EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Japonská „Dlouhá kopí“ během války poslala ke dnu 22 spojeneckých lodí

 20. 03. 2024      kategorie: Vojenská historie      10 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Torpédo typu 93 vyvinulo japonské císařské námořnictvo v meziválečném období a stalo se jednoznačně nejpokročilejším a nejefektivnějším torpédem druhé světové války. Přezdívalo se mu "Dlouhé kopí", pro svůj pohon využívalo kyslík. Bylo přitom inspirováno britským 24,5palcovým torpédem, které Japonci významně vylepšili. Pro Spojence byla tato torpéda velmi nepříjemným překvapením a nebezpečným nepřítelem, především v nočním boji hladinových plavidel. 

1280px-HNLMS_KortenaerFoto: Nizozemský torpédoborec Kortenaer byl první obětí torpéd typu 93 | Nizozemské námořnictvo / Public domain

Torpéda typu 93 byla výrazně větší než ta, která používalo americké námořnictvo, a měřila 9 metrů – standardní americké torpédo Mark 14 bylo dlouhé 6,25 m. Bylo zjištěno, že delší torpédo má účinnější hydrodynamiku, čehož dokázali japonští konstruktéři skvěle využít. Vzhledem k celkové velikosti zbraň vážila více než 2,7 tuny a měla průměr 610 mm. Opět pro srovnání: americké torpédo vážilo necelých 1400 kg a mělo ráži 533 mm.
Velikost japonského torpéda umožňovala, aby neslo tříštivo-trhavou bojovou hlavici, která vážila 490 kg (hlavice amerických torpéd vážily podle verze 230–292 kg). Při rychlosti přes 40 uzlů to stačilo na to, aby jediné torpédo rozpůlilo americký torpédoborec, a devastující škody působily i mnohem těžším plavidlům. Oficiální maximální dosah typu 93 byl 11 kilometrů při rychlosti 42 uzlů.

Japonské námořnictvo investovalo do svého torpédového programu velmi prozíravě. Bylo v početní nevýhodě, ale moderní a účinné torpédo činilo potenciálně velmi silnou zbraní i lehké jednotky, jako byly torpédoborce, a násobily sílu křižníků. Začali se při jeho vývoji zabývat otázkou využití stlačeného kyslíku jako okysličovadla paliva v pohonném systému torpéd, což se ukázalo jako skvělé řešení.

Použitím čistého kyslíku se výrazně zvýšil dosah torpéda, aniž by se musel měnit objem nádrže. Navíc chyběl dusík, což snížilo emise po výstřelu. V důsledku toho zbraň produkovala jen velmi málo bublinových stop, což bylo na moři ještě výhodnější a pro nepřítele nebezpečnější. Nic není zadarmo a s výhodami stlačeného kyslíku přicházely i nevýhody. Kombinace čistého kyslíku a petroleje byla při práci velmi nebezpečná. Díky několika testům a náhodným výbuchům se výzkumníkům podařilo jeho použití učinit o něco bezpečnějším tím, že motor spouštěli stlačeným vzduchem a poté pomalu zaváděli kyslík.

Pro ty, kteří by s torpédy pracovali na moři, musel být zajištěn významný bezpečnostní a provozní výcvik. Do služby byla torpédy typu 93 zavedena v polovině 30. let. Při vybavování válečných lodí japonského námořnictva torpédy typu 93 se vyskytl jeden velmi velký problém: zbraň byla extrémně citlivá. Na rozdíl od TNT byla u torpéda použitá výbušná hlavice mnohem náchylnější k výbuchu v důsledku nárazu. V průběhu války bylo například riziko amerického leteckého útoku čím dál větší a japonští kapitáni se často museli rozhodnout, zda během těchto útoků svá torpéda raději vypustí a předejdou tím riziku, že explodují ještě před odpálením. Při souboji hladinových plavidel bylo riziko poněkud nižší díky tomu, že boj – a zejména noční boj – zahajovala v ideálním případě salva torpéd.

Navzdory této nevýhodě japonské námořnictvo věřilo, že výhody torpéd daleko převažují nad jejich riziky, a tak byly torpédomety ráže 610 mm vybaveny všechny moderní a nově stavěné torpédoborce, a také křižníky, s výjimkou těch nejstarších, které nesly starší torpéda ráže 533 mm. Práce na torpédu typu 93 Japonci samozřejmě tajili – natolik, že o nich Spojenci neměli až do pozdějších let druhé světové války ani tušení, ačkoli jim již způsobily značné ztráty.

