Aerosaně byly v carském Rusku a později v Sovětském svazu poměrně rozšířeným dopravním prostředkem a měly dlouhou historii. Konstruovala je a vyráběla celá řada podniků, konstrukčních kanceláří a konstruktérů, včetně Andreje Tupoleva. Byly nasazeny jak během 1. světové války, tak také během ruské občanské války. Na konci 30. let spadaly do jurisdikce Lidového komisariátu lesnictví, některé projekty nově vyvíjených aerosaní byly svěřeny pod dohled Lidového komisariátu pro stavbu lodí.

Po dlouhých letech se tyto dopravní prostředky, velice vhodné do přírodních a klimatických podmínek širokých rovných oblastí Sovětského svazu opět zapojily do bojů během tzv. Zimní války, kdy Sovětský svaz bez vyhlášení války napadl na konci roku 1939 Finsko. I tam se aerosaně osvědčily, byť Rudá armáda použila většinou civilní stroje. Vysocí sovětští důstojníci sledovali nejen nasazení nových typů tanků ( např. těžkého KV ), ale právě i aerosaní. Z jejich poznatků se dospělo k tomu, že Rudá armáda potřebuje vhodné průzkumné aerosaně, které by byly schopny odolat zásahům z ručních zbraní a které by byly dobře vyzbrojené.

Ačkoliv na novém typu obrněných aerosaní začalo pracovat v roce 1940 hned několik konstrukčních kanceláří, první stroje byly hotovy až na jeho konci. Mezitím nařízení č. 451SS jasně formulovalo požadavky na nový stroj, jehož hmotnost neměla překročit 3,5 tuny. Podle nařízení měl být model v plné velikosti hotov do 25. prosince 1940 a prototyp měl být ke zkouškám dodán do 25. ledna 1941.

Psali jsme:Projekt Eurotank: Velká Británie požádala o status pozorovatele

Foto: Ačkoliv na novém typu obrněných aerosaní začalo pracovat v roce 1940 hned několik konstrukčních kanceláří, první stroje byly hotovy až na jeho konci. | Wikimedia Commons / Public domain

Jako nejperspektivnější, ale zdaleka také nejtěžší ( hmotnostní limit překračující ) se jevil návrh leningradské konstrukční kanceláře CKB-50. Celý projekt pak řídili příslušníci Lidového komisariátu pro stavbu lodí a výsledek v lecčem opravdu loď připomínal. Vyvíjené vozidlo dostalo označení 02SS, ale je známo i pod označením Obrněné aerosaně TsKB-50. Původní návrh počítal se tříčlennou osádkou, ale aby se alespoň částečně snížila hmotnost, byla osádka již během stavby modelu zredukována na dva muže. Brzy bylo jasné, že požadovanou maximální hmotnost 3,5 tuny se nepodaří splnit. Nakonec dosáhla na více než 5 tun! Jen práce na modelu a výroba prototypu stály závratných 700 000 rublů.

Konstrukční kancelář CKB-50 byla dobře známa stavbou lodí a to nezapřel ani její nový výtvor. 7 metrů dlouhý svařovaný trup, byl přišroubován na rám, který byl usazen na dvojici dřevěných lyžích pro lepší skluz opatřených nerezovou ocelí. Protože byly lyže pevně uchyceny k rámu, musel být k řízení použit mechanismus podobný lodnímu kormidlu. Aerosaně byly řízeny pomocí volantu a pedálů. Ke komunikaci s velením byla instalována radiostanice KRSTB. Trup byl chráněn po celém obvodu pancířem silným 5 – 7 mm. Osádka do bojového prostoru nastupovala dvojicí dveří na bocích.

Pohon obstarával letecký 12válec Klimov M-103A o výkonu 580 koní, instalovaný v zadní části stroje za pancéřovou protipožární přepážkou. Stejný motor poháněl např. i bombardéry Tupolev SB. Ostatně právě použití těchto motorů stálo za vysokou pořizovací cenou. Mohutnou třílistou vrtuli chránil před větvemi stromů a křovin trubkový rám.
Na plně uzavřené korbě byla osazena tanková věž z plovoucího lehkého tanku T-40. Oproti klasické výzbroji tohoto obrněnce, tedy dvou kulometů DŠK ráže 12,7 mm byla vyzbrojena automatickým rychlopalným kanonem MP-6 ráže 23 mm a koaxiální kulometem DT ráže 7,62 mm. Kromě nich, disponovala osádka 20 ručními granáty a samopalem PPD, přičemž palba ze samopalu mohla být vedena z celkem pěti střílen v trupu a věži.

Psali jsme:Podívejte se, jak fungují moderní tankové obranné systémy

První testování prototypu obrněných aerosaní proběhlo mezi 10. a 18. únorem 1941. Zkoušky odhalily celou řadu vážných problémů, např. chladícího systému. Největším problémem ovšem byla hmotnost a s ní související vysoký měrný tlak na půdu, takže lyže se bořily do sněhu více než bylo přípustné. Vadila špatná manévrovatelnost. Ve zprávě se doslova uvádí, že na silnicích je aerosaň prakticky neovladatelná. Vozidlo nemůže překonat sněhový val vyšší než 1 metr, není vybaveno záložním startérem, nemůže couvat, nemá brzdy. Během zkoušek rovněž praskla řada šroubů, které spojovaly rám s korbou. Poškozen byl aerodynamický kryt startovacího mechanismu a další komponenty. Konstrukční kancelář podle závěrečného hodnocení postavila jednoznačně špatné, těžké a drahé vozidlo, které stát přišlo na celkovou sumu, za kterou se daly postavit hned tři těžké tanky KV-1.

Zdroj: druhasvetova.com