EXCALIBUR - 3.8.
Nejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cystNejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cyst
Opravdu profesionální batohy bez kompromisůOpravdu profesionální batohy bez kompromisů
KERBEROS - 2.2.

ArmyWoman: Odloučení – co obnáší, jak se s ním vyrovnat, jak se připravit na shledání.

 29. 11. 2016      kategorie: Spolek VLČÍ MÁKY      0 komentářů

Portál ArmyWoman.cz provozuje Spolek VLČÍ MÁKY mimo jiné proto, že vojákyně nebo také manželky a matky vojáků zažívají specifické situace, přičemž ODLOUČENÍ, často dlouhodobé a opakované, je jednou z nich. Pokusíme se o něm dále pojednat na základě doporučení těch žen, které se s ním již naučily vyrovnávat.

aw_odlouceni_00
Foto: Odloučení je v životě profisionálního vojáka často dlouhodobé a opakované

Toto téma si rozdělíme do čtyř oblastí (články tohoto ražení jsme jednotlivě už kdysi vydali, ale zde konečně utvoří komplexní celek):

* Nejprve přiblížíme pocity družky vojáka nasazeného v zahraničí.

* Učiníme několik doporučení přímo pro ženy vojáků.

* Vyjmenujeme tipy pro nejbližší okolí, jež často chybuje ve způsobu, jímž se „slaměnou vdovu" snaží povzbudit a ukonejšit.

* Podíváme se na odloučení žen - vojákyň.

* Nakonec ještě závěrečná poznámka.

Problém 1: Cítím, jak to na mě padá, ale nezbývá, než to vydržet...

Z dopisu partnerovi v misi: „Vánoce... svátky klidu, míru a plné lásky. Takové by měly být, tak se o nich mluví. Pro nás dva Vánoce znamenají spíš smutek, odloučení, touhu být spolu, být doma. Držet se za ruce, není třeba ani slova, jen se chvíli držet... Takové Vánoce jsme ale už několik let nezažili."

das

„Lžu všem, které potkávám, lžu rodině, lžu dětem, lžu kolegům, kamarádům, a s pousmátím odpovídám na otázky typu: „Co ti je, že nějak nemluvíš?" „Co je? Jdem na to kafe nebo co?" „Tak jdeme už kupovat ty dárky?". „Ale nic, nic, jo, jo jdeme... Popíšu Ti zase ty úplně děsné před-Vánoce, no hrůza, lidi blázní, všude samý shon... Proč to tak negativně líčím? Abychom na ty Vánoce nemysleli, aby nám to nebylo tolik líto. Nechci chodit navštěvovat rodinu, přátele a tvářit se „ale jo, jde to", až nenávidím nucený úsměv na své tváři. Procházím s kamarádkou po krásně vyzdobené ulici, všude to voní, svařák, grog, dvojice, které se pevně drží za ruce... Říkám si: Vydrž, nebuď hysterka. A tak se otočím a přeci jen pokouknu na něco pod ten stromeček dětem a blízkým. Koukám a stejně myslím na Tebe, chybíš mi. Popadnu někde něco praktického, hezkého a hotovo. Děti napsaly Ježíškovi, já Ježíšek úkol splním, až na ten první: Ježíšku, přines tátu."

Oslavy vánočních svátků jsou čím dál víc materialistické. Vojenské rodiny ale dobře ví, že dárky nejsou všechno, že nejdůležitější je rodina, čas strávený s vašimi blízkými. I když je vám smutno, že jste letos o Vánocích bez manžela, partnera, otce vašich dětí, pokuste se tyto Vánoce co nejvíce zpříjemnit samy sobě a dětem a mysleme na příští Vánoce, které strávíme společně s partnerem. A pokud se následující Vánoce zdají moc daleko... nezapomeňte, že si můžeme udělat soukromé Vánoce, kdykoli chcete. Přesto je to těžké, ano. Když nebudete mít sílu svému okolí to sama popsat, tak těm lidičkům pošlete odkaz na tento článek, oni vám pak snad dopřejí ten sváteční klid a pokoj.

Problém 2: Týmový vojenský život

Zvyšující se rozvodovost je smutnou realitou a nevyhýbá se ani vojenským párům, ba naopak, podle statistik AČR je značně nadprůměrná. Mnohá armádní manželství jsou však přes všechny těžkosti silná. Co jim pomáhá snášet všechna ta kratší či delší odloučení, nepravidelné služby, stěhování atd.?

Základem je pochopení, že manželství a vojenská kariéra jsou dobrovolnou volbou. Obou. Dalším rysem je týmový přístup k vojenskému životu. Ty šťastné páry přijaly armádu jako svůj životní styl – se zapojením obou partnerů.

Úspěšné páry se vzájemně respektují a plně oceňují. Uznávají, že jak „úloha" člena armády, tak jeho partnera, jsou obtížné a náročné. Oběť jednoho partnera není o nic méně důležitá než oběti druhého. Další podmínkou je upřímná komunikace. Při nasazení v misi je častá a otevřená komunikace obtížná, ale díky technologickému pokroku je to jednodušší. Vyjadřujte své myšlenky a pocity tak, aby jim druhý partner rozuměl.

