Baltimorské parní dělo, též nazýváno Winansovo parní dělo, je méně známou skutečností, že vojskům Konfederace docházel v posledním období občanské války střelný prach. Potřeba v kombinaci s nejmodernější technikou té doby daly vzniknout pozoruhodnému vynálezu, který se zapsal do povědomí mnoha lidí. Je ale třeba zmínit, že mýtus kolem tohoto parního děla, nebo parní pušky, je výplodem hlav novinářů, kteří uměle vykonstruovali celou tuto bublinu.

Foto: Replika Winansova parního děla | Wikimedia Commons / Public domain

Tato pozoruhodná zbraň se dostala na veřejnost po 19. dubnu 1861, kdy se střetla vojska Unie a Konfederace poblíž města Baltimore, stát Maryland. Čtenáři po celých Spojených státech se tehdy prvně dozvěděli o záhadné zbrani, která dokázala odrazit vojáky Unie, snažící se dostat skrz město po železnici vedoucí do Washingtonu. Ač byla vynalezena a postavena někým jiným, bývá tato zbraň nejčastěji spojována s osobou vynálezce Rossem Winansem, tehdejším průkopníkem parních strojů. Winans přišel se zajímavým vynálezem válcovitého, obrněného parníku poháněném párem kovových vrtulí – zvaném Winans Cigar ship – Winansova doutníková loď. Parní zbraň je ale připisována vynálezci Williamu Joslinovi z Ohia a Charlesy S. Dickinsonovi, který obstaral finanční prostředky potřebné ke stavbě. Ta byla úspěšně postavena již roku 1860 v Bostnu. Později stroj převezl do Baltimoru, kde byla dána k dispozici místní policii. Zbraň byla umístěna v obchodě patřícím Rossi Winansovi a jeho synovi Thomasovi, který byl v té době městským radním. Ve zmíněném Winansově obchodě se tehdy prodávala munice a další drobnosti. Tehdy tisk spojil obě věci dohromady, a tak se veřejnost poprvé dozvěděla o Winansově parním dělu. Po 19. dubnu 1861 se vrátil do města Dickinson a zbraň se rozhodl prodat vojskům Konfederace. Zhruba v polovině cesty byla zbraň zabavena hlídkou Unie, která ji převezla do svého tábora v Relay, ve státě Maryland. Kvůli údajnému spojení s touto zbraní byl federální vládou zadržen Ross Winan, prý, že dodával zbraně nepřátelům vlády, leč po osmačtyřiceti hodinách byl propuštěn. Vyšetřovatelé patrně pochopili, že zbraň byla jen vystavena v jeho obchodě. Zbraň byla nakonec poslána do Annapolisu, a později do pevnosti Monroe. Její pouť skončila v Massachusetts. Parní dělo bylo vystavováno na nejrůznějších akcích dlouho po skončení občanské války. Vyřazena byla až na konci 19. století.

Psali jsme:Těžká odstřelovací puška Barret ve službách naší armády

Zvěsti o jejím praktickém použitý jsou nejspíše pouhé historky přikrášlené tiskem. Reálně nebyla nikdy použita v praxi a není ani známo, zda byla schopná zabít člověka. Repliku zbraně postavil a otestoval tým bořičů mýtů – Mythbusters a můžete ji najít i na Youtubu (epizoda 93). Zbraň měla prý střílet dvacetimilimetrové kuličky, které byly sypány do horizontálně se otáčejícího bubnu, který vytvářel odstředivou sílu. Zbraň nevystřelila, dokud se neotevřela speciální přepážka, která umožnila kuličce opustit válec – ta pak byla usměrněna zužující se trubicí, aby střela letěla rovně. Pohon samotného válce ale není nikde zmíněn – patrně nikomu, nepřipadal nijak unikátní, jednalo se tedy o klasický parní motor. Někdy se zmiňuje, že bylo postaveno i druhé dělo tohoto typu, ale nejspíše se jedná jen o fámu.

Zdroj: Kabinet kuriozit