Výsadky i radary jsou dnes již dobře známé prvky války. Oba se však sešly v kombinaci až za 2. světové války při operaci s kódovým označením Biting. Tento britský výsadkový útok se uskutečnil 27. února 1942. Odvážní muži tehdy přistáli v severofrancouzské obci Bruneval s cílem zmocnit se součástí nového německého radarového zařízení zvaného "Würzburg", které Churchillovi experti potřebovali získat do svých rukou. Přestože Britové čelili neuvěřitelné přesile, svoji misi tenkrát provedli úspěšně. Šlo o bitvu v rámci neviditelného konfliktu, jakousi "válku o paprsky".

Se zavedením radarů se změnil charakter letecké války. Jednou z důležitých schopností se mělo stát rušení protivníkovy soustavy, aby nemohl efektivně reagovat. Na britské straně stál v čele úsilí takovou schopnost získat radarový expert Dr. Reginald Victor Jones. Plán operace Biting pak uvedl do pohybu lord Mountbatten. Příprava na misi byla sama o sobě nebezpečná. Agenti odboje riskovali své životy při shromažďování zpravodajských informací o poloze zařízení na pobřeží. Fotografie cíle byly pořízeny z průzkumného Spitfiru.

Foto: Cíl útoku: radar Würzburg u vsi Bruneval na fotografii pořízené z průzkumného letounu | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Španělská občanská válka a zahraniční intervence: Předehra 2. světové války

Významným úkolem zmocnit se německého radaru byla pověřena nedávno zformovaná 1. výsadková brigáda, 2. prapor, rota C. Útvar existoval teprve několik týdnů. A reakce na jejich zapojení nebyly zrovna pozitivní. Jak vysvětluje Bruce Crompton ve svém podcastu "Amazing War Stories": "Mnozí z politiků a velitelů v kuloárech označovali nasazení výsadkového vojska za hloupost, za odčerpávání životně důležitých válečných zdrojů. