Nejvíce oceněný japanoameričan ve Vietnamu, držitel 16 medailí, včetně vyznamenání DSC (Distinguished Service Cross, druhé nejvyšší po Medaili cti), Stříbrné hvězdy, Bronzové hvězdy, Purpurového srdce s třemi dubovými listy, Vietnam Cross of Gallantry. Řeč je o Vincentu Okamotovi, jehož příběh si přiblížíme v tomto článku.

Vincent Hichiro Okamoto se narodil 22. listopadu 1943 v internačním táboře pro japonské obyvatele USA, konkrétně v Poston relocation camp v Arizoně. Byl nejmladším potomkem z deseti dětí (všechno kluci) Henryho a Yone Okamotových. Jeho předci z otcovy strany byli samurajové. Po propuštění z internačního tábora se rodina usídlila nejprve v Chicagu, po dvou letech se ale přesunula do Kalifornie, kde měli rodiče malý obchůdek. Vincent byl velmi inteligentní, dobře se učil. Také byl i na asiata dobře fyzicky stavěný a hodně sportovně založený, hrál například i americký fotbal. Po střední škole se přihlásil na Univerzitu Jižní Kalifornie v Los Angeles, kde získal bakalářský titul v oboru mezinárodních vztahů. Zároveň ho ani nenapadlo vyvázat se z vojenské služby ve Vietnamu, ostatně všech devět jeho starších bratrů tam bojovalo také. Vincent se přihlásil do programu ROTC (Reserve Officers Training Corps) jako první z jejich univerzity, předtím to byli jen studenti UCLA. Program absolvoval v hodnosti podporučíka. Následně absolvoval výcvik jednotek Rangers, v jednom článku bylo psáno že byl i Zelený baret, ale v jiných to zmíněno nebylo.

Po přesunu do Vietnamu v roce 1968 nejprve dva měsíce sloužil u rozvědky. Následně byl převelen k rotě B, 2. praporu 27. pěchotního pluku 25. pěchotní divize, jako velitel čety (pluk měl přezdívku Wolfhounds). 24. srpna 1968 se jeho jednotka nacházela poblíž Dau Tieng. V noci byli napadeni dvěma jednotkami Severovietnamské armády a jednou jednotkou Vietcongu. Útok byl tak prudký a silný, že rychle prorazil první obranný perimetr tábora, který byl neustále ostřelován kulomety, automatickými puškami a palbou z minometů. Okamoto rychle sebral pět svých mužů. Podařilo se mu vylézt na částečně zničené vozidlo a zatímco ho ostatní vojáci kryli palbou ze svých zbraní, tak se vystaven nepřátelské palbě chopil jeho kulometu a pálil do míst, odkud se ozývala střelba. Poté, co se kulomet zasekl, tak to zopakoval u dalších dvou vozidel. Nepřátelská palba pak na chvíli utichla, Okamoto se tedy připlazil blíž k nepříteli, aby ho lokalizoval. Podařilo se mu najít skupinku nepřátel a zlikvidoval ji pomocí granátů. Naopak nepřátelský granát vybuchl poblíž a jeho zranily střepiny. Odmítl se nechat ošetřit, dokud se po dalších protiútocích nepřítel nestáhl. Ve Vietnamu byl zraněn ještě dvakrát, byl povýšen na poručíka a poté do hodnosti kapitána. Po třech letech služby v armádě ale nepodepsal další kontrakt - nebyl to žádný zbabělec, ale už měl prostě dost toho, vidět umírat další vojáky.

Psali jsme:1918: Bitva u Cantigny – podceňovaní a nevycvičení Američané porazili sebevědomé Němce

Foto: Vincent Okamoto - hrdina z Vietnamské války s řadou jeho vyznamenání | warhistoryonline

Po odchodu z armády vystudoval na univerzitě obor právo, také se oženil se svojí dlouholetou přítelkyní a měli spolu jednoho syna. Čtyři roky pak pracoval jako státní žalobce za stát Kalifornie. Následovalo devět let soukromé právnické praxe. Byl úspěšný i v podnikání a na čas se právničiny vzdal, pracoval jako bankéř. V roce 2002 ho však oslovili, jestli by se nechtěl stát soudcem nejvyššího soudu státu Kalifornie, což přijal. Dlouhodobě byl činný ve veteránských spolcích, nějaký čas jim i předsedal. Mezi jeho koníčky patřilo sbírání samurajských mečů. Napsal o válce ve Vietnamu dvě knihy - Wolfhound Samurai: A Novel of the Vietnam War a Forged in Fire: The Story of Hershey and Joe. Vincent Okamoto zemřel na infarkt 27. září 2020 ve věku 76 let.

Zdroj: military-history.fandom.com, warhistoryonline