EXCALIBUR - 3.8.
Nejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cystNejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cyst
Opravdu profesionální batohy bez kompromisůOpravdu profesionální batohy bez kompromisů
KERBEROS - 2.2.

Andělská tvář a smrtící muška. Příběh nejslavnější snajperky. V 19 letech zabila prvního Němce

 14. 06. 2016      kategorie: Vojenská historie      0 komentářů

Říkali jí neviditelná smrt z východního Pruska. V krutých bojích zabila 54 nepřátel. Odmítla opustit zraněného a zemřela hrdinskou smrtí na samém konci války. To vše stihla Róza Šanina ve svých 19 letech.

roza_01
Foto: Roza Šanina

Sovětská armáda byla jediná, která do frontových bojů nasazovala ženy. Tankistky, pilotky i pěší bojovnice se objevovaly na všech frontách. Jednou z mnoha byla i mladičká Róza Šanina, původně učitelka v mateřské školce, která nastoupila nejprve do praporu protiletecké obrany ruské domobrany a v roce 1943 se dobrovolně přihlásila do Rudé armády. Udělala ostřelovačské zkoušky a u 184. Střelecké divize se 5. dubna 1944 zapojila do bojů. Už první den na frontě zabila svého prvního Němce, čímž odstartovala nebývalou kariéru.

Prakticky denně si připisovala na pažbu své pušky Mosin-Nagant pomyslné zářezy a velitelé byli jejími výkony doslova šokováni. V divizi se o ní mluvilo jako o zázračné ostřelovačce. Byla postupně navržena na Řád slávy III stupně, Řád slávy II stupně i Medaili za odvahu. Dobrovolně se hlásila do všech možných akcí. V červenci 1944 odmítla s ostatními ženami evakuaci do týlu a zůstala bojovat v první linii v bojích o město Vilnius. Po té dostala krátkou dovolenou a na konci roku už byla opět na frontě ve východním Prusku. Boje pokračovaly a v jednom z nich zemřel její milenec Michail Panarin, což ji hluboce zasáhlo.

roza_03
Foto: Róza Šanina byla jednou z nejlepších ostřelovaček v Rudé armádě

V dalších urputných bojích našla smrt i ona. 28. ledna 1945 se snažila zachránit raněného důstojníka a sama při tom byla zabita střepinou z dělostřeleckého granátu. Její poslední zápis v osobním deníku zněl: Je možné, že brzy umřu. Chci, abyste věděli, proč jsem se tak rozhodla. Z našeho praporu nás ze 78 zbylo jen šest. Vzpomínáte na Míšu Panarina! Takový roztomilý chlapec. Zabili ho. On mě miloval a já jeho také. Už nemám nikoho blízkého."

Po válce po ní pojmenovali ulice v mnoha městech po celém Rusku. V rodném Archangelsku jí postavili pomník a její jméno nesou i slavné střelecké závody. Byla také posmrtně vyznamenána Řádem slávy I stupně. Její jméno je dodnes považováno v Rusku za synonymum odvahy a oddanosti vítězství.

 autor: Tomáš Chalupa

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

AFG