Přinášíme poslední díl z letošní výpravy "Cesta poděkování, úcty a pokory", kdy partička nadšenců z Military muzea generála Sergěje Jana Ingra z Vlkoše u Kyjova opět vyrazila navštívit všechny dostupné hroby našich padlých novodobých válečných veteránů AČR a uctít jejich památku. Takových míst posledního odpočinku je 28, cesta trvá 7 dnů a vede křížem krážem celou naší krásnou vlastí. Cesta letos začíná ve Vlkoši odhalením pamětní desky pplk. gšt. i. m. Václavu Ingrovi, pokračuje uložením a vyzvednutím prstě hlíny z Osvětimi, také už zmíněnými zastávkami u hrobů našich novodobých padlých a končí předáním Lavičky válečných veteránů v obci Ležáky.

Čtvrtek 9. 11. 2023

Čtvrtek je posledním dnem zastávek na posledních místech odpočinku našich vojáků AČR, kteří se již nevrátili ze zahraničních misí. Všechny zastávky jsou ve stověžaté Praze. Při těchto zastávkách i letos velice citlivě a empaticky výpravu doprovodil štáb České televize, aby podpořili veteránskou myšlenku reportáží.

První dnešní zastávkou, ale také první zastávkou na tomto místě vůbec, je místo posledního odpočinku štábní praporčice in memoriam Bc. Michaely Tiché. Michaela se narodila v Šumperku, vystudovala Gymnázium Oty Pavla v Praze a Vysokou školu báňskou - Technickou univerzitu Ostrava, obor Technická bezpečnost osob a majetku. V dubnu 2017 nastoupila přípravnou službu ve Vyškově a po jejím absolvování byla přeložena k 24. základně dopravního letectva v Praze-Kbelích, kde byla služebně zařazena na funkci mladší pracovník štábu 242. transportní a speciální letky 24. křídla dopravního letectva. V srpnu 2020 odjela jako mladší specialista 17. letecké jednotky CASA Úkolového uskupení AČR MFO SINAJ do Egypta na svou první a zároveň poslední zahraniční operaci. Podlehla zraněním, která utrpěla při havárii vrtulníku Black Hawk nedaleko základny Šarm aš-Šajch a stala se tak první českou vojákyní, která zahynula při plnění služebních úkolů v zahraniční operaci 12. listopadu 2020. Poslední rozloučení s Michaelou Tichou se uskutečnilo s vojenskými poctami 20. listopadu 2020 v Praze. Posmrtně byla dnem 13. listopadu 2020 povýšena do hodnosti štábní praporčice a vyznamenána Křížem obrany státu. Prezident republiky ji dne 28. října 2021 vyznamenal Medailí Za hrdinství in memoriam.  Na její hrob s nápisem „Leť nekonečnem, svobodná a šťastná …“ byl položen poutní věneček, malá vlaječka a svíčka a věnovaná tichá vzpomínka.

Psali jsme:Rusové se zbaví své nejlepší a největší vlajkové lodi. Nemají peníze na její modernizaci ani údržbu

Foto: U hrobu štábní praporčice in memoriam Bc. Michaely Tiché | Petr Něnička

Druhou zastávkou je hrob poručíka in memoriam Milana Štěrby na hřbitově v Motole, který zemřel na následky zranění utrpěných po útoku sebevražedného atentátníka v Afghánistánu v roce 2008. Dne 17. března jeho útvar zabezpečoval v okrese Gerešk v provincii Hilmand dánský tým CIMIC (Civil-Military Cooperation - jednotka civilně vojenské spolupráce). V 9:30 se stali terčem sebevražedného atentátníka. Milan Štěrba byl smrtelně zraněn, stejně tak zahynuli čtyři dánští vojáci a tři civilisté. Českého kolegu Jiřího Schamse těžce poranila střepina na týlu a další český voják byl raněn lehce. Na hrob „Bosny“ byl položen poutní věneček, malá vlaječka a svíčka a věnovaná tichá vzpomínka. 

Foto: U hrobu poručíka in memoriam Milana Štěrby na hřbitově v Motole | Petr Něnička

Třetí pražská zastávka je na Olšanských hřbitovech, kde poutníci uctili památku podplukovníka in memoriam Ing. Jaromíra Nasavrckého. Jaromír zahynul při leteckém neštěstí ve Stipanjiči v Bosně a Hercegovině. Helikoptéra mise SFOR tehdy mířila bez cestujících z letiště Gornji Vakuf do Splitu. Za špatného počasí letěla přes hory a musela se držet velmi nízko, těsně pod mraky.

