Když se řekne Stuka, většině znalců ihned naskočí i jméno velitele 2. bitevní eskadry „Immelmann“ Hanse-Ulricha Rudela. Jenže v čele střemhlavých a později bitevních eskader a jejich podřízených jednotek stála i celá řada jiných úspěšných mladých mužů. Je s podivem, kolik z nich by se – nebýt války – živilo advokacií či jinými civilními profesemi. V Rudelově stínu stojí i muž, jenž patřil mezi první nositele prestižního Rytířského kříže, který si kolem krku mohl připnout již 8. května 1940.

Foto: Junkers Ju 87D-5 vyfotografovaný na letišti ve Finsku v průběhu roku 1944 | Wikimedia Commons / Public domaín

Psali jsme:Brána do historie - ,,Naši výsadkáři" po 2. světové válce...

Budoucí major Martin Moebus se narodil jako pátý syn v rolnické rodině 9. května 1917 v Zeisdorfu v okrese Sorau. Již ve věku devatenácti let, v roce 1936, vstoupil do Luftwaffe. V únoru 1938 dokončil pilotní výcvik a byl povýšen na poručíka. Jeho prvním působištěm se stala I. skupina eskadry střemhlavých bombardérů St.G.1. Právě v jejích řadách se Moebus zapojil do prvního tažení nacistického Německa v právě vypuklé válce – operace Fall Weiss, tedy útoku na Polsko. Vedl si velmi dobře, a tak byl 26. září 1939 dekorován Železným křížem II. třídy.

„Hvězdné“ období prožil poručík Moebus na jaře následujícího roku, ostatně stejně jako celá I. skupina St.G.1. Byla to totiž právě tato skupina, jež se od 9. dubna 1940 zapojila do operace Weserübung, tedy invaze do Dánska a Norska. Její piloti střemhlavých bombardérů tak měli spoustu prostoru vyniknout, zejména při útocích na uskupení britského Královského námořnictva. 3. května si Martin Moebus vybral za svůj cíl velkou válečnou loď, kterou se mu podařilo zasáhnout. Německá propaganda jej poté oslavovala jako ničitele nepřátelské bitevní lodě. Nakonec se však ukázalo, že oním zasaženým plavidlem nebyla bitevní loď, ale „pouze“ těžký křižník. Následovala dekorace Železným křížem I. třídy a o tři dny později i Rytířským křížem.

Martin Moebus poté poměrně dlouho působil jako instruktor nových pilotů střemhlavých bombardérů. 13. února 1943 se však stal velitelem II. skupiny 2. eskadry střemhlavých bombardérů – v době, kdy byla na hroutící se frontě západně od Stalingradu potřeba každá zkušená posádka. U eskadry Immelmann létal až do června téhož roku, načež byl povýšen na kapitána a jmenován velitelem I. skupiny 5. eskadry střemhlavých bombardérů (I./St.G.5). V říjnu, po reorganizaci eskader střemhlavých bombardérů na bitevní eskadry, byla jednotka přeznačena na I./SG.5.

U této jednotky sloužil i v roce 1944. Dne 25. dubna 1944 obdržel jako 463. voják Dubovou ratolest k Rytířskému kříži. V létě téhož roku měl major Moebus již za sebou téměř 800 bojových letů, během nichž potopil několik lodí. Jeho bombám a palubním zbraním padlo za oběť přes 60 nepřátelských tanků, 18 protiletadlových baterií, 5 obrněných vlaků, několik mostů a téměř 600 vozidel. 2. června 1944 však major Martin Moebus ve věku 27 let zemřel pro letce zcela netypicky – při dopravní nehodě u finského Pori.

Psali jsme:LOM PRAHA otevřel novou zkušebnu pístových leteckých motorů, kterou postavil vlastními silami

Psali jsme:Št. prap. Michal Baka: Adaptabilita na nové technologie musí být blesková

Psali jsme:Jaké přínosy a náklady má pro Česko pomoc a podpora vůči Ukrajině?

Zdroj: warhistoryonline.com