V americké revoluční válce došlo k mnoha krutým bojům a krutým činům. Ze všech jejích aktérů nebyl nikdo krutější než velitel britské kavalerie sir Banastre Tarleton. Byl předobrazem hlavního padoucha ve filmu Patriot. Banastre Tarleton se narodil v Liverpoolu v roce 1754. Jako třetí dítě zámožného obchodníka získal vzdělání na Middle Temple v Londýně a University College v Oxfordu, aby se připravil na právnickou kariéru.

Bohatství rodiny Tarletonů bylo úzce spjato s britskou Severní Amerikou. Jeho dědeček byl rejdařem a obchodníkem s otroky, zatímco firma jeho otce těžila z rozsáhlých obchodních styků v koloniích. Banastre však nejevil přílišné známky toho, že by se chtěl živit tímto způsobem. V roce 1773 Banastrův otec zemřel a odkázal mu 5000 liber. Na tehdejší poměry to byla značná částka, ale většinu z ní během roku utratil za ženy a hazardní hry.

Foto: Joshua Reynolds (1782): Banastre Tarleton | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:75. výročí neuvěřitelného útěku spojeneckých zajatců 110 metrů dlouhým tunelem z německého lágru Stalag Luft III

V roce 1775 hledal Banastre Tarleton nový životní směr. V koloniích mezitím vypukla válka. Tarleton použil část svého zbývajícího majetku, aby si koupil místo důstojníka jezdectva v 1. gardovém dragounském pluku. Jako zkušený jezdec a přirozený vůdce začal brzy stoupat v hodnostech.

V prosinci se Tarleton vydal do Ameriky v rámci neúspěšné výpravy s cílem dobýt Charleston. Odtud se připojil k hlavní britské armádě, kde se začal prosazovat. V prosinci 1776 zajal generála Charlese Leeho, když mu pohrozil, že zapálí dům, ve kterém se nacházel. Tarleton se také zúčastnil důležitých střetnutí, například bitvy u Brandywine. Během bojů u městečka Easttown byl zraněn. V létě roku 1778 byl Tarleton jmenován podplukovníkem v nově vytvořené britské legii. Tato jednotka byla smíšenou jednotkou jezdectva a pěchoty složenou z amerických kolonistů loajálních Britům.

Tarleton byl brzy pověřen velením legie, která se stala známou jako Tarletonovi jezdci. Jednalo se o prestižní pozici, velení jednotce s velkou flexibilitou pro průzkum a nepravidelné operace. Kvůli svým zeleným kabátům byli také známí jako Zelená kavalerie nebo Zelení dragouni, kteří se brzy nechvalně proslavili svými akcemi proti kolonistům.
Tarletonovi jezdci byli vysláni k účasti na obléhání Charlestonu, kde poprvé poznal hořkou chuť porážky. Zároveň se tam ale dočkali prvního významného vítězství, a to ve střetnutí u Monck's Corner. Po boji jeden z jezdců napadl civilní ženu, než ho zastavil jeden z jeho druhů. Příběhy o tomto incidentu přispěly k temné pověsti jednotky. Dne 12. května 1780 Charleston padl. Tarleton se podílel na významném britském vítězství.

Po Charlestonu měl Tarleton se svými jezdci pronásledovat jednotky americké kontinentální armády vedené Abrahamem Bufordem. Tarleton dostihl Bufordovu kolonu u Waxhaw. Britové byli v početní nevýhodě, ale díky zkušenému jezdectvu měli trumfy v rukávu. O tom, co přesně se u Waxhaw stalo, se vedou spory dodnes, ale celkový obraz je jasný. Kontinentální jednotky nejprve kladly odpor, ale pak začaly tváří v tvář útoku jezdců skládat zbraně. Buford se pokusil vzdát, ale Tarleton, uvězněný pod svým mrtvým koněm, nabízenou kapitulaci buď nepřijal, nebo ji ignoroval.

Psali jsme:Písek a Krev: Život na sovětských předsunutých základnách během sovětsko-afghánské války

Nájezdníci pokračovali v útoku a masakrovali své protivníky. Zabili 113 kolonistů a dalších 150 zranili. V Tarletonových silách bylo pouze pět mrtvých a 12 zraněných. Masakr ve Waxhaw se stal mezi Američany nechvalně proslulým a "Tarletonova milost" se stala termínem pro odmítání zajatců. Přestože bitva upevnila britskou kontrolu v Jižní Karolíně, obrátila také dříve neutrální kolonisty na stranu revoluce.

Tarleton se nadále potuloval po Jižní Karolíně. Kruté násilí jeho mužů a zabavování zásob potravin zatvrdilo další srdce proti Britům a zajistilo, že jejich odpůrci získali větší podporu. Jeho jezdci se podíleli na britském vítězství v bitvě u Camdenu a sami porazili síly pod vedením Thomase Sumtera u Fishing Creeku. Tarletonova krutost byla pro jeho protivníky o to těžší, že byl vojensky úspěšný. Koloniální vojska se Tarletonovi postavila v plné parádě až 17. ledna 1781. Jezdci byli vysláni generálem Cornwallisem, aby napadli revoluční sily, kterým velel brigádní generál Daniel Morgan. Morgan věděl, že se Britové blíží, a proto zaujal postavení poblíž Cowpensu v Jižní Karolíně, kde zformoval obranu ve třech liniích.

Když Tarleton dorazil, byli jeho muži unavení, hladoví a stáli proti přesile dva na jednoho. Jako vždy agresivní vůdce nevýhody ignoroval a přešel přímo do útoku. Morganova strategie obrany v hloubce Tarletonův útok porazila. Morgan pak Brity obklíčil a završil vítězství. Z 1000 Britů jich uniklo pouze 200, mezi nimi však i Tarleton. Ten se po ústupu vrátil ke Cornwallisovým jednotkám. S nimi se zúčastnil bitvy u Guilford Courthouse, kde přišel o dva prsty po zásahu z muškety. Když armáda táhla do Virginie, vedl několik nájezdů, včetně neúspěšných pokusů o zajetí koloniálních vůdců.

Když revolucionáři utahovali smyčku kolem Cornwallise u Yorktownu, dostal Tarleton za úkol udržet Gloucester Point, kde byl v boji s francouzskými husary vážně zraněn. V říjnu se pak Cornwallis Yorktownu vzdal. Vítězní Američané uspořádali večeři pro své poražené nepřátele. Z vysokých britských důstojníků nebyl pozván pouze Tarleton.

Z amerického zajetí nicméně byl podmínečně propuštěn a vrátil se do Británie. Bylo mu pouhých 27 let a už patřil k nejnenáviděnějším mužům na světě. Napsal knihu, která líčila jeho vlastní činy v dobrém světle a kritizovala Cornwallisova rozhodnutí. V pozdějších letech Tarleton dosáhl hodnosti generála, ačkoli už nikdy nevedl vojáky v boji. Stal se poslancem, oženil se a mimo manželství zplodil dceru. Zemřel v roce 1833.

Zdroj: warhistoryonline