tank, který měl být po desítkách zásahů vyřazen, nakonec odjel po svých. A právě v tom je možná nejvýmluvnější vzkaz celého incidentu: na dnešním bojišti nerozhoduje jen síla pancíře, ale i rychlost adaptace, kvalita improvizace a schopnost udržet techniku ve hře i pod extrémním tlakem.

Zdroj: Autorský text Šimona Koudelky