Naprostou nezbytností je realistický pohled na vojenský život. Úspěšný pár vidí vojenskou kariéru jednoho z nich jako kapitolu svého společného života. Vyvarujte se nerealistických očekávání – včetně toho, že vojenská kariéra potrvá až do důchodu. Pro získání realistického náhledu se stýkejte s dalšími vojenskými rodinami a vyměňujte si zkušenosti.

aw_odlouceni_01
Foto: Odloučení je často psychicky velmi náročné

Problém 3: Chcete pomoci ženě vojáka nasazeného v misi? Vžijte se do ní a vyvarujte se zbytečných chyb...

1) „Neptejte se, co budu dělat"

Zamyslete se: Když se zeptáte ženy vojáka, co bude dělat, až její muž odjede na misi, jakou čekáte odpověď? Tyto ženy cítí ohromný tlak, mají o své muže obavy, musí se starat o domácnost a rodinu, ale... život se jim odjezdem partnera na misi přeci nezastaví. Takže co budou dělat? Žít jako dosud, jen s větším strachem o svého partnera.

2) „Nesnažte se mě „zaúkolovat"

Najdou se lidé, kteří se snaží na ženy vojáků, kteří odjeli na zahraniční misi, navalit co nejvíce práce, úkolů, plánování atd. Zapomínají ovšem, že tyto ženy mají stále svůj život, ten s jejich muži na misi neodjíždí. Pořád se musí starat o domácnost, rodinu, musí pracovat. Nepotřebují další starosti způsobující další stres. Tohle souvisí i s následujícím bodem.

3) „Jsem na hraně svých sil"

V domácnosti, kde se o povinnosti dělí dvě osoby, najednou leží všechny závazky na bedrech pouze jediného člověka. Ať už se to týká starosti o dům/byt, vyčerpání z neustálého stresu, zda je jejich milovaný v pořádku, případně ještě starosti o děti... Prostě období, kdy mají ženy své muže na misi, je po všech stránkách vyčerpávající.

4) „Potřebuji OPRAVDOVÉ přátele"

Pokud nezažijete na vlastní kůži strach o milovanou, nedokážete pochopit pocity žen příslušníků armády. I přes to dodá neuvěřitelnou sílu podpora opravdových přátel. Lidé se ptají žen vojáků, jak se cítí, jak to zvládají, ale většinou ani nečekají na odpověď. Snad má každá z žen vojáků alespoň několik přátel, kteří stojí o odpověď, opravdu se zajímají a případně pomohou.

5) „Skrývám slzy"

Ženy vojáků mají často slzy na krajíčku, ale skrývají je. Když jednou začnete plakat, je těžké přestat. Chce to opravdu velmi silnou osobnost, aby takový tlak ustála. Pokud má vojenská rodina děti, žena má slzy v koutku oka vždy, když se dítěti podaří něco nového, něco, u čeho napoprvé nemohl jeho otec být. Právě kvůli dětem ale platí dvojnásob pravidlo o skrývání slz.

6) „Musím zvládnout smutek dětí"

Děti jsou úžasně zvláštní stvoření. Jsou dokonalé ve zvládání odloučení a schopnosti vidět na všem něco dobrého. Matky mají i přesto velmi práce se steskem dětí po otcích. Musí vymýšlet strategie, jak dětem jejich tatínky přiblížit. Když k tomu připočtete, že jim samotným se nepopsatelně moc stýská,

jsou tyto situace jedny z nejvíce stresujících. Proto se při každé návštěvě neptejte svých vnoučat či neteří a synovců: „Tak co? Stýská se ti po tatínkovi, viď?"

7) „Nepotřebuji, ani nechci, soucit"

Pro ženy odloučené od svých mužů vojáků je důležité přátelství, rodina, zábava, která jim pomáhá odreagovat se. Nemusíte jim říkat, že vás mrzí, že je jejich manžel/partner na vojenské misi. Je to pro ně náročné období, ale věděly, do čeho jdou, když spojily svůj život s životem příslušníka armády.

8) „Armáda má větší kontrolu, než si myslíte"

Nejen voják nasazený v misi si nemůže příliš vybírat, kdy například zavolá domů. I při službě v republice se účastní různých cvičení a kurzů, drží pohotovosti, může být povolán k řešení následků přírodní katastrofy – to jsou jedny z typických okolností, které formují život celých rodin vojáků. Nesmíte vojenským rodinám vyčítat, že posunou termín, kdy s vámi oslaví narozeniny, přijdou na návštěvu apod. Natož vyčítat ženě vojáka, že s ním tak dlouho hovoří, když jí konečně mohl zavolat.

9) „Vážím si podpory veřejnosti"

Vřelé slovo i od naprosto cizího člověka umí zahřát. Projevy vděku vojákům chránícím svobodu, jak naši českou, tak lidí v jiných zemích, a podpora veřejnosti vyjadřovaná ženám vojáků také velmi pomáhá zvládat smutek a stres z odloučení.

10) „Vojenský život je i o romantických zážitcích"

Přes všechny útrapy, které manželky a partnerky vojáků zažívají, nezapomínají na krásné okamžiky. Nic není krásnější, než vidět dítě skočit otci do náruče, pozorovat slzy v očích vašeho muže, když vás konečně může obejmout.

