V polovině září tohoto roku proběhla návštěva severokorejského vůdce Kim-čong-una v Rusku. Podle některých názorů byla tato návštěva bizarní, už třeba proto, že Kim-čong-un jinak po světě téměř necestuje, a i do Moskvy dorazil ve speciálním obrněném vlaku. Ale pro obě tyto země byla tato návštěva mimořádně důležitá. Pro dnešní putinovské Rusko je totiž Severní Korea jedním z nejvýznamnějších spojenců, Severní Korea také jako jeden mála států podpořila Rusko v jeho válce proti Ukrajině. Stejně tak je ale i Rusko pro Severní Koreu, jejíž zahraniční politika je silně limitována nepřátelstvím s USA a různými embargy vedle Číny nejdůležitějším spojencem. Obě země se tedy potřebují, a to víc než v minulosti.

Součástí této návštěvy Kim-čong-una v Rusku proto byla jak jednání ekonomická, tak i spolupráce v bezpečnostní politice. I podle oficiálních zpráv se jednalo i o dodávkách raketových technologií, zahraniční komentáře poukazovaly také na možný transfer ruských jaderných technologií do Severní Koreje, což by bezpochyby pro tamní vývoj jaderných zbraní znamenalo obrovskou vzpruhu. Právě ze severokorejského jaderného programu přitom mají obavy nejen Jižní Korea a další asijské státy, ale také USA. Poněkud ve stínu těchto zpráv byla zpráva, že v rámci této návštěvy proběhla i jednání o možnosti dodávek bojových letounů do Severní Koreje. Právě tato možná dodávka bojových letounů je ale dobrým příkladem toho, jak se oba státy vzájemně potřebují.

Severokorejská touha po nových stíhačkách

 Otázka možnosti dodávek nových nadzvukových letounů je pro Severní Koreu hodně důležitá. Je tomu i proto, že ve většině ostatních kategorií vojenské techniky Severní Korea žádné ruské dodávky ani nepotřebuje, protože si dané zbraňové systémy dokáže vyrobit sama. Severokorejský zbrojní průmysl totiž díky obrovským subvencím ze státního rozpočtu dosáhl takové úrovně, že je schopen pokrýt prakticky všechny kategorie vojenské techniky. Některé nové severokorejské zbraňové systémy (tanky, samohybná děla, kolové obrněné transportéry) jsou navíc na takové úrovni, že se vyrovnají analogickým ruským zbraňovým systémům.
  Dokonce ani ony často zmiňované raketové technologie Severní Korea příliš nepotřebuje. Také v tomto oboru totiž Severní Korea dosáhla celé řady úspěchů. Severokorejský raketový program dokázal vyvinout hned celou řadu raketových systémů, od nejjednodušších raket až po balistické rakety schopné dosahu tisíců kilometrů. Ani v tomto směru tedy Rusko nemá Severní Koreji moc co nabídnout.

Psali jsme:Proč mohou být tanky Leopard 2 zásadním faktorem v ukrajinském konfliktu

Oproti tomu Severní Korea nedokázala vyvinout jediný letoun. Je to dáno i tím, že letecká technika a primárně nadzvukové stíhací letouny patří  k nejnáročnějším a nejsložitějším, ale také nejdražším systémům. Proto se ostatně do vývoje nadzvukových letounů pouští čím dál méně států. Vyvinout vlastní nadzvukový letoun je tedy nad možnosti Severní Koreje.

Nové nadzvukové letouny navíc Severní Korea zoufale potřebuje. Je tomu třeba i proto, že její klíčový protivník, tj. Jižní Korea, právě v oblasti letecké techniky v posledních letech výrazně posiluje. Jižní Korea již dnes vlastní americké letouny F-16 a F-15, pořizuje si americké letouny F-35, a její letecký průmysl dokončuje vývoj vlastního nadzvukového letounu KF-X. Stejně tak ale svá letectva posilují i další státy oblasti, např. Japonsko. V důsledku toho Severní Korea v oblasti letecké techniky za svými sousedy čím dál více zaostává.

