Hlavní úlohou americké námořní pěchoty je provádění útoků na pozemní cíle z moře. Tažení po ostrovech za druhé světové války, které bylo charakteristické pro válku s Japonskem v Tichomoří, tedy znamenalo, že námořní pěchota byla neustále na hrotu tamních bojů a navždy se zapsala do paměti díky takovým historickým bitvám, jako byly Guadalcanal, Iwodžima a Okinawa. Ale to neznamená, že by USMC nebyla vůbec nasazena v Evropě, i když byla evropská fronta velmi odlišná.

Foto: Padlí z posádky křižníku USS Savannah zasaženého německou bombou u Salerna | Navy Medicine / Wikimedia Commons / Public domain

V Evropě se dlouhou dobu jednalo převážně o opotřebovací válku s důrazem na bitvu o Atlantik a spojeneckou kampaň masového bombardování Německa. Na tomto pozadí měla americká námořní pěchota v evropském dějišti mnohem menší, i když stále důležitou roli. Velký kontingent mariňáků sloužil na americkém velvyslanectví v Londýně a na nedalekém velitelství amerického námořnictva, kde plnili především úlohu strážců těchto míst. Kromě toho měla jejich hlavní role v Evropě podobu bezpečnostních oddílů námořní pěchoty, které byly přiděleny k ochraně amerických námořních základen ve Velké Británii. Byli také umístěni na větších amerických válečných lodích, které hlídkovaly v Atlantiku nebo britských pobřežních vodách.

Psali jsme:Král Pyrrhos I. proti Spartě aneb jak vznikl slavný citát „Pyrrhovo vítězství„

Například bitevní loď USS Mississippi měla na palubě oddíl námořní pěchoty, který se skládal ze dvou nebo tří důstojníků a nejméně 100 vojáků. Kromě toho se námořní pěchota významně podílela na plnění rolí požárních hlídek na těchto místech a na zajišťování ozbrojeného doprovodu kurýrů ministerstva zahraničí na motocyklech a motorových vozidlech, kteří doprovázeli kurýry při jejich diplomatických cestách. Námořní pěchota sídlící v britském hlavním městě byla také běžně žádána o poskytování příkazníků pro vysoce postavené důstojníky a o plnění ceremoniálních povinností při oficiálních akcích.

Americká námořní pěchota měla zvláštní zájem učit se z britských válečných zkušeností, a tak po celou dobu války vysílala pozorovatele, aby sledovali všechny aspekty toho, jak Britové vedou své operace. Letectvo námořní pěchoty se velmi zajímalo o to, jak jednotky královského letectva tak efektivně zachytávaly nepřítele, a podle britského způsobu práce modelovalo své nově zformované noční stíhací jednotky.

Mnoho důstojníků námořní pěchoty navštěvovalo jak britskou školu obojživelného boje, tak demoliční školu královských ženistů a pozorovalo výcvik britských komand. Znalosti a zkušenosti, které tam získali, jim později pomohly při zakládání útočných praporů americké námořní pěchoty v Tichomoří. Jak válka postupovala, začala námořní pěchota ve Velké Británii těsněji spolupracovat s Úřadem strategických služeb. To byla v té době nová americká zpravodajská agentura, která byla předchůdcem CIA.

Námořní pěchota tak pomáhala při speciálních tajných operacích na územích ovládaných nacisty nebo je pozorovala, přičemž často cvičila a spolupracovala s britskou královskou námořní pěchotou. Jejich úkoly byly přísně tajné a jeden z příslušníků námořní pěchoty, kapitán Peter J. Ortiz, byl za svou službu u Britů, kdy pracoval několik měsíců za nepřátelskými liniemi, dvakrát vyznamenán Námořním křížem. Poručík námořní pěchoty John Hamilton byl za svou práci pro jugoslávské bojovníky za svobodu vyznamenán Bronzovou i Stříbrnou hvězdou.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Donald George Malarkey

V červnu 1942 působil plukovník námořní pěchoty Franklin Hart jako zvláštní námořní pozorovatel při účasti na operaci Jubilee, což byl britský útok na nepřítelem držený francouzský přístav Dieppe. Ačkoli byl výsledek naprostou katastrofou, poskytl Spojencům cenné lekce, které později uplatnili při takových obojživelných operacích, jako byl Den D a mnoho vylodění v tichomořském tažení. Důstojníci námořní pěchoty se v Evropě rovněž významně angažovali jako poradci, pozorovatelé, specialisté, spojovací a zpravodajští důstojníci. Jako takoví se účastnili mnoha rozsáhlých evropských obojživelných útoků, například na Sicílii v červenci 1943 (operace Husky), v Den D v červnu 1944 (operace Overlord) a v jižní Francii v srpnu 1944 (operace Dragoon).

Jejich úsilí, i když se nejednalo o hlavní bojovou úlohu, se neobešlo beze ztrát. Během spojeneckého námořního bombardování Salerna na italské pevnině v září 1943 (operace Avalanche) zaútočila Luftwaffe na lehký křižník USS Savannah pomocí nově vyvinuté rádiem řízené bomby. Bomba zabila téměř 200 členů posádky, včetně příslušníků námořní pěchoty.

Po skončení druhé světové války a během následující 40 let trvající studené války se Sovětským svazem byla americká námořní pěchota v Evropě pověřena posílením severního křídla NATO v Norsku. Dnes má námořní pěchota velitelské středisko a jednotky v Německu, aby podpořila případné americké operace, které by mohly být zapotřebí v Evropě nebo v Africe. Americká námořní pěchota se také v Evropě pravidelně účastní vojenských cvičení.

Zdroj: warhistoryonline.com