A teď z opačné strany: Když je žena/matka vojákyně daleko od rodiny

V zásadě by se dalo napsat, že pokud je vojákyní žena, vše výše popsané platí obráceně. Ale ne tak docela, přidávají se další náročné okolnosti...

Tak například muž, který zůstává doma a musí se postarat sám o domácnost, případně i děti, je přeci jen v náročnější situaci – oproti ženám nebyl veden ke schopnosti zastávat dvě plnohodnotné role, přijít z práce domů a nastoupit druhou směnu. S mnohem větší pravděpodobností bude potřebovat větší podporu od babiček a přátel.

aw_odlouceni_02
Foto: Vojákyně mohou své odloučení ze zřejmých důvodů nést ještě tísnivěji

Rozhodně mu ale nepomůže poučování a zavádění nových domácích pořádků (babičky, tchýně) nebo výčitky, že nemá čas a chuť jít na fotbálek (kamarádi). Naprostým tabu pak musí být pro okolí muže, jehož žena slouží v ozbrojených silách, jakékoli narážky typu „zda mu doma velí", natož „že je na té misi obklopena samými opuštěnými muži". Podobné hlášky nejsou vůbec vtipné, naopak jsou zcela nevhodné, zlé a zraňující. I kdyby je váš kamarád běžně strpěl, tak v době, kdy je jeho žena v misi, jimi můžete napáchat strašné škody (a vaše vyražené zuby jsou tím mírnějším následkem).

A co vojákyně? Své odloučení může opět ze zřejmých důvodů nést ještě tísnivěji. Ví moc dobře, že její partner musí zvládat úkoly, které běžně neřeší, že může čelit nepříjemným situacím. Natož, pokud pečuje o děti. Pro ženy je mnohem důležitější dostávat podrobné praktické zprávy o životě doma. Dostávat je v pravidelnou dobu, třeba formou sms – jakmile vynecháte, ženy se velmi rychle začnou obávat, zda jste v pořádku. Proto je dobré dohlédnout třeba i na děti, aby mamince pravidelně psaly, a sám tak činit, i kdybyste si měl nastavit připomenutí.

V souvislosti s dětmi je pak nutné zmínit, že pro ženu jsou vždy na prvním místě. Daleko za nimi – je to biologická danost matek – jsou partner a rodinní příslušníci, jakkoli to neznamená, že o ně žena

nemá zájem. Mít informace o dětech a od dětí, upřednostnit takové telefonáty (pokud je limit na telefonování omezen), je zcela přirozené, nesmíte to mít manželce/dceři/sestře za zlé. A obráceně – vojákyně by se měly pokusit trochu „ovládat" – zatímco třeba jejich pubertální děti nemají na líčení toho, co zrovna probírají ve škole a jak prospívají, příliš náladu, jejich muž každou minutu s telefonním sluchátkem ocení.

... Bylo by toho každopádně více, do budoucna plánujeme, že problematiku odloučení na našem portálu armywoman.cz rozdělíme do více sekcí.

Závěrečná poznámka: Klíčová je příprava

Už to, že čtete tento článek, pokud máte co dočinění s armádou nebo i jen někdo z vašich kamarádů, je vlastně příprava. V jasné výhodě, co se přípravy na odloučení týče, jsou ti, kterých se bezprostředně týká (oproti širší rodině a přátelům), protože s kratším odloučením (cvičení, kurzy) mají jistě už bohaté zkušenosti. Vojenské rodiny prostě mají vybudované mechanismy, jak věci zvládat. Taková krátká odloučení naopak jejich okolí nemusí vůbec postřehnout, což nijak nevadí.

Ale pokud jde o půlroční zahraniční misi, je to úplně jiný level. To je strašně dlouhá doba, během níž se odehraje spousta událostí (narozeniny, svátky, dovolené, vysvědčení/prázdniny apod.) i všedních okolností, jež nabývají jakoby větší důležitosti, pokud u nich nejste (angína někoho blízkého, zhoršení školního prospěchu dítěte) – můžete se cítit stísněně, protože nejste u toho a nemůžete zasáhnout, nebo mít dokonce výčitky. Přesto zkuste nepodceňovat a nekritizovat ty, kteří to řeší. A opačně, oni vám nesmí „dát vyžrat", že to zvládli i bez vás.

Velkou část takových potenciálních událostí pomůže oběma stranám zvládnout, pokud se na jejich řešení domluví předem, projdou si jakési scénáře a jejich řešení. A čím více lidí je do takové přípravy zasvěceno, tím lépe je zvládnou a lépe se u toho budou cítit. Nenapadá nás zrovna lepší přirovnání, než na příkladu pořadu Výměna manželek, kde si tyto navzájem napíší jakýsi manuál chodu domácnosti. Je zřejmé, že to protagonistkám této reality show docela dost pomáhá adaptovat se na nové prostředí a poradit si v něm, aniž by jej postavily vzhůru nohama (jako zrovna to je jinak cílem tohoto pořadu :-D).

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

AFG