Severokorejské letectvo

Severokorejské letectvo je totiž převážně zastaralé. Je sice velmi početné, čítá přes 600 bojových letounů, ani jeden z provozovaných typů již není moderní. Nejmodernějším letounem severokorejského letectva je sovětský letoun MiG-29. Ten sice ve své době představoval kvalitní letoun, dnes již zastarává. Severní Korea navíc disponuje jen omezeným počtem těchto letounů – většinou se udává počet max. 20. Severokorejské 
MiGy-29 navíc nikdy neprošly výraznější modernizací.

Dalším významným letounem severokorejského letectva je bitevník Su-25. I ten ve své době představoval kvalitní konstrukci, svá nejlepší léta ale má již za sebou. Také zde je nevýhodou i omezený počet těchto letounů - cca 30.

Psali jsme:Lehké kolové obrněné transportéry – překvapivě úspěšné řešení 

Určitou hodnotu mají ještě letouny MiG-23, z nichž část je v bitevní verzi MiG-23 BN (celkem asi 60 ks), a čínské bitevní letouny A-5 (cca 30 ks). Ostatní letouny, především letouny MiG-21 a jejich čínské kopie J-7, potažmo Su-7 jsou již zcela zastaralé. V severokorejském letectvu ale slouží i takové muzejní exponáty, jako jsou letouny MiG-15 a MiG-17, resp. jejich čínské kopie. Takovéto letouny by ovšem proti moderním jihokorejským letounům neměly žádné šance. Právě to si severokorejské vedení čím dál silněji uvědomuje, a důkazem toho je právě jednání Kim-čong-una v Moskvě.

Ruská potřeba prodávat stíhačky

Stejně tak ale i Rusko potřebuje prodávat své nadzvukové letouny. Zbraně, zbraňové systémy, jsou ostatně vedle ropy to jediné, co může Moskva světu nabídnout. Není proto divu, že se dnešní Rusko na export vojenské techniky včetně nadzvukových letounů tolik spoléhá. Moskva navíc v poslední době díky své politice a především své válce na Ukrajině, v důsledku čehož byly na Rusko uvaleny sankce, ztratila hned celou řadu zákazníků. Prakticky před uzavřením byla dodávka letounů Su-35 do Egypta, a nakonec byla tato akvizice Egyptem odmítnuta. Stejně tak byla připravena dodávka letounů Su-35 do Indonésie, a i ta tyto letouny odmítla. Další státy, jako je Venezuela, si ruské letouny pořídily v nedávné minulosti, nemají tedy potřebu kupovat si další. A takoví spojenci Ruska, jako je např. Eritrea či Nikaragua, si nové stíhačky nemohou dovolit, a to ani v případě, že by jim Rusko nabídlo atraktivní cenu. Zbývá tedy jen poměrně málo států, jako je např. Írán, který si kupuje Su-35 původně určené pro Egypt – a Severní Korea.

Rusko přitom má co nabídnout. Ruské letouny jsou  někdy poněkud vysmívané, a faktem je, že nedosahují kvalit analogických západních konstrukcí. Je ale třeba si uvědomit, že vývoj zbraňových systémů včetně bojových letounů je v Rusku privilegovaným odvětvím, a ruská vláda do něj investuje obrovské prostředky. Rusko má také významnou tradici ve vývoji nadzvukových letounů. To se samozřejmě projevuje, a i proto by bylo chybou ruské letouny podceňovat.

Foto: Su-35S | Wikimedia Commons / Public domain

Nevýhodou ruského leteckého průmyslu je ovšem to, že zaostává za světovým vývojem, a především nedokáže vývoj bojových letounů realizovat včas. Typickým příkladem je letoun Su-57 patřící do 5 generace, jehož vývoj měl být dávno hotov, a přesto dosud není plně ukončen. Na druhou stranu ruský zbrojní průmysl má k dispozici celou řadou letounů 4 generace, jejichž vývoj je již dokončen, a které jsou navíc neustále zdokonalovány, takže se svými vlastnostmi blíží letounům 5 generace. Ruský zbrojní průmysl může tedy pokračovat ve výrobě zavedených letounů, a navyšovat jejich produkci, což je právě ta cesta, na kterou dnešní válčící Rusko sází. Co tedy může dnešní Rusko Severní Koreji v oblasti letecké techniky nabídnout?

