Podpůrná brigáda není jen o zákopech, drátěných překážkách a opevnění. Ve válce často dělá práci, bez které by se útočné jednotky jednoduše nepohnuly ani o metr. Klade miny na přední okraj obrany, proráží nepřátelská minová pole, otevírá cestu tam, kde by jinak čekala jistá smrt. Není náhoda, že bojoví ženisté mají motto: „Vpřed před prvními.“

Foto: Dmytro s volacím znakem AC/DC | armyinform.com.ua

Právě mezi nimi slouží i voják 91. samostatné ochtyrské podpůrné brigády s volacím znakem „AC/DC“. Přezdívku nedostal kvůli póze ani vojenskému folkloru. Vznikla přímo v boji. Když obsluhoval odminovací vozidlo UR-77, pouštěl si z přenosného reproduktoru skladby slavné rockové kapely AC/DC. A tak mu to zůstalo.

Jeho příběh ukazuje, že válka není jen o střelbě a útoku. Je i o lidech, kteří musí jet první k minám, k dronům, k palbě, k překážkám — a udělat práci, bez níž by ostatní nepřežili.

Do armády šel hned na začátku. Nakonec našel „svůj rock’n’roll“

Dmytro se přihlásil do služby hned v prvních hodinách plnohodnotné invaze. V noci z 24. na 25. února 2022 se s kamarády, fotbalovými fanoušky z Dnipra, rozhodovali, kam narukují. Zatímco jeho přátelé zamířili k bojové brigádě, jeho zdržela absence vojenské knížky. Nakonec se dostal do výcvikového střediska, kde se připravovali ženisté.

Právě tam zjistil, že našel své místo.

Jeho žena mu prý říkala, že i v armádě si dokázal najít vlastní rock’n’roll. A možná na tom něco je. Nejnebezpečnější práce v ženijních jednotkách ho nepřitahovala navzdory riziku, ale právě kvůli tomu, že byla důležitá, technická a na hraně možného. Nejvíc ho lákala práce na „URce“ — na legendárním UR-77 Meteorit.

UR-77: stroj, který neodminovává jemně, ale brutální silou

UR-77 není nenápadný nástroj. Je to samohybné raketové odminovací vozidlo, které vytváří průchod minovým polem pomocí obrovské lineární nálože. Ta obsahuje až 900 kilogramů TNT a je spojena s 450 metrů dlouhým brzdicím kabelem. Po odpálení letí nálož přes zaminovaný prostor, dopadne a v jediném okamžiku roztrhá vše, co jí stojí v cestě. Výsledkem je koridor, kterým se mohou pohnout útočné jednotky.

Někdy přitom vznikají výjevy, které připomínají konec světa.

„Jednou detonace naší nálože spustila řetězovou reakci a vybuchlo celé minové pole. Kdyby to někdo natočil dronem, vypadalo by to jako apokalypsa,“ vzpomíná Dmytro.

Právě tahle věta vystihuje UR-77 nejlépe. Není to stroj pro přesnou chirurgii. Je to stroj, který do války přináší kontrolovaný chaos, aby ostatní mohli projít dál.

Křest ohněm u Davydiva Brodu

První ostré nasazení přišlo v Chersonské oblasti poblíž Davydiva Brodu. A bylo tvrdé hned od prvního dne. Když jednotka vykládala techniku, dopadl na ně fosforový útok.

Dmytro říká, že na ten „ohňostroj“ nikdy nezapomene.

Pak přišla chersonská protiofenziva a později mimořádně těžké operace u Robotyne v Záporožské oblasti. Tam dostali ženisté jeden z nejnáročnějších úkolů, jaký si lze představit: prorazit zaminované obranné linie, aby mohly útočné jednotky pokračovat vpřed.

Cílem bylo dostat se směrem na Polohy. Znamenalo to jezdit opakovaně do prostoru, kde bylo zaminováno prakticky všechno, co zaminované být mohlo. Každý výjezd vyžadoval detailní přípravu. Každé vozidlo, každý voják, každý krok. Všechno se plánovalo dopředu, všechno muselo sedět. A přesto to mnohdy nestačilo.

Válka totiž není tabulka ani mapa. Je to prostor, kde i dokonale připravená mise může ztroskotat na terénu, palbě nebo pár metrech, které chybí k odpalu.

Když měl vzniknout průchod, ale místo něj zmizel bunkr

UR-77 se někdy používá i způsobem, který konstruktéři nejspíš úplně neplánovali.

