V roce 1983 byla najednou studená válka poměrně horká: Ronald Reagan byl zvolen prezidentem Spojených států a vztahy mezi Východem a Západem se zhoršily. Svět opět pocítil strach z totální jaderné války, podobně jako během kubánské krize v roce 1962.

Reagan zdůrazňoval vzestup a vliv sovětsko-kubánského spojenectví, protože po celé Latinské Americe a Karibiku se začaly objevovat četné levicové guerillové skupiny a vojenské převraty. Již 25. října 1983 USA spolu se svými spojenci z Východokaribských obranných sil vtrhly do Grenady, a to v reakci na státní převrat, k němuž došlo pouhých devět dní předtím.

Foto: Vrtulníky UH-60 Black Hawk nad letištěm Port Salines | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Alton More

Situace byla opravdu dramatická, protože invaze do Grenady se uskutečnila pouhé dva dny po bombovém útoku na kasárna v Bejrútu v roce 1983, který si vyžádal životy 220 příslušníků americké námořní pěchoty, 18 námořníků a tří vojáků. Útok byl veden na společné libanonské mírové síly a měl za následek také smrt 58 francouzských výsadkářů a šesti civilistů. 

Stát Grenada si od vyhlášení nezávislosti na britské koruně v roce 1974 prošel divokými politickými zmatky. Mužem, který nejvíce přispěl k nezávislosti země, byl sir Eric Mathew Gairy. Poté, co byl v roce 1979 podruhé zvolen premiérem země, zahájila politická opozice násilné střety proti jeho stoupencům. V Grenadě zuřila válka gangů mezi Mangustovým gangem (což byla soukromá armáda Erica Gairyho) a Hnutím nového klenotu, které se postavilo proti nim.

Hnutí nového klenotu se v roce 1979 podařilo Gairyho sesadit z funkce a ustavit vládu vedenou Mauricem Bishopem. Mnoho účtů však zůstalo nevyřízeno. V roce 1983 zorganizovala politická frakce uvnitř hnutí Bishopovu vraždu. Jeho náměstek Bernard Coard převzal roli předsedy vlády. Spojené státy reagovaly vojenskou intervencí na žádost Organizace východokaribských států (OECS) a také Barbadosu a Jamajky. Bylo zřejmé, že nedaleko USA probíhá nebezpečný boj o moc, a Washington si nemohl a nechtěl dovolit další Kubu.

USA invazi ospravedlňovaly řadou argumentů, přestože OSN, Kanada a Velká Británie považovaly tuto akci za bezprecedentní porušení mezinárodního práva. Hlavním důvodem sporu byl způsob, jakým USA zdůvodňovaly své rozhodnutí o invazi. Velká Británie a Kanada přispěly na výstavbu letiště na Grenadě, mezinárodního letiště Point Salines, které Spojené státy považovaly za zástěrku pro sovětsko-kubánskou přistávací dráhu. Toto tvrzení bylo podpořeno skutečností, že se na stavbě podíleli kubánští dělníci a inženýři. Počátkem roku 1983 provedl tehdejší člen Sněmovny reprezentantů USA Ron Dellums zjišťovací misi, která dospěla k závěru, že letiště bylo zhotoveno výhradně pro komerční účely a že za ním nestojí žádný skrytý vojenský záměr.

Psali jsme:Vojín Henry Johnson: Skutečný "One Man Army"

Navzdory námitkám USA ve svém plánu pokračovaly. Ronald Reagan si v 80. letech získal podporu tím, že varoval veřejnost před "sovětsko-kubánskou militarizací Karibiku" a dal invazi smysl globálního významu, neboť byl přesvědčen, že letiště je skutečně sovětskou předsunutou základnou pro budoucí invazi do kontinentálních Spojených států. Týmy Navy SEAL byly na místě již dva dny před invazí a shromažďovaly zpravodajské informace. Kvůli bouřlivému počasí se čtyři příslušníci SEAL utopili, než se dostali na souš. Ostatní byli nuceni přerušit svou misi s velmi omezenými informacemi o nepřátelských pozicích.

O půlnoci 24. října 1983 byla zahájena společná invaze na ostrov. Z amerického letiště odstartoval 1. prapor 75. pluku Rangers, aby se s pomocí jednotek Navy SEAL, které již byly na místě, pokusil převzít nad sporným letištěm Point Salines kontrolu. Seskočili na padáku poblíž letiště, zmocnili se ho a čekali na příjezd složek Karibských mírových sil. Později začaly na nyní zajištěném letišti přistávat jednotky 82. výsadkové jednotky.

První den invaze narazily americké jednotky jen na mírný odpor, který zahrnoval palbu kulometů DShK, protiletadlových děl ZU-23 a obrněných transportérů BTR-60 spolu s palbou z ručních zbraní kubánských a granadských vojáků. Kromě kubánské vojenské přítomnosti existují důkazy, které potvrzují, že do konfliktu byly zapojeny také složky sovětské, bulharské, východoněmecké, severokorejské a libyjské armády, což dodává zpětně americké reakci ne-li legitimitu, tedy vysvětlení: Reagan měl v základní linii pravdu, rozhodně zde šlo o nebezpečné šíření komunistického a sovětského vlivu v Karibiku.

Hlavními cíli koalice vedené USA bylo zajištění 233 amerických studentů, kteří se v té době nacházeli v Grenadě, a osvobození guvernéra generála Paula Scoona, který byl v Grenadě jako Američany podporovaný politik v domácím vězení. Jeho sídlo bylo obklíčeno americkými silami a po malé potyčce s grenadskou armádou byl spolu se svou rodinou evakuován. Američtí studenti byli po lehkém odporu úspěšně evakuováni také z areálu Grand Anse. Dalších 20 studentů mělo být zachráněno třetí den invaze.

Do 27. října nebyl na ostrově prakticky žádný odpor. Koaliční síly pokračovaly v pročesávání ostrova a opatrně se ho kousek po kousku zmocňovaly. Během operace bylo zaznamenáno několik případů přátelské palby. Nálet letounu A-7 přivolaný styčným týmem pro vzdušnou a námořní palbu omylem zasáhl velitelské stanoviště 2. brigády v Grand Anse a zranil 17 vojáků, z nichž jeden na následky zranění zemřel. K dalším ztrátám došlo poté, co při výsadku havaroval vrtulník Black Hawk. Dva vrtulníky za ním se srazily, přičemž tři z nich zemřeli a čtyři američtí vojáci byli zraněni. Celkem bylo 19 amerických vojáků mrtvých a 116 zraněných. Bylo to poprvé, kdy byly vrtulníky UH-60A Black Hawk použity v boji.

Kromě vojenských obětí přišlo během invaze o život 24 civilistů, z toho 18 poté, co americké letectvo omylem bombardovalo granadskou psychiatrickou léčebnu. Přestože se invaze ukázala být solidní demonstrací síly, tyto incidenty poukázaly na nedostatek účinného strategického plánování a chybné zpravodajství v americké armádě. Po vítězství USA americká a karibská vláda rychle potvrdily královnu Alžbětu II. jako zákonnou vládkyni Grenady a uznaly generálního guvernéra Paula Scoona za jejího jediného zákonného zástupce v Grenadě.

ZdroJ: warhistoryonline.com