Hrubá síla bez mozku není nic. Když se obojí spojí, mohou se dít úžasné věci, ale když se spojí v mariňákovi, může to mít pro nepřítele smrtící následky. Tony Stein v polních podmínkách džungle na Šalamounových ostrovech díky strojní průpravě sestrojil z dostupných součástek zřejmě nejlepší lehký kulomet 2. světové války. Nazval jej Stinger.

Foto: Marine Raiders na ostrově Bougainville | Wikimedia Commons / Public domain

Tony Stein se narodil 30. září 1921 v Daytonu v Ohiu, "městě drahokamů". Po absolvování Kiser High School pracoval jako obráběč se specializací na výrobu nástrojů; netušil, jak dobře mu to později poslouží. Byl synem rakouských židovských přistěhovalců a vypuknutí druhé světové války pro něj bylo možná osobnější záležitostí než pro ostatní. Do americké námořní pěchoty narukoval 22. září 1942, ale nebyla to obyčejná námořní pěchota, do které vstoupil.
Stein byl přidělen k Paramarines – elitní jednotce. Sloužil u velitelské roty 3. výsadkového praporu 1. výsadkového pluku v rámci 3. divize námořní pěchoty. Zažil akce na Šalamounových ostrovech během pozemní bitvy u Vella Lavella od 15. srpna do 9. října 1943. Společné síly Američanů a Novozélanďanů zaútočily na ostrov držený Japonci a dobyly jej.

Psali jsme:Nalezena "ponorka duchů" z 2. světové války i s celou posádkou

O dva měsíce později se Stein ocitl na severních Šalamounech, kde se zúčastnil Bougainvillské kampaně. Byl u první americké invaze 1. listopadu, která ovládla předmostí u Torokina a zahnala Japonce hlouběji do vnitrozemí. Ti ostrov obsadili v březnu 1942 a vybudovali zde několik leteckých základen. Z nich byli schopni útočit na spojeneckou lodní dopravu a komunikační linky mezi USA, Austrálií a jihozápadním Pacifikem. Přestože americké vylodění tomu učinilo přítrž, uvízlí Japonci se odmítali vzdát. Uchýlili se k partyzánské taktice, útočili na americké základny a dělali vše, co mohli, aby nově příchozí udrželi v napětí. Ti jim to opláceli tím, že vysílali jednotky do džungle, aby je pronásledovaly. Během jedné z těchto výprav se Steinovi připisuje, že během jediného dne zabil pět odstřelovačů. Možná právě to ho inspirovalo, protože střílet lidi jednoho po druhém byl sotva účinný způsob, jak se zbavit císařské japonské armády.

Stein narazil na vrak stíhacího letounu námořnictva, jehož kulomet AN/M2 byl stále neporušený, a dostal nápad. Kulomet AN/M2, založený na kulometu M1919 Browning ráže 7,62 mm, byl zhruba o 30 % lehčí – ideální na tahání po džungli při likvidaci dotěrných nepřátel. AN/M2 měl ještě jednu výhodu. M1919 měl rychlost střelby mezi 400 a 500 ranami za minutu (a to při úsťové rychlosti asi 850 m/s). Rychlost střelby AN/M2 byla téměř trojnásobná; mezi 1 000 a 1250 ranami za minutu.

Stein byl strojníkem. Vzal pažbu z poloautomatické pušky M1 Garand ráže 7,62 mm, dvojnožku z kulometu BAR, zásobník na 100 nábojů a dal se do práce. Nikdo si bohužel není jistý, jak přesně výsledek vypadal, ale jeho nadřízení byli ohromeni. Požádali ho, aby vyrobil dalších pět kusů, které byly předány 3. praporu 28. pluku námořní pěchoty. Stein si ponechal jeden, který nazval "Stinger". Rychlost střelby běžného BARu je asi 600 ran za minutu a se zásobníkem na 20 nábojů váží asi 11 kilogramů. Stinger naproti tomu vážil jen o trochu více, ale se 100 náboji a střílel konstantní rychlostí 1200 ran za minutu. Byl mnohem výkonnější než cokoli, čím disponovali Japonci.

Paramarines byli rozpuštěni a Steinova jednotka poslána zpět do Camp Pendleton v Kalifornii. Stein byl jmenován desátníkem a stal se pomocníkem velitele družstva v rotě A 1. praporu 28. pluku námořní pěchoty u nové 5. divize námořní pěchoty. Poté byl v roce 1945 poslán zpět do Asie. Dne 19. února se vylodil již de facto v Japonsku, což znamenalo začátek bitvy o Iwodžimu, kterou armáda nazývala operace Detachment. Japonci byli připraveni. Byli zakopáni v těžce opevněných bunkrech, z nichž mnohé byly propojeny jedenácti kilometry podzemních tunelů, a dobře bráněni skrytými dělostřeleckými postaveními. Hora Suribači byla také poseta jeskyněmi, které bránili zoufalí japonští vojáci. Nacházela se nedaleko míst vylodění, a proto musela být dobyta. Když se 28. pluk námořní pěchoty přesunul z pláží, Stinger pustošil japonská palebná postavení bránící pobřeží – žádné z nich nedokázalo účinně odpovídat kulometnému monstru, které dal Stein dohromady.

Psali jsme:1905: zkažený boršč, červivé maso a vzpoura na bitevní lodi Potěmkin

Netrvalo dlouho a Stingeru došla munice, takže Stein musel běžet zpátky na pláž, aby získal ze zásob další. Pokaždé, když se vracel, tak se zraněným vojákem. V některých případech je odnesl k čekajícím zdravotníkům. Celkem mu to zabralo osm okružních cest. A 28. února konečně dosáhl vrcholu hory. V některých okolních jeskyních se stále skrývali Japonci, ale většině z nich už došla munice. Byli vybíjeni nebo se vzdávali – buď Američanům, nebo vlastním mečům či ručním granátům.

Na památku vítězství pořídil Joe Rosenthal, fotograf agentury Associated Press, slavný snímek amerických vojáků vztyčujících americkou vlajku. Stein však scénu neviděl – byl zasažen a utrpěl zranění.
Naštěstí přežil a byl poslán na nemocniční loď. Pak se dozvěděl, že jeho pluk utrpěl těžké ztráty dále na západ od ostrova, kde útočil na kopec 362A. Dne 1. března se znovu připojil ke své jednotce. Tehdy vedl 19 mužů na záchranné misi. Rota A byla sevřena palbou kulometného hnízda a Steinova skupina se ho snažila zničit. Zde si jej ale našla střela japonského odstřelovače. Vdova po něm převzala 19. února 1946 Medaili cti.

Zdroj: warhistoryonline