Je to již více než jeden rok, kdy ze Spojených států přišla smutná zpráva. 5. července 2022 zemřel poslední příslušník roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku 101. výsadkové divize Bradford Freeman. 5. díl mého "seriálu" o těchto výsadkářích tak věnuji tomuto muži. Jeho smrtí je bratrstvo hrdinů tam "nahoře" kompletní.

Bradford Freeman se narodí 4. září 1924 na rodinné farmě poblíž městečka Artesie ve státě Mississippi. Má celkem 7 sourozenců. Rodina Freemanova pěstuje kukuřici, bavlnu, kvůli chovu dobytka rovněž obchoduje s mlékem. Před vstupem Spojených států do 2. světové války Brad studuje na Mississippi State University. V roce 1942 se 18letý mladík spolu s jedním ze svých bratrů dobrovolně hlásí do řad americké armády. Oba se touží stát výsadkáři, ale zatímco Brad je úspěšný, bratra čeká nasazení v dalekém Pacifiku.

Bradford Freeman vstupuje 19. prosince 1942 k nové zbrani armády USA – výsadkové pěchotě. Tou dobou prochází již v několika táborech náročným výcvikem několik tisíc výsadkářů. Brad neprojde slavným táborem Toccoa ve státě Georgie, ale čeká ho neméně brutální kolečko únavných cvičení, pochodů, střeleb, kurzů taktiky a samozřejmě seskoků v Camp McClellan v Alabamě, Camp Shelby v domovském Mississippi a v Camp McCall v Severní Karolíně.

Psali jsme:Operace Valkýra - 75. výročí bombového atentátu na Adolfa Hitlera

Na začátku roku 1944 zamíří lodním transportem do Velké Británie. V únoru připlouvá na britské ostrovy přičemž se má hlásit u roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku 101. výsadkové divize. Je určen jako obsluha minometu ráže 60 mm ve 4. družstvu Donalda Malarkeyho. Toto družstvo tvoří součást 1. čety poručíka Richarda Winterse. Všemi respektovaný Winters si mladého Freemana oblíbí a vzhledem k tomu, že Brad má nedostudované vysokoškolské vzdělání, navrhne ho ke studiu na škole důstojnických čekatelů, Freeman však jeho nabídku odmítne.

Foto: Richard  Winters ve výcvikovém táboře Toccoa, 1942 |  U.S. Army / Public domain

V noci z 5. na 6. června 1944 je Bradford Freeman na palubě jedné z prvních tří transportních Dakot, které se z letiště RAF Upottery vznesou a zamíří k Hitlerově Pevnosti Evropa. Freeman stráví Nejdelší den poměrně klidně, pokud se to tak dá říci. Po úspěšném seskoku, během kterého je kromě své výzbroje a výstroje ještě zatížen základovou deskou minometu, je po celý 6. červen určen k ochraně silniční křižovatky u statku Brécourt Manor, kde rota E, kterou prozatím tvoří necelá dvacítka výsadkářů zničí čtyři německé lehké polní houfnice ráže 105 mm, ostřelujících invazní pláž Utah, kde se právě vyloďují vojáci americké 4. pěší divize. Ještě předtím odtáhne do bezpečí svého přítele Lewise z Atlanty, který si po dopadu na zem zlomí nohu. Následně se zúčastní dobytí a ubránění městečka Carentan. Po úspěšném spojeneckém vylodění a zabezpečení předmostí se 101. výsadková divize vrací k odpočinku a doplnění prořídlých stavů do Velké Británie. Krátce předtím se Brad Freeman podílí spolu s Donaldem Malarkeym a Altonem Morem na krádeži, spíše výpůjčce armádního motocyklu z vozového depa u pláže Utah.

Druhý bojový seskok si Bradford Freeman připisuje, ostatně tak jako většina jeho spolubojovníků 17. září 1944 během operace Market – Garden v Němci okupovaném Nizozemí. Úkolem 82. a 101. americké výsadkové divize je dobýt a především udržet několik mostů na trase Eindhoven – Nijmegen. Přes ně, jakož i přes několik dalších mostů např. v Sonu a Veghelu mají rychle projet útvary XXX. britského sboru, jehož hlavním cílem je proniknout přes dálniční most v Arnhemu, který mají obsadit jednotky 1. britské výsadkové divize, do Porúří a snad ukončit válku ještě do konce roku 1944.

Psali jsme:Cihelna 2018 se blíží!

Foto: Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Market – Garden | U.S. Army / Public domain

Operace se však i přes počáteční úspěchy zhroutí na tvrdém německém odporu. Brad a dalších 17 mužů roty E se 22. října 1944 zúčastní záchrany 125 britských Rudých ďáblů přes řeku Rýn. Do akce se mu ale vůbec nechce. Dokonce se svěří plukovníkovi Clarenci Hesterovi, že neumí plavat. Ten mu ale prý jen odvětí, že neexistuje žádný chlapec z Mississippi, který by neuměl plavat. Chtě nechtě tak Brad nastupuje do vratkého gumového člunu a noční temnotou se vydává na východní břeh Rýna pro obklíčené britské výsadkáře.

Po kratičkém odpočinku v severovýchodní Francii, nedaleko Remeše, jsou orli opět povoláni do boje. 16. prosince 1944 vyráží do mrazivých, zasněžených Arden. O den později se příslušníci roty E a celé 101. výsadkové divize začnou zakopávat nedaleko městečka Bastogne. Bez prakticky veškerých myslitelných zásob, bez hlavního velitele, početně i materiálně oslabeni tu bude stáprvní a zbytek americké posádky, jakož i belgičtí civilisté, odolávat měsíc německému náporu. Brad přežije těžké německé ostřelování a boje zblízka bez škrábnutí, ale 14. ledna 1945 ho do pravého kolene při útoku na Noville zasáhnou šrapnely z německého raketometu Nebelwerfer. Spolu s ním je, tentokrát do paže raněn i vojín Ed Joint. Oba zraněné výsadkáře ošetří dobře známý zdravotník Eugene Roe. Brad Freeman se k rotě E vrací až 7. dubna 1945, tedy v době, kdy se jednotka již nachází na německém území. Se svými spolubojovníky pokračuje do Berchtesgadenu a Rakouska. Domů se vrací se zbytkem roty E až v listopadu 1945.

Foto: Američtí vojáci ve městě Bastogne. | U.S. Army / Public domain

Po propuštění z armády se Brad vrací do Mississippi. V roce 1947 se žení se svou kamarádkou z dětství Willie Girleyovou, která mu porodí dvě dcery. Brad pro svou rodinu postaví dům, dokončí studia na vysoké škole a po následujících 30 let pracuje jako pošťák. I v poválečných letech se přátelí se svým někdejším velitelem Richardem Wintersem který dokonce v roce 1990 zavítá na jeho farmu. V roce 2001 svými vzpomínkami výrazně přispěje ke vzniku seriálu Bratrstvo neohrožených z produkce HBO. Téměř až do konce života se také podílí na různých vzdělávacích programech řady muzeí. Mnohokrát dekorovaný Bradford Freeman, umírá v odpoledních hodinách 3. července 2022 ve věku nedožitých 98 let. Currahee!

Zdroj: Druhá světová válka