Henry Fonda byl jedním z nejslavnějších herců zlatého věku Hollywoodu. Hvězda, která hrála ve více než 100 filmech, televizních pořadech a divadelních rolích, dala svému řemeslu vše a specializovala se na válečné eposy a westerny. Mnozí možná nevědí, že při těchto rolích čerpal z vlastních zkušeností, protože za druhé světové války sloužil u amerického námořnictva.

Henry Fonda se narodil 16. května 1905 v Grand Islandu ve státě Nebraska. Když vyrůstal v Omaze, byl aktivním členem amerického skautského oddílu, i když se zdroje rozcházejí v tom, jaké hodnosti dosáhl. V roce 1919, v době rasových nepokojů v Omaze, mu bylo pouhých 14 let. Činy lidí z jeho komunity měly na mladého Fondu hluboký vliv a po zbytek života si povědomí o předsudcích a odolnost vůči nim udržel.

Foto: Henry Fonda v námořnické uniformě | U.S. Navy Photo / Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Armia Krajowa a varšavské povstání – hrdinský vzdor a tragický osud polského hlavního města

Po maturitě Fonda navštěvoval Minnesotskou univerzitu, kde studoval žurnalistiku. Byl členem místního bratrstva Chi Delta Xi, ale studium nedokončil a nakonec nastoupil do zaměstnání ve společnosti Retail Credit Company, dnes známé jako Equifax.

Když mu bylo 20 let, Henry Fonda na doporučení matky Marlona Branda, Dodie, nastoupil do divadelního souboru Omaha Community Playhouse. Byla to jeho první zkušenost s herectvím. O osm let později se přestěhoval do Massachusetts a připojil se k divadelnímu souboru University Players. Tam se seznámil se svou první ženou Margaret Sullavanovou.

V roce 1931 se Fonda a Sullavanová přestěhovali do New Yorku. Přestože jejich manželství trvalo jen dva roky, ukázalo se, že toto stěhování bylo plodné: Fonda se seznámil a spřátelil s hereckým kolegou Jamesem Stewartem. Po zdokonalení svých schopností na Broadwayi se dvojice přestěhovala do Hollywoodu, kde bylo mnohem snazší získat práci. Jednou z Fondových prvních velkých rolí byla postava Dana Harrowa ve filmové adaptaci filmu Farmář si bere ženu (1935), kde si zahrál po boku oscarové herečky Janet Gaynorové.

Následovala celá řada úspěšných filmových rolí, včetně snímků The Trail of the Lonesome Pine (1936), prvního filmu natáčeného v barvách Technicolor venku, a Žiješ jen jednou (1937). Po nich následovala hlavní role ve filmu Hrozny hněvu (1940), filmové adaptaci populárního románu Johna Steinbecka. Za tuto roli byl Fonda nominován na Oscara a zároveň získal sedmiletou smlouvu se společností 20th Century-Fox. Během této série populárních filmů se Fonda seznámil s Frances Ford Seymourovou, s níž měl dvě děti, Jane a Petera. 

Psali jsme:Evropský kontinent a válečné konflikty: esej o posledním třičtvrtěstoletí

Během prvních let druhé světové války Henry Fonda a James Stewart shromažďovali finanční prostředky na pomoc pro obranu Velké Británie. Dne 22. srpna 1942 Fonda, který nechtěl být " ve válečném studiu falešný", narukoval do amerického námořnictva. Přestože mu bylo 37 let, nechtěl dál hrát, zatímco ostatní byli posíláni do zámoří. Jako bývalý student Minnesotské univerzity měl nárok na důstojnické místo, ale rozhodl se sloužit jako prostý námořník. Národní muzeum druhé světové války píše: "Dal přednost tomu, aby byl zařazen do námořní služby jako řadový námořník a jeho postup závisel na výkonu služby, který by prokázal jeho kvalifikaci pro jmenování do důstojnické hodnosti, což by pro něj bylo velmi výhodné z finančního hlediska i z hlediska hodnosti a prestiže."

Po absolvování základního výcviku Fonda navštěvoval poddůstojnickou školu, kterou absolvoval v první desítce z 200členného ročníku. Poté byl přidělen jako ubytovatel třetí třídy na USS Satterlee (DD-626), nedávno postavený torpédoborec. O necelý rok později se přihlásil na důstojnickou pozici a byl jmenován mladším poručíkem letecké bojové rozvědky (Air Combat Intelligence).