Psali jsme:Ruské válečné štváčství aneb o false-flag, proxy a jiné diverzi

Foto: U hrobu podplukovníka in memoriam Ing. Jaromíra Nasavrckého | Petr Něnička

Kopírovala silnici, pokračovala do kopce a pod vrcholem kopce vrtulník Mi-17 havaroval. Kvůli špatné viditelnosti našli zřícený stroj až druhý den dopoledne. Na místě havárie stojí od roku 1999 památník, který tam nechala postavit česká armáda. Tragédii českého vrtulníku si u něj připomínají i místní obyvatelé. „Každý rok tady vzdáváme čest těmto obětem, protože si to zaslouží. (Vojáci) tu byli jako záruka a jistota míru,“ řekl v roce 2018 Luka Krstanovič, předseda městské rady v Tomislavgradu. Česká armáda byla v Bosně a Hercegovině aktivně zapojena do různých operací dvanáct let, od roku 1996 do roku 2008. Při tragédii v říjnu 1998 zahynuli tři čeští vojáci – Jaromír Nasavrcký, Rostislav Samec a Bohumil Vávrů.

Čtvrtá dnešní zastávka v Praze je na strašnickém hřbitově, kde se nachází místo posledního odpočinku štábního praporčíka in memoriam Jiřího Regi Schamse. Také letos, ostatně tak jako každý rok, čekala na výpravu Regiho sestra Petra a jeho maminka. Díky těmto setkání je pieta vždycky ještě osobnější a významnější. Jirka byl před patnácti lety těžce raněn při útoku sebevražedného atentátníka ve městečku Gerešk v Afghánistánu spolu s Milanem Štěrbou, jehož hrob poutníci dnes navštívili jako první. Po sedmi letech, kdy statečně čelil následkům těžkých zranění, zemřel po krátké a těžké nemoci. Svým statečným letitým bojem s nepřízní osudu se stal symbolem válečných veteránů. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka in memoriam. Tímto srdečným setkáním u Jiřího hrobu byla završena letošní cesta po všech dostupných místech posledního odpočinku padlých v novodobých zahraničních misích. Na všech místech položila výprava věneček, malou státní vlajku, svíčku a u každého hrobu tiše zavzpomínala a projevila úctu.

Foto: Na místě posledního odpočinku štábního praporčíka in memoriam Jiřího Regi Schamse | Petr Něnička

Pravidelným a tudíž nezbytným zastavením byla i letos zastávka v Národním památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. V kryptě byl uložen poutní věneček, v pietním tichu bylo mlčky vzpomenuto na naše hrdiny a jejich osudy. K bustě každého z nich byla přiložena malá vlaječka a svíčka. Toto ikonické místo bylo toto dne poslední zastávkou. Je třeba se připravit na následující den, kdy výprava předá Vzpomínkové lavičky válečných veteránů památníkům Lidice a Ležáky. Ve čtvrtek 9. 11. 2023 ujeto 325 km.

Pátek 10. 11. 2023

Výprava se každý rok týden před dnem válečných veteránů vydává navštívit dostupné hroby našich novodobých válečných veteránů, kteří zahynuli v zahraničních misích a uctít jejich památku. Každý rok tuto cestu zakončujeme slavnostním předáním Vzpomínkové lavičky válečných veteránů, letos předáváme dvě lavičky, pro Lidice a Ležáky. Důvody jsou také dva. Jeden je osobní. Od začátku jsme naši cestu jezdili ve čtyřech, bohužel v loňském roce náš fotograf a navigátor zemřel a Eduard Stehlík, ředitel Památníku Lidice a Ležáky nás povzbudil, abychom jezdili dál i ve třech. A druhým důvodem je letošní téma cesty – temné téma našich novodobých dějin –  hrůzné následky odbojové činnosti za druhé světové války. Na začátku cesty byla odhalena pamětní deska pplk. gšt. i. m.  Václavu Ingrovi,  který byl i s manželkou Libuší uvězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, kde byli zavíráni příbuzní nepřátel říše. Jedním z jeho bratrů byl totiž generál Sergěj Jan Ingr, který byl pro nacisty jedním z největších nepřátel. Později byl Václav deportován do Osvětimi, 24. dubna 1943 Václav zahynul v plynové komoře. Do této kapitoly patří také osud obcí Lidice a Ležáky. Ležáky, bývalá kamenická osada sloužila za druhé světové války jako úkryt parašutistů skupiny SILVER A s radiostanicí Libuše vyslané z Londýna. 24. června 1942 do Ležáků vtrhli němečtí nacisté. Všichni obyvatelé kromě dvou dětí byli zavražděni, osada vypálena a srovnána se zemí. Stejný osud potkal obec Lidice. Dnes, v pátek 10. 11. 2023, předává výprava slavnostně obě lavičky v obci Ležáky řediteli památníku Lidice a Ležáky PhDr. Eduardu Stehlíkovi, Ph.D., MBA a paní vedoucí Památníku Ležáky Kamile Chvojkové.