Co může Rusko Severní Koreji nabídnout

Nejčastěji je v této souvislosti zmiňován letoun Su-35. Je tomu především proto, že 
Kim-čong-un během své cesty po Rusku navštívil také závod KnAAZ, ve kterém se letoun Su-35 vyrábí. Zde mu byl letoun Su-35 předveden, a Kim-čong-un se o letounu vyjádřil velmi pochvalně, Su-35 se mu evidentně líbil. Z toho někteří automaticky usuzují, že právě letoun Su-35 bude Severní Koreji dodán.

Jenže tak tomu není. Obecně lze konstatovat, že od pouhého předvedení letounu ke skutečnému podepsání kontraktu je vždy dlouhá cesta. Stejně tak je třeba si uvědomit, že  Severní Korea je sice totalitní stát, ale Kim-čong-un není žádný autokrat. Ve své politice je limitován politikou severokorejského politbyra, v němž sice převažují zástupci armády, ale letectvo zde evidentně hraje druhou roli. Nefunguje to tedy tak, že by se Kim-čong-unovi líbil nějaký letoun, a stát by si ho automaticky pořídil.

Nevýhodou letounu Su-35 je také to, že je poměrně drahý. Rusko jistě pro Severní Koreu vytvoří zvýhodněnou cenu, přesto by akvizice tak drahého letounu byla pro chudou Severní Koreu náročnou záležitostí. K tomu je třeba připočíst i to, že se letoun Su-35 vyznačuje i vysokými provozními náklady. Proti dodávkám letounů Su-35 hovoří i další argumenty. Samo ruské letectvo má těchto letounů jen poměrně málo, část z nich navíc ztratila během bojů na Ukrajině. Rusko tedy potřebuje letouny Su-35 primárně pro své vlastní potřeby. Je také zřejmé, že dodávka tak výkonných letounů Severní Koreji vyvolá negativní politické reakce, a to jak ze strany Jižní Koreje a USA, tak i dalších asijských států.

Přesto právě politické důvody nahrávají akvizici letounů Su-35 Severní Koreou. Rusko bude ochotno prodat letouny Su-35 Severní Koreji i proto, aby pozlobily USA, se kterými jsou na štíru. A stejně tak si Severní Korea může chtít pořídit tyto letouny na truc Jižní Koreji a USA. Ve prospěch takové akvizice pak hovoří i to, že Su-35 je nejvýkonnějším letounem z těch, které jsou Severní Koreji reálně k dispozici; předčí jak další ruské letouny, tak i analogické čínské konstrukce. Vzhledem k finanční náročnosti takové akvizice by zřejmě byl pořízen jen menší počet těchto letounů. Nicméně i dodání třebas jen 12-24 letounů by pro severokorejské letectvo znamenalo obrovskou vzpruhu. A zároveň by existence těchto letounů představovala na Korejském poloostrově i silnou politickou kartu Kim-čong-una.

Dalším ruským letounem, který pro Severní Koreu připadá teoreticky v úvahu, je letoun 
Su-30, resp. jeho poslední verze Su-30 SM2. Také letoun Su-30 vznikl stejně jako Su-35 vývojem z někdejšího letounu Su-27. Letoun Su-30 je ale oproti primárně stíhacímu letounu Su-35 určen především pro úderné účely, byť může plnit i úkoly stíhacího letounu. Právě díky své víceúčelovosti je letoun Su-30 populární, a získal si celou řadu zahraničních zákazníků.

Výhodou letounu Su-30 je i to, že je levnější než Su-35, a to jak díky nižší vyspělosti části software, tak i díky jinak koncipované výrobě. Právě nižší cena může být významným argumentem pro Severní Koreu. Stejně tak může být pro Severní Koreu lákavá víceúčelovost tohoto letounu, díky které by Su-30 mohly nahradit i bombardovací letouny severokorejského letectva, které představují zcela zastaralé letouny Il-28, či jen o málo mladší Su-7.

