EXCALIBUR - 3.8.
Nejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cystNejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cyst
Opravdu profesionální batohy bez kompromisůOpravdu profesionální batohy bez kompromisů
KERBEROS - 2.2.

Pražská čára, část 1.

 12. 08. 2015      kategorie: Vojenská historie      0 komentářů

Pražská čára je součástí jedné ze tří plánovaných vnitrozemských ústupových příček opevnění. Tvořili jí lehké opevnění (LO) starého typu (vzor 36) a nového typu (vzor 37), ale také se u ní počítalo na přelomu let 1939 a 1940 i s výstavbou pěchotních srubů těžkého opevnění (TO).

pevnůstka typu E v úseku 118 foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995
Foto: pevnůstka typu E v úseku 118 / foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995

To se mělo stavět u Velvar, Slaného, Smečna a na Berounce. Pět objektů TO bylo dokonce cvičně vytyčeno už v roce 1938 jako ukázka práce ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací) před delegací z Jugoslávie s kterou mělo předválečné Československo spojeneckou smlouvu v rámci tzv. Malé dohody.

protitankový prikop neznámo kde foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995
Foto: Protitankový příkop neznámo kde / foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995

Jet předvádět takovou práci Jugoslávské delegaci z Prahy až do pohraničí by bylo z logistického hlediska jistě náročnější, než předvádět postup výstavby v prostoru nedaleko za Hlavním městem. (V samotné Jugoslávii od roku 1926 až do roku 1942 vznikala Rupnikova linie na, které se využívaly i prvky a poznatky z výstavby opevnění v Československu.)

jediná pevnůstka na P.čáře vz.36 u Drnova foto Jan Krinke
Foto: Jediná dochovaná pevnůstka vz.36 na Pražské čáře u Drnova / foto Jan Krinke

Samotná pevnostní linie Pražské čáry měla z jihu navazovat na Vltavskou linii a ze severu na Liběchovskou příčku. Společně pak tvořili první vnitrozemské záchytné pásmo, které mělo brzdit nepřítele před dalším postupem do Čech a na Moravu. První republika měla protáhlý geograficky nevýhodný tvar a proto naši vojenští stratégové počítali nejprve se stažením do prostoru středních Čech a poté dále na východ.

Linie lehkého opevnění zvaná Pražská čára (Radan Lášek)
Foto: Linie lehkého opevnění zvaná Pražská čára (Radan Lášek)

Samotná výstavba opevnění v okolí Prahy začala už v srpnu 1936, kdy byla severozápadně od hlavního města v prostoru od obce Vepřek nad Vltavou až po Novou Huť pod Nižborem (dnešní Nižbor) vystavěna linie 77 lehkých objektů vz. 36 pro daleké čelní palby, které vycházely z koncepce francouzského opevnění na Maginotově linii.

A4_17_A-180 foto KVH Doksy u Kladna
Foto: A4_17_A-180 / foto KVH Doksy u Kladna

Na začátku roku 1937 byl vyprojektován nový typ lehkého opevnění vzor 37 pro boční palby (řopík), který více vyhovoval moderním fortifikačním požadavkům, a tak mohla vzniknout v půlkruhu přibližně 30 km okolo Prahy (aby Hlavní město nemohlo být bombardováno dělostřelectvem) nová 112 km dlouhá pevnostní linie čítající 753 řopíků, začleněná do lesních masívů, zářezů potoků nebo říčních údolí, tak, aby terén využila k obraně.

A-3_41_B2-80 z foto Miloš Doležal
Foto: A-3_41_B2-80 z / foto Miloš Doležal

Starší objekty pro daleké čelní palby, vybudované v předchozím roce, se nepodařilo začlenit všude do této nové linie. Díky tomu byly někde před nebo za ní a jen někde souběžně. Současně byla vybudována velká část plánovaného překážkového systému a palebných průseků v zalesněných úsecích. Do dnešních dnů se dochoval i protitankový příkop v úseku A-5 mezi stanovišti odstřelených řopíků č.23 a č.24.

A2-75-A200z foto Miloš Doležal
Foto: A2-75-A200z / foto Miloš Doležal

Rovněž lesní průseky lze vzácně nalézt ve zbytcích linie Pražské čáry. Po mnichovské kapitulaci začaly v průběhu října vojenské pracovní roty překážky opět demontovat a odvážet. Dne 15. října 1938 byli zastaveny veškeré práce na opevnění a díky uzemním ztrátám se s dalším využitím Pražské čáry nedalo počítat, proto byly všechny řopíky okolo Hlavního města uzamčeny a zakonzervovány.

A9-22-A120z foto Miloš Doležal
Foto: A9-22-A120z / foto Miloš Doležal

V takovém stavu německá Wehrmacht v roce 1939 objekty převzala a ještě tentýž rok v červnu započala první vlna likvidace německými pracovními četami. Mělo jít především o likvidaci za pomoci vhodně rozmístěných trhavin v interiéru pevnůstek. Cílem bylo odtržení stropnice a následné její překlopení na zához a rozestoupení obvodových stěn.

B29 cisla 3 a 4 Senesnice foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995
Foto: B29 čísla 3 a 4 Senešnice / foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995

Ne vždy se však povedlo. U Nové Huti (dnes Nižbor) odstřelená stropnice dopadla do kolejiště pod objektem a na několik dní zablokovala provoz na této železniční trati. Nacistické Německo se v tu dobu chystalo k útoku na Polsko. V případě, že by čeští povstalci obsadili jen části opevnění právě v blízkosti komunikací, mohl nastat v přesunech německých jednotek nebo vojenského materiálu kolaps.

A4_30_druzecLikvidace řopíku č.30 v úseku A4 foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995
Foto: Likvidace řopíku č.30 v úseku A4 / foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995

Po této vlně likvidace zbylo ještě relativně hodně objektů bojeschopných. Jejich interiér byl zalit betonem, aby nemohly sloužit svému účelu.

Druhá vlna likvidace pevnůstek přišla v letech 1942 - 43. V té se dokončovala likvidace některých zabetonovaných pevnůstek, ale tentokrát hlavním cílem nebyla obava z možného využití pevnůstek proti německým okupantům, ale potřeba získávání materiálu pro říšský těžký průmysl. Po této druhé vlně lze linii Pražské čáry považovat za zaniklou.

Hyskov_strecha foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995
Foto: Zničený řopík / foto R. Lášek Pražská čára, Fortprint 1995

Přesto některé pevnůstky přežily a zůstaly pouze znehodnoceny zabetonováním. Důvody pro ušetření vybraných objektů byly různé. Např. byly blízko budov, sloupu elektrického vedení, silnice a podobně. Ve Smečně byl objekt u zámecké zdi zachován jen proto, že se Němci obávali, že odstřel bunkru by mohl poškodit zámecký areál.

Do dnešních dnů se z 833 postavených objektů na Pražské čáře dochovalo pouze 37 pevnůstek, z toho jediný objekt vz.36. Po válce provedla armáda revizi celkového stavu Pražské čáry, ale využití několika zbylých řopíků se ukázalo jako nereálné. Pouze v Berouně došlo v padesátých letech k aktivaci několika bunkrů jako úkrytů civilní obrany a jeden řopík vysoko nad městem sloužil po vyrubání interiéru jako pozorovatelna. Některé z trosek odstřelených bunkrů posloužily v chatových oblastech jako základy pro víkendové domky.

Znatelné původní maskovací barvy na řopíku B6_51_E foto Miloš Doležal
Foto: Znatelné původní maskovací barvy na řopíku B6_51_E / foto Miloš Doležal

Jeden zabetonovaný řopík na okraji Hýskova byl koncem 90. let dokonce zastavěn do přízemí rodinného domku.

Od počátku devadesátých let minulého století se začaly rekonstruovat některé dochované pevnůstky pro muzejní účely. Díky úsilí a nadšení dobrovolníků sdružených do různých klubů vojenské historie tak dnes Pražská čára opět ožívá a veřejnost může vidět, jak tato vnitrozemská příčka vypadala. O tom kde všude lze muzejní objekty navštívit se více dozvíte v druhé části článku.

Použité prameny:

„Pražská čára" Československé opevnění z let 1936-38 autor: Radan Lášek , fotografie z této publikace byly použity s laskavým svolením autora.
www.codyprint.cz
www.csopevneni.xf.cz
www.ropiksazena.cz

 autor: Zdeněk Jenčík

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

AFG