Ve zprávách o druhé světové válce se jen zřídka zmiňuje, že Brazílie byla jedinou jihoamerickou zemí, která bojovala na straně Spojenců a významně přispěla k vojenskému úsilí proti Německu a Itálii. Brazilské ozbrojené síly bojovaly v bitvě o Atlantik a účastnily se italského tažení.

Po vypuknutí druhé světové války Brazílie zachovala neutralitu (během první světové války Brazílie spolu s Japonskem a Rumunskem podporovala Trojspolek). Během období neutrality za druhé světové války udržovala Brazílie obchodní vztahy jak s mocnostmi Osy, tak se Spojenci. S rozvojem války se však obchod se zeměmi Osy stal obtížným. Spojené státy vyvíjely na Brazílii diplomatický a hospodářský tlak, aby ji přivedly na stranu Spojenců. Nakonec byla zřízena Společná brazilsko-americká obranná komise, která měla čelit vlivu Osy v Jižní Americe.

Foto: Brazilští vojáci zdraví italské civilisty ve městě Massarosa, září 1944 | Durval Jr. / CC BY-SA 3.0

Psali jsme:Bitva u Basianu - zázrak gruzínských křižáků

Počátkem roku 1942 dala Brazílie Spojeným státům povolení umístit na svém území vojenské základny a USA na oplátku nabídly, že podpoří vznik jejího ocelářského průmyslu. A již 28. ledna 1942 během konference panamerických států v Riu přerušila Brazílie s Německem, Japonskem a Itálií diplomatické vztahy. Toto rozhodnutí vedlo k tomu, že německé a italské ponorky potopily 36 brazilských obchodních lodí a způsobily více než 2700 obětí. Na pozadí těchto událostí se v srpnu 1942 konaly v brazilských městech protinacistické demonstrace a shromáždění.

22. srpna 1942 vyhlásila Brazílie válku Itálii a Německu. Ve dnech 28. –29. ledna 1943 navrhl brazilský prezident Getulio Vargas během setkání s americkým prezidentem Franklinem D. Rooseveltem použití brazilských ozbrojených sil v Atlantském oceánu a v Evropě. Hlavním úkolem brazilského námořnictva bylo ve spolupráci se Spojenci zajistit bezpečnost lodí v oblasti středního a jižního Atlantiku až po Gibraltar. Společně se Spojenci nebo samostatně doprovázelo 614 konvojů a chránilo celkem 3164 vojenských a obchodních lodí.

V rámci dohody o půjčce a pronájmu využívala Brazílie také americké lodě (několik stíhačů ponorek, osm doprovodných torpédoborců a tři torpédoborce). V boji proti německým ponorkám používaly brazilské ponorky a fregaty hlubinné nálože a miny. Brazilské námořnictvo podle německých dokumentů zaútočilo na německé ponorky celkem v 66 případech. Piloti brazilského letectva uskutečnili celkem 445 misí zahrnujících 2550 jednotlivých vzletů. Ačkoli tento počet představoval pouze 5 % všech misí v Evropě, Brazilcům se podařilo zničit 36 % skladů paliva, 85 % muničních skladů a 28 % mostů, na které se zaměřili.

Brazilské expediční síly měly zpočátku asi 100 tisíc osob rozdělených do čtyř divizí, ale zdaleka ne všichni se do Evropy dostanou. Vyskytovaly se četné potíže při vyzbrojování, mobilizaci a dopravě. Nad rámec vlastních divizí byli někteří příslušníci sboru organizováni jako pěší divize v rámci americké Páté armády. Nosili americké uniformy s brazilskými hodnostními označeními a označeními jednotek.

Psali jsme:Bitevní loď Prince of Wales přežila střetnutí s Bismarckem. Pro japonské námořní letectvo ale nebyla soupeřem

Dne 2. července 1944 se první brazilský oddíl vydal do Evropy na palubě lodi USS General Mann a 16. června 1944 dorazil do Neapole v počtu 5000 mužů. Koncem července dorazily do Itálie další dva transporty s brazilskými vojáky. Další dva je následovaly v září a listopadu 1944 a jeden v únoru 1945. Brazilci přijeli částečně nahradit francouzské a americké vojáky, kteří byli v červnu vysláni na jih Francie, aby se zúčastnili operace Dragoon. Do konce května 1945 dosáhl celkový počet brazilských vojáků v Itálii 25334 osob.

V té době se stala populární fráze "až budou hadi kouřit", významově podobná výrazu "až naprší a uschne" v narážce na něco, co se pravděpodobně nikdy nestane. Po vstupu do války příslušníci brazilských jednotek hrdě nosili odznak s vyobrazením kobry s dýmkou v tlamě a nazývali se "Kouřící kobry". Němci přikládali pobytu brazilských ozbrojených sil v Itálii velký význam a používali proti nim propagandu. Německo vytvářelo propagandistické letáky zaměřené na Brazilce a denně vysílalo rozhlasový pořad v portugalštině nazvaný "Hora Auri Verde" (Zlatozelená hodina).

Brazilské jednotky dosáhly bojových úspěchů u Massarosy, Camaiore, hory Prano, Monte Acuto, San Quirico, Gallicano, Barga, Monte Castello, La Serra, Castelnuovo di Vergato, Soprassasso, Montese, Paravento, Zocca, Marano sul Panaro, Collecchio a Fornovo di Taro. Při poslední ofenzivě dosáhli Brazilci Turína a poté se 2. května připojili k francouzským jednotkám u Susy. Téhož dne bylo oznámeno ukončení bojů v Itálii. Během osmiměsíčních bojů v Itálii ztratily Kouřící kobry 450 vojáků a 13 důstojníků, ale na oplátku se jim podařilo zajmout 20573 vojáků Osy.

Brazilské expediční síly byly do Evropy vyslány s důležitou politickou a společenskou úlohou a hlavní vojenský přínos Brazílie se zde projevil během italského tažení. Přestože účast Brazílie ve druhé světové válce nebyla možná rozhodující, zanechala v dějinách výraznou stopu.

Zdroj: warhistoryonline