Zajímavé je, že již v minulosti probleskovaly zprávy o tom, že Severní Korea má vážný zájem o letouny Su-30. Bylo to v době, kdy si letouny Su-30 pořídila Venezuela. Tehdy ovšem z tohoto obchodu sešlo, a to především kvůli nedostatku prostředků na severokorejské straně. Moskva navíc požadovala plnou platbu v tvrdé měně. Dnes je ovšem situace zcela jiná, a to pro obě strany, a i to hovoří pro možnost dodávek letounů Su-30. Nevýhodou letounů Su-30 stejně jako v případě letounů Su-35 i tak zůstává jak vysoká cena, tak i vysoké provozní náklady. I proto by si Severní Korea mohla pořídit jen menší množství těchto letounů. Opět ale platí to, že dodávka byť jen menšího počtu letounů Su-30 by významně pozměnila poměr sil na korejském poloostrově.

Jakousi alternativou těchto výkonných, ale drahých a provozně náročných letounů by mohly být dodávky letounů MiG-35, který představuje novou generaci letounů MiG-29. Letoun MiG-35 je do jisté míry ve stínu letounů Su-35 atd. Nedosahuje jejich výkonů, také proto  je jeho prodejnost omezená. Přesto letoun MiG-35 díky pokročilému radaru nabízí pozoruhodné výkony. Odstraněny u něj byly i mnohé nedostatky letounu MiG-29, jako je nižší dolet atd. Letouny MiG-35 se proto výborně hodí pro menší státy, jako je právě Severní Korea. Ve prospěch dodávek letounů MiG-35 Severní Koreji hovoří právě malá prodejnost tohoto letounu. O to víc by se Rusko mohlo snažit tento letoun prodat, jistě by pro Severní Koreu vytvořilo výhodnou cenu. Pro Severní Koreu by tak akvizice tohoto typu byla ekonomicky výhodná. V případě letounu MiG-35 se navíc Severní Koreji nabízí zajímavá možnost. Méně známým faktem je, že předchůdce letounu MiG-35, letoun MiG-29 byl částečně vyráběn. Šlo sice jen o sestavování z dovezených dílů, přesto to pro tehdejší severokorejský zbrojní průmysl znamenalo značný posun. Pád Sovětského svazu ovšem znamenal konec tohoto programu,  bylo proto takto vyrobeno jen několik letounů. Dnes by se ale Severní Korea mohla opět podílet na výrobě letounů MiG-35, a to nejen sestavováním dodaným dílů, ale i výrobou některých komponentů. to by představovalo přínos jak pro Severní Koreu, tak i pro program letounu MiG-35. Ve prospěch letounů MiG-35 pak hovoří i politické faktory, kdy by dodávky těchto letounů nebyly tak provokativní jako dodávky výkonnějších Su-35. Severní Korea by mohla tvrdit, že pouze nahrazuje letouny MiG-29 jejich modernějšími analogy. I to může hrát svou roli.

Případné dodávky ruské letecké techniky by se ovšem nemusely týkat jen tak výkonných letounů, jako jsou Su-30/35, potažmo i MiG-35. Vždyť Severní Korea potřebuje nahradit velké množství lehkých stíhačů, jako jsou letouny MiG-21, případně ještě starší MiG-19. Lze proto předpokládat, že Severní Korea bude mít zájem i o nějaké menší, lehčí, a v neposlední řadě také levnější a provozně málo náročné letouny.

Takovým letounem by mohl být letoun Jak-130.  Letoun Jak-130 ovšem není stíhacím letounem, ale pouze cvičným letounem pro pokročilý výcvik. Nicméně především ve své verzi Jak-131 představuje poměrně výkonný letoun, který může plnit roli lehkého stíhače, a vyrovná se tak i letounům MiG-21 atd.

Velkou výhodou letounu Jak-130 je jeho nižší cena, mnohem nižší než v případě letounů MiG-35, nemluvě o letounech Su-30/35. Severní Korea by si proto mohla pořídit i větší počet těchto letounů. Stejně tak ve prospěch typu Jak-130 hovoří i to, že výroba těchto letounů je plně rozjeta, nedávno si tyto letouny pořídil také Írán, tedy země Severní Koreji politicky blízká. Nabízí se i možnost tyto dodávky provázat, což by pro všechny zůčastněné strany mohlo být lákavé.

Nabízí se ovšem i další možnosti. Jednou z nich je dodání nějakých letounů z přebytků ruského letectva. Zde je ale problémem to, že dnešní válčící Rusko má bojových letounů nedostatek, nemá tedy moc co nabídnout. Další možností je i modernizace stávajících severokorejských letadel, především letounů MiG-29 a Su-25. Zde je ale limitující stáří a opotřebovanost severokorejských letounů. Mnohé navíc hovoří ve prospěch akvizice nějakého nového letounu. Možností se tedy nabízí poměrně dost. Je proto otázkou, který konkrétní typ si nakonec Severní Korea vybere. Je také dost dobře možné, že si Severní Korea pořídí hned několik typů, např. jen omezené množství letounů Su-35 či MiG-35, které zkombinuje s akvizicí většího množství levných letounů Jak-130.

Jak Severní Korea nové letouny zaplatí aneb možnost výměnného obchodu

Přesto zůstává klíčovou otázkou, jak Severní Korea akvizici nových letounů zaplatí. Severní Korea je totiž chudá, její HDP je směšně nízký.  To jí samozřejmě brání realizovat finančně náročné akvizice bojových letounů. Proto v minulých letech odmítala nabídky bojových letounů jak z Ruska, tak i z Číny. Severní Korea místo akvizice bojových letounů šla jinou cestou – především budovala silnou PVO vývojem svých vlastních protivzdušných systémů. Tím navíc vynaložené prostředky zůstávaly v zemi. Jenže čím dál víc se ukazuje, že touto cestou nelze jít donekonečna. Už třeba proto, že většina severokorejských letounů má dávno vyčerpanou svou technickou životnost. Ani sebelepší protiletadlové systémy navíc nemohou plnit všechny úkoly, které jinak plní nadzvukové letouny.

Je navíc třeba si uvědomit jedno. Režim Kim-čong-una je v mnohém jiný než režim jeho otce, Kim-čong-ila. Je mnohem agilnější, ambicióznější. Projevuje se to samozřejmě i v otázce ozbrojených sil. Dnešní Severní Korea proto své ozbrojené síly výrazně modernizuje, vybavuje je zcela novými, kvalitativně vyššími systémy. Tato modernizace se zatím letectvu spíše vyhýbala. I proto je pravděpodobné, že se do této modernizace formou akvizice nových letounů pustí Severní Korea právě nyní.

Pro Severní Koreu se navíc nabízí jedinečná možnost, jak možnou akvizici realizovat. Jde o výměnný, barterový obchod. Tedy to, co je oblíbené právě u různých totalitních zemí. A lze jen připomenout, že barterový obchod byl častý i u někdejších zemí RVHP včetně komunistického Československa. Severní Korea a její zbrojní průmysl přitom má co nabídnout. Jak již bylo zmíněno, Severní Korea vyvinula celou řadu zbraňových systémů. Často přitom tyto zbraně vycházejí ze sovětských, resp. ruských vzorů. Stejně tak Severní Korea vyrábí širokou škálu munice včetně dělostřelecké. Jde přitom o munici stejných vzorů a ráží, jaké používá i ruská armáda (100, 122 a 152 mm). Tu munici, které se Rusku bojující na Ukrajině začíná nedostávat.

Je proto pravděpodobné (odpovídalo by to politickému, ale i ekonomickému myšlení představitelů obou států), že Rusko a Severní korea udělají jakýsi zbrojní výměnný obchod. Severní Korea Rusku dodá svou munici, případně i některé zbraňové systémy. A Rusko na oplátku Severní Koreji dodá nadzvukové letouny. Pro obě země by šlo bezesporu o výhodný obchod. Otázkou je, zda tento obchod bude výhodný i pro ostatní svět.

Zdánlivě vzdálený, byť zatím jen hypotetický severokorejský nákup nových letounů se tak bytostně dotýká i Evropy, proti níž Rusko vede svou civilizační válku. A stejně tak by tento obchod byl nebezpečím i pro jihovýchodní Asii, kde je situace již nyní velmi napjatá. Obě země tak mohou dál pokračovat ve své politice nepřátelské vůči svému okolí. A světové společenství zatím nenašlo žádnou cestu, jak by tomu mohlo zabránit.

Zdroj: Reuters, Times of India, CBC