Při jedné operaci měl Dmytro vytvořit průchod v minovém poli. Jenže nálož dopadla mírně mimo. Místo očekávané průrvy přišel jiný efekt: zničení bunkru. Později se ukázalo, že šlo o velké postavení plné nepřátelské pěchoty.

Výsledek byl brutální, ale vojensky zásadní. Kdyby ten bunkr musela čistit pěchota ručně, znamenalo by to těžké ztráty. Takhle do něj vojáci vstoupili až po výbuchu a sbírali jen zbraně po mrtvých okupantech. Velitel podporované jednotky za to Dmytrovi udělil ocenění.

Právě podobné momenty ukazují, jak tenká je ve válce hranice mezi plánem a improvizací. Někdy rozhodují centimetry. Někdy chyba. A někdy právě „chyba“ zachrání desítky životů.

Belgorodská operace: cíl nebylo minové pole, ale komunikační uzel

Další neobvyklý úkol přišel během operace v Belgorodské oblasti, kdy na ruské území vstoupily jednotky praporu Šejcha Mansúra, Ruského dobrovolnického sboru a Legie Svoboda Rusku. Tentokrát Dmytro nedostal rozkaz prorazit miny, ale zničit konkrétní budovu.

Objekt sloužil jako komunikační uzel. Byl pokrytý anténami a retranslátory. Ženisté najeli, odpálili nálož — a stavba se doslova rozpadla na kusy.

Jenže tím akce neskončila.

Při návratu zasáhla jejich vozidlo nepřátelská vyčkávací munice Lancet. Posádka se pak musela z prostoru dostávat vlastními silami. Přesto se všichni dostali ven bez ztrát. Za tuto operaci získal Dmytro Zlatý kříž.

Je to silný detail: voják, který si v obrněném odminovacím stroji pouštěl AC/DC, se nakonec nevracel z mise v triumfu, ale pěšky, po zásahu dronem, z nepřátelského území. A přežil.

„Vpřed před prvními“ není slogan. Je to realita

Od té doby se bojiště dramaticky změnilo. Kvůli obrovskému množství dronů ve vzduchu je dnes nasazení UR-77 téměř nemožné. Velký, nápadný stroj se stává snadným cílem. Dmytro proto dnes slouží hlavně jako sapér.

Jeho práce ale rozhodně není bezpečnější. Naopak.

Se svým týmem instaluje ženijní překážky přímo u linie bojového kontaktu: žiletkový drát, nízkoviditelné zábrany, protitankové miny TM-62 i výmetné protipěchotní miny OZM. Často pracují doslova pár minut od nepřítele.

Mnoho lidí si podle něj myslí, že ženisté fungují v relativně bezpečném zázemí. To je omyl. Když pěchota drží pozorovací stanoviště, ženisté musí jít ještě blíž a rychle prostor zabezpečit. Vyskočit, natáhnout drát, položit minu, zmizet. Všechno pod tlakem času, pod hrozbou dronů, pod palbou.

Proto jejich motto „Vpřed před prvními“ nezní jako fráze. Je to přesný popis práce. Dělají to, co musí být hotové dřív, než se ostatní vůbec mohou pohnout.

Teď se zotavuje. A stejně chce zpátky

Dmytro je momentálně po střelném zranění v rekonvalescenci. Ani teď ale nezmizel z války úplně. Vede bezpečnostní skupinu, která chrání vojáky instalující a opravující protidronové sítě nad cestami. Jeho tým už sestřelil šest nepřátelských dronů, včetně Lancetů, Molnijí a FPV strojů.

Je to jiná role, ale stejná logika: chránit ostatní, aby mohli splnit úkol.

Až se plně zotaví, chce se okamžitě vrátit ke své ženijní jednotce.

To je možná na celém jeho příběhu nejsilnější. Nejde jen o přezdívku, hudbu nebo spektakulární exploze. Jde o člověka, který našel svůj smysl v jedné z nejnebezpečnějších vojenských profesí. V práci, kde se chyba měří životy a úspěch často nikdo nevidí — protože hlavním výsledkem je, že ostatní mají kudy projít.

Dmytrův příběh připomíná, že válku nevyhrávají jen ti, kdo útočí. Vyhrávají ji i ti, kdo ještě před nimi odhrnují smrt z cesty.

Zdroj: Army Inform