Tirpitz byl druhou z legendárních německých bitevních lodí třídy Bismarck, postavenou v letech 1936 až 1941. Obě lodě byly postaveny v reakci na francouzské bitevní lodě třídy Richelieu položené v roce 1935 a měly být ve své době největšími a nejtěžšími loděmi postavenými pro Kriegsmarine, německé válečné námořnictvo. Tirpitz byl díky pozdějším úpravám ještě o 2000 tun těžší než Bismarck a je nejtěžší bitevní lodí, jakou kdy evropské námořnictvo postavilo a uvedlo do služby. 

Foto: Převrácený Tirpitz | Daventry B J (Flt Lt) / Royal Air Force official photographer / Wikimedia Commons / volné dílo 

V té době byla hmotnost bitevních lodí stavěných státy, které podepsaly Washingtonskou námořní smlouvu, omezena na 39 000 tun, ale Bismarck i Tirpitz tento limit tajně překročily a nakonec vážily hodně přes 45 000 tun. Tirpitz byl 251 metrů dlouhý, částečně proto, aby se zvýšila jeho rychlost díky efektivnějšímu poměru délky a nosníku. Kromě toho jej poháněl pohonný systém Brown, Boveri & Cie s trojitým šroubem s parní turbínou o výkonu 160 793 shp, což mu dávalo maximální rychlost 30,8 uzlu.

Psali jsme:Technologická a vojenská převaha nacistického Německa? Podle některých historiků je to mýtus

Proti nepřátelské palbě loď chránilo 360 mm oceli na čelech dělových věží, 220 mm na bocích věží, 320 mm nad hlavním pásem a loď chránily také dvě pancéřové paluby o tloušťce 50 mm a 100 mm. Útočnou výzbroj tvořilo osm hlavních děl ráže 380 mm umístěných ve čtyřech dvouhlavňových věžích (jedna věž byla nad a za druhou, aby obě věže mohly zasahovat cíle ve stejném směru). Tirpitz dále nesl dvanáct 150mm děl, šestnáct 105mm děl plus kombinaci dvaceti osmi 37mm a 20mm protiletadlových děl.

Obsluhu této obrovské lodi za války zajišťovalo 108 důstojníků a 2 500 mužů. Kýl byl položen v roce 1936 v loděnici Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu a práce na trupu měly skončit v roce 1939. Slavnostního spuštění lodi na vodu se zúčastnil i Adolf Hitler. Vybavení lodi pak bylo dokončeno v únoru 1941. Po celou dobu stavby byly loď i loděnice neustále terčem pozornosti britských bombardérů, přestože se žádnému z nich nepodařilo loď poškodit.

Přes svou prestiž měl Tirpitz poměrně nezajímavou kariéru. Po ztrátě Bismarcku v Atlantiku v roce 1941 Hitler odepřel Tirpitzu jakoukoli akci v oceánu, protože se obával ztráty své nyní jediné zbývající bitevní lodi této třídy. S ohledem na to byl Tirpitz vyslán do Norska s nadějí, že by mohl útočit na lodní dopravu do a ze Sovětského svazu, a zároveň udržovat silnou přítomnost v oblasti, aby poutal síly Royal Navy. Cestu lodi z Wilhelmshavenu do Norska však odhalili Britové, kteří rozluštili německé kódy Enigma, nicméně tehdejší velmi špatné počasí zabránilo jakékoli akci.

Mohutná bitevní loď se poté uchýlila do norského Fættenfjordu a zakotvila u útesu, aby měla určitou ochranu před vzdušným útokem. Po většinu války zůstala loď zakotvena v norských fjordech a kvůli riziku potopení se jen zřídkakdy vydávala na širé moře, což jí vyneslo přezdívku "Osamělá královna severu". Život posádky byl všední, nedostatek paliva omezoval výcviková cvičení a každodenní aktivity se omezovaly především na úklid a sport.

Psali jsme:Písek a Krev: Kulomety sovětských vojáků

Významným nasazením Tirpitzu byl útok na Špicberky, vzdálenou meteorologickou stanici a tankovací základnu drženou Brity. Tirpitz spolu s křižníkem Scharnhorst a deseti torpédoborci tehdy zaútočil na základnu, přičemž Tirpitz poprvé a naposledy vypálil ze svých 15palcových hlavních baterií na nepřátelský hladinový cíl.

Po celou dobu své kariéry byla loď pod neustálými útoky britských letadel v rámci misí jako byla operace Tungsten či operace Goodwood, v rámci kterých byl Tirpitz i několikrát zasažen, avšak neutrpěl žádné vážné škody. Během útoků loď odpovídala neúnavnou protiletadlovou palbou a sestřelila tak mnoho letadel. Proti letadlům byla použita i 15palcová hlavní děla, která střílela tříštivé náboje.

Osudná operace Paravane pak začala 15. září 1944. Tentokrát s sebou Britové přivezli bomby Tall Boy, 12 000 liber (bezmála 5,5 tuny) těžké bomby určené k pronikání hluboko do země, aby ničily bunkry tlakovou vlnou vyvolávající zemětřesení. Jedna Tall Boy během útoku na Tirpitz zasáhla příď, prorazila celou loď, vyšla z kýlu a explodovala na dně fjordu. To Tirpitz vážně poškodilo a degradovalo na plovoucí dělovou baterii. Pod lodí byl zoufale vytvořen písečný val, aby se nepotopila.

Tyto útoky vyvrcholily 12. listopadu 1944 operací Catechism. Na Tirpitz zaútočilo 32 Lancasterů z 9. a 617. perutě, které shodily 29 bomb Tall Boy. Dvě až tři z nich loď zasáhly, přičemž jedna pronikla mezi její přední věže, ale nevybuchla, zatímco další pronikla doprostřed lodi a prorazila díru skrz pásový pancíř a skrz dno. Třetí bomba se odrazila od jedné ze zadních věží. Mnoho dalších Tall Boys minulo, ale explodovalo na dně fjordu a vyhloubilo velkou část písečného valu, který bránil Tirpitzu v potopení.

Během několika minut se Tirpitz začal silně naklánět na levobok a byl vydán rozkaz k opuštění lodi, načež obrovská exploze vynesla jednu ze zadních věží do vzduchu, přistála ve vodě a zabila množství námořníků snažící se dostat ke břehu. Loď se nakonec převrátila a obnažila svůj kýl, a takto ležela až do 50. let, kdy byla rozřezána a odstraněna z fjordu. Zkáza Tirpitzu si vyžádala smrt 900 až 1 200 mužů.

Zdroj: warhistoryonline