V americkém námořnictvu byli kapitáni vycvičeni, aby při plavbě lodí v dosahu nepřátelských torpéd kličkovali. Díky svému dlouhému dosahu ale byl typ 93 schopen zasáhnout americká plavidla, která plula přímo, protože její kapitán předpokládal, že japonské lodě jsou příliš daleko. Zbraň mohla přitom zasáhnout lodě až ze vzdálenosti 20 kilometrů, což bylo o 10 více, než byl obecně přijímaný maximální dosah torpéd. To vedlo Spojence zpočátku k domněnce, že na ně střílejí nezjištěné japonské ponorky nebo že překročily námořní miny. USA se o torpédu typu 93 poprvé dozvěděly, když v roce 1943 analyzovaly vrak japonského torpédoborce Kikuzuki. Avšak i když identifikovali nový typ torpéda, neobjevili okysličovadlo. Proto si nadále nebyli vědomi prodlouženého dosahu typu 93. Spojenci novou technologii pohonu objevili až v únoru 1944.

Jedním z prvních střetnutí, v němž bylo torpédo typu 93 použito, byla bitva v Jávském moři. Dne 27. února 1942 v ní japonské loďstvo porazilo spojenecký svaz složený z amerických, britských a nizozemských lodí. Japonci svého protivníka v několika střetnutích zničily. Japonci v úvodu bitvy vypálili dvě torpédové salvy, celkem 92 torpéd, ale zaznamenali pouze jeden zásah, a to na nizozemském torpédoborci Kortenaer, který se rozlomil na dvě části a po zásahu se rychle potopil.

Nejznámějším úspěchem nasazení japonských torpéd je bitva u ostrova Savo z 9. srpna 1942, kde se Japonci v rámci guadalcanalského tažení utkali s americkými a australskými námořními silami. Byla to jejich odpověď na spojenecké vylodění na Guadalcanalu. Japonským silám velel viceadmirál Guniči Mikawa, jehož primárním úkolem bylo napadnout americký vyloďovací svaz a zničit ho. Do oblasti bitvy vplul v nočních hodinách. Pohyboval se v předpokládaném dosahu letounů z amerických letadlových lodí a nedisponoval vlastním leteckým krytím.

Jeho útočící operační skupina Spojence překvapila, vypálila svá torpéda a rychle poškodila lodě USS Chicago (CA-29) a HMAS Canberra (D33). Během pěti minut chyběla Chicagu příď a Canberra byla potopena. Japonci pokračovali v útoku a potopili další tři americké křižníky: USS Vincennes (CG-49), Quincy (CA-39) a Astoria (CA-34). Po tomto útoku se ale stáhli zpět do Rabaulu na Nové Guineji. Někteří historikové to považují za zásadní chybu, která Američanům umožnila se na ostrově zachytit. Po taktické stránce šlo o významné vítězství, ale jeho důsledky pro vývoj bojů neměly dlouhého trvání.

Jak válka v Tichomoří pokračovala, pokračovalo i používání typu 93, přičemž torpédomety byly využity i během dalších významných bitev. V průběhu konfliktu se tato zbraň podílela na potopení 22 spojeneckých plavidel. Několik exemplářů torpéd typu 93 zůstalo zachováno a je vystaveno v muzeích. Zájemci, kteří si chtějí jeden z nich prohlédnout osobně, tak mohou učinit mimo jiné v Námořní akademii USA v Annapolisu ve státě Maryland, v památníku USS Arizona v Pearl Harboru na Havaji a v muzeu Yūshūkan v japonském Tokiu.

Zdroj: warhistoryonline.com

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Pepík Knedlík

21. 03. 2024, 10:54

Vzpomínám si Hubáčkovo "hodnocení" v knihach o válce v Pacifiku, že japonsky torpéda deklasovaly americký torpéda o několik "námořních mil."

Radek

21. 03. 2024, 09:37

Autor zapomněl dopsat, že v bitvě v Jávském moři 27.2.1942 po zkrácení vzdálenosti bitvu rozhodla právě japonská torpéda, když po dvou salvách torpéd z těžkých křižníků šly ke dnu křižníky Java a De Ruyter s admirálem Doormanem a většinou námořníků, čímž Spojenci bitvu prohráli. Největší úspěch torpéd ale byla bitva u Tassafarongy 30.11.1942, kdy Tanakův Tokijský expres za cenu jednoho torpédoborce potopil1 těžký křižník a 3 další těžce poškodil a na dlouho vyřadil ze služby. Je opravdu překvapivé, že Spojenci neměli žádné informace o torpédech, které byly na většině japonských torpédoborců a křižníků už dlouho před válkou.

Czertik

21. 03. 2024, 19:15

radek

tak ono to zas tak prekvapive neni, tehdy spinaz nebyla tak efektivni jak dnes. vezmi si superbitevni lod jamato - spojenci o tom, jakou ma hlavni vyzbroj a rozmery, nevedely prakticky az do doby kdy ji potopily.
jedine co vedeli bylo to, ze byla vetsi, lepe pancerovana s vetsimy dely nez predchozi lode. tot vse, necekaly ze bude az  tak masivni jak ve skutecnosti.

jan stastny

24. 03. 2024, 23:18

Radek a Czertík - Jeto to čistě můj subjektivní názor ,podle mě je to tak 50/50 - zprávy o Zerech od amerických dobrovolníků v Čině končili v šuplíku na ministerstvu a nikdo se o ně nezajímal dokud nevymetly oblohu nad půl Pacifikem ,zase na druhou stranu na ty čínský " dřevěný bárky" asi torpéda Japonci nepotřebovali. No a dělat špionáž ve 30 letech v policejním státě ,kde navíc běloch byl něco jako dinosaurus v mateřské školce byl asi docela problém ,ale na druhou stranu stačilo na podzim v 41 zavolat na Havaj do obchodu nad přístavem a zeptat se jestli tam kotví "Ty" lodě s plochou palubou.

Czertik

25. 03. 2024, 22:04

jan

tak ono kdyz chces spionit, muzes ziskat ke spolupraci i domorodce, nejen tam nasadit svojeho odchovance.
proto se tak amaericani baly pristehovalych, byt naturalizovanych, japoncu v americe.
duvod proc americani - a potazmo evropa - nemeli v japonsku moc svojich spionuu, a ani se o jejich ziskavani moc nesnazila, protoze neverily, ze by japonci v necem mohly byt vyspelejsi nez oni.
a nutno priznat, ze celkem opravnene, az na par vyjimek, japonci technologicky za zadem skutecne vyznamne zaostavaly.

v cem zapad predcily - byt za vyznamne nevyhody - byly
torpeda - dlouhy dostrel a rychlost, ale velmi nachylna k explozim i na lodi, zvlast pokud byla pod utokem
legendarni zero velky dolet a obratnost, ale za cenu absence jakehokoliv pancerovani a celkove nizke pevnosti konstrukce (napr stremhlavy let byl po prekroceni jiste rychlosti prakticky sebevrazda). no a se zesilovanim konstrukce a pridavani pancerovani a ochranou nadrzi zera tezkla, a ztracely svoji uzasnou manevrvatelnost a dolet.
a posledni uspech byly prave tyhle superbitevni lode - na svoje pancerovani a vyzbroj male a lehke, ale cena za to byla prilisna blizkost baterii delostrelectva (sekudnarniho a tretiradeho), omezene palebne sektory. ale co jejich vykony velmi srazelo byla primitivni uroven zaamerovani (zvlast v pozdejssich fazich valky s radary) a nizka uroven kvality motoru (zabiraly prilis prostoru a spotreba paliva byla vysoka).

k zerum v cine - vyjma par vzacnych vyjimek zera nad cinou neoprevaly, a pokud ano tak jedine u pobrezi. letecke operace nad cinou byla zalezitost armady a ta mela svoje dodavatele.

jan stastny

26. 03. 2024, 12:10

Czertik. Až na poslední odstaveček naprosto souhlasím a jen bych Váš seznam doplnil např. o japonskou noční optiku ,která stála za počátečními úspěchy společně s velmi kvalitní doktrínou vedení právě nočního boje ,ale to trvalo jen krátce a s nástupem nové generace výkonných radarů již Japonci o svou výhodu prvního kontaktu přišli. A u těch torpéd a to bych spíše směřoval k autorovi článku ,že kyslíkový pohon nebyl úplnou novinkou s kterou přišli Japonci ,naopak Ti se inspirovali v Británii, kde byl projekt zrušen pro přílišnou nákladnost. A teď ty Zera. Zero bylo na přelomu léta a podzimu 1940 naprostou "žhavou novinkou" (, kterou potřebovali Japonci vyzkoušet v boji) a tomu odpovídalo i množství doposud vyrobených sériových strojů ,kompletní přednultá série o 12 ks ( někdy se uvádí 15) šla do Číny ,jako doprovodné stroje při bombardovacích útocích na Chongqing - prozatímní válečné hlavní město Čínské republiky nacházející se hluboko v centrální Číně a prováděno dalšími letouny japonského císařského námořního letectva bombardéry Micubiši G3M. Tyto jednotky byly postupně dopňovány stroji z nulté série ( uvádí se 37 - 43 ks) Mitubishi A6M2 11 a to včetně devíti určených pro Kagu ,kompletně skončili v Číně .Problémem u těchto strojů byla dosud nesklopné konce křídel a s tím spojené komplikace při manipulaci na letadlové palubě ,proto letouny snadněji operovaly z pozemních letišť. Tento problém byl odstraněn zavedením A6M2 model 21 kdy opravdu bylo více než 300 ks  určeno a dodáno do listopadu 1941 k intenzivnímu výcviku a nasazení nejprve na šesti a následně na deseti letadlových lodích. Další část ,bývá uváděno +- 60 ks bylo postupně odesláno na Formosu a po okupaci Francouzské Indočíny se dalších 27 ks krátce podílelo jako doprovod k útokům na zásobovací cesty a centra v Číně a to až do podzimu 1941 ,kdy byla kompletně stažena do Saigonu na podporu operací v Malajsii. Zbylé A6M2 11 byly postupně stahovány na letiště v okolí nově okupovaných přístavů v jižní Číně ,kde pomáhaly k jejich neutralizaci a ukončení zásobování Činy po moři než byla kompletně staženy na Formosu a začleněny do jednotek určených na podporu Filipínské operace. Vámi vypsané plusy a mínusy Zera jako první odhadl a to velmi přesně Claire Lee Chennault, bývalý americký armádní letec, který se stal v roce 1937 jako plukovník poradcem čínské Čankajškovy vlády pro letectví. Začátkem roku 1941 po prvních akcích nových letadel Zero podal do USA zprávu o jejich úžasné obratnosti, silné výzbroji, stoupavosti - ale i o zranitelnosti v důsledku nechráněných nádrží, chybějícím pancéřování a dosti křehké konstrukci, obětované ve prospěch zmíněných výhod. V USA zprávu nevzali na vědomí a jak jsem napsal ,doslova skončila v šuplíku.

Czertik

20. 03. 2024, 17:31

jak bylo krasne ukazano, velky dostrel je k nicemu kdyz je mizerny vypoce drahy, pripadne torpedo nedokaze manevrovat aby zasahlo cil.
vypalit 92 torped a dosahnout jen 1 zasahu je velmi mizerny vykon.
bylo by zajimave odhadnout pocet zasahu pokud by je vypalili z polovicni vzdalenosti, ci jen o trochu vetsi nez byl beznny dostrel torped.

JanJan

20. 03. 2024, 09:21

Mám jiné údaje o výkonech torpéd typu 93, dosah cca 22 km pri 48-50 uzlech a 40km! pri 36-38 uzlech. Také doplnim, že některé třídy japonských torpédoborců měly rezervní torpéda a mohly dobít torpedomety na moři během cca hodiny (podle počasí) a zase se vratit do boje.

Radek

21. 03. 2024, 12:36

Ta možnost tam údajně byla. Jen ji nikdo nevyužil, protože na takovou vzdálenost nebyl nepřítel většinou vidět a nedala se zjistit jeho rychlost a kurz. Tanakovy torpédoborce zvládaly přebít novou salvu za půl hodiny.

JanJan

21. 03. 2024, 15:27

Na 40km byl u typu 93 možný odklon od kurzu torpéda až 1500m na jednu nebo druhou stranu, tam už by to bylo tak jako tak o náhodě, je jasné, že využití už to prakticky mít nemohlo, jen ten výkon je ve srovnání s konkurencí ohromujiící. O Tanakových torpédéborcích jsem to už taky někde četl, asi v Hubáčkovi.