Foto: Předání lavičky v obci Ležáky řediteli památníku Lidice a Ležáky PhDr. Eduardu Stehlíkovi, Ph.D., MBA a paní vedoucí Památníku Ležáky Kamile Chvojkové. | Petr Něnička

Je to velmi silný moment na silném místě. Z Lidic vyráží výprava v zádumčivé náladě zpět do Prahy. Na Náměstí Míru na Praze 2 začal každoroční oficiální program k uctění Dne válečných veteránů. Je to skvělá akce, které se výprava každý rok účastní. Je to dobrá příležitost se pozdravit s jejich fb přáteli. Program na pódiu je vždycky velice přirozený a je sympatické, že v něm často vystupují děti a mládež. Samozřejmě nechybí ani Mgr. Jana Černochová, bývalá dlouholetá starostka Prahy 2, letos jako ministryně obrany ČR. Tato akce je dlouhá léta hlavně její zásluhou. Nechybí prapory a státní vlajka. Na velké obrazovce jsou promítány dokumenty. V prostorách náměstí se prezentuje vojenská technika AČR, výzbroj a výstroj i Aktivní zálohy. Už tradičně je na trávníku pietní místo, kde každý může zatlouci dřevěný křížek s osobním vzkazem. Právem budí tato akce velký zájem u veřejnosti, téměř všichni dávají najevo zájem o válečné veterány vlčím mákem v klopě. Sice je typické listopadové počasí, ale výprava setrvává na Náměstí Míru až do tmy.  V pátek 9. 11. 2023 ujeto 215 km.

Sobota 11. 11. 2023 – Den válečných veteránů

Dnes je sváteční den – Den válečných veteránů. Výprava začne slavit hned dopoledne oficiálním pietním aktem na Čestném dvoře Národního památníku na Vítkově na Praze 3. Válečné hrdiny si tam při slavnostním nástupu tradičně připomínají zástupci armády a veteránských organizací, politici i diváci z řad veřejnosti. Ministryně obrany Mgr. Jana Černochová při té příležitosti vyznamenala záslužným křížem tři vojáky za záchranu života. Ocenění za válečnou žurnalistiku převzal i český novinář, spisovatel, politik a zakladatel neziskové organizace Člověk v tísni Jaromír Štětina ve vnitřním prostoru památníku. Kromě paní ministryně promluvil také náčelník generálního generálporučík Ing. Karel Řehka. Celý akt byl velice slavnostní a důstojný, armáda to prostě umí.

Co by to bylo za oslavu bez pořádné párty. Jednu takovou dnes organizuje kamarádka, válečná reportérka, ale hlavně skvělá osobnost Jarmila Štuková klubu na Smíchovské Náplavce. V loňském roce ji organizovala poprvé. Jarmila založila iniciativu „Civilisté děkují“, dala dohromady partu skvělých profíků z umělecké branže a natočili klip se stejným názvem „Civilisté děkují“, vyrobili patche se speciálním designovým lvem a další záležitosti. Jarmila je prostě skvělá. Je skvělý pocit vidět, jak se posunuje podpora veteránské myšlenky během těch let, po které se členové výpravy tomuto tématu věnují.

K desáté hodině večerní už byl ale opravdu nejvyšší čas k odjezdu. Čekalo posledních 400 km domů. Na výjezdu z Prahy si už tradičně dělá parta poutníků selfie, už podruhé jen ve třech, navigátor a fotograf Pavel byl blízkým spolupracovníkem a kamarádem, určitě celý týden na ně na té dlouhatánské a strastiplné cestě dohlížel.

Foto: Na výjezdu z Prahy si už tradičně dělá parta poutníků selfie | Petr Něnička

Celkově letos výprava ujela 2818 km. Čistého času jsme strávili v jedoucím autě 53 hodin a 22 minut. 

Epilog:

Cesta - pouť, je jedním z nejobsažnějších slov vůbec. Může znamenat tisíce různých cest – dopravních, duchovních, imaginárních, odborných i matematických algoritmů. Přestože se to na první pohled nezdá a spousta lidí tomu vlastně ani nevěří, cesta je vždycky daleko víc než cíl, o který tolik usilujeme. Jedině cesta nás dovede z jednoho místa na druhé. Jedině cesta v nás dokáže provést opravdovou změnu. Jaká taková změna nakonec je, záleží především na tom, jakým způsobem jsme do cíle došli. Každá nepravost, nepoctivost a zkratka se nám vrátí v tu nejméně vhodnou dobu, když to nejméně čekáme, zpravidla v plné síle. Proto dbejme více o naše cesty než o cíle a tužby. Buďme na našich cestách poctiví, odvážní, silní ale i vnímaví a se srdcem na dlani. Ať potkáváme na našich poutích stopy zázraků, které se tu udávají. Ať je rozpoznáváme a děkujeme za ně, vždyť přece poděkovat není slabost.

Zdroj: Cesta poděkování, úcty a pokory 2023