Fonda sloužil jako asistenční operační důstojník a předsunutý důstojník pro bojové letectvo ve středním Pacifiku a velitel na Marianách, kde pomáhal při plánování a provádění leteckých operací v západních Karolínách, na Marianách a nad Iwodžimou. Jeho zásluhy umožnily strategické bombardování japonské pevniny, včetně svržení atomových bomb nad Hirošimou a Nagasaki v srpnu 1945.

Fonda opustil aktivní službu v listopadu 1945, kdy byl za své úsilí vyznamenán Bronzovou hvězdou. Zůstal důstojníkem v záloze až do roku 1948, kdy musel odejít kvůli věku, který neodpovídal jeho hodnosti. Během své služby Fonda prokázal "důstojnické vlastnosti, jako jsou vůdcovské schopnosti, vojenské vystupování, loajalita, úsudek a inteligence". Po skončení vojenské služby si Henry Fonda dal od herectví pauzu. Po splnění smluvních závazků vůči společnosti 20th Century-Fox se vrátil na Broadway a ztvárnil Wyatta Earpa ve hře My Darling Clementine. O dva roky později, v roce 1948, ztvárnil poručíka Douglase Robertse ve hře Mister Roberts o posádce zásobovací lodi sloužící v Pacifiku během druhé světové války. Později si tuto roli zopakoval na stříbrném plátně, kde si zahrál po boku Jamese Cagneyho a Jacka Lemmona.

Po obnovení divadelní kariéry Fonda opustil Seymourovou a oženil se se Susan Blanchardovou, s níž se ovšem později rovněž rozvedl. Poté se vrátil do Hollywoodu a zahrál si po boku Audrey Hepburnové ve filmu Vojna a mír (1956) o Napoleonově invazi do Ruska v roce 1812 a ve filmu Alfreda Hitchcocka Nepravý muž. Produkoval a hrál také ve filmu 12 rozhněvaných mužů (1957).

V průběhu 60. let hrál Fonda v řadě válečných a westernových filmů, například v Bitvě v Ardenách (1965), Nejdelším dni (1962), Na mušce (1965) a Jak byl dobyt Západ (1962). Ztvárnil také prezidenta Spojených států ve filmu z období studené války Fail-Safe (1964). Film zachycuje události, k nimž dojde po náhodném útoku amerických bombardérů na Sovětský svaz.

Během války ve Vietnamu Henry Fonda absolvoval turné s organizací USO, aby podpořil morálku vojáků sloužících v zámoří. Při vzpomínce na tuto návštěvu řekl: "Byl to výlet, který jsem jako 62letý muž nechtěl absolvovat, ale cítil jsem, že musím... Kvůli chlapům, kteří se potili a umírali v rýžových polích a džunglích."

O desítky let později, v roce 2004, stěhovali členové USO kanceláře, když narazili na dopis, který Fonda organizaci napsal. V něm napsal upřímný vzkaz a svou práci ve Vietnamu označil za "nejpřínosnější zkušenost svého života a navždy budu vděčný, že jsem dostal tuto příležitost".

Po boji s rakovinou prostaty si Henry Fonda nechal voperovat kardiostimulátor a lékaři mu doporučili ukončit divadelní kariéru. Následně přešel k televizi a jednou z jeho nejvýznamnějších rolí byl generál Douglas MacArthur v televizním filmu Collision Course: MacArthur (1976). E. G. Marshall v něm ztvárnil amerického prezidenta Harryho Trumana. Ve stejném roce si zahrál také roli admirála Chestera Nimitze ve filmu Midway.

Poslední role Fondy přišla v roce 1981 s uvedením filmu Na zlatém rybníce. Práva na hru Ernesta Thompsona zakoupila jeho dcera Jane, která chtěla na projektu pracovat po boku svého otce a spoluhráčky Katharine Hepburnové. Film, který v pokladnách kin vydělal 120 milionů dolarů a získal 10 nominací na Oscara, prý napodoboval skutečný vztah dvojice a pomohl jim vyřešit řadu osobních problémů.

V srpnu 1982 Henry Fonda zemřel na srdeční chorobu. Sedmasedmdesátiletý muž si přál, aby se nekonal žádný pohřeb, a následně byl zpopelněn. Během své kariéry hrál ve 106 hollywoodských filmech a v řadě broadwayských představení, za něž získal řadu ocenění, včetně Oscara za nejlepší mužský herecký výkon.

Zdroj: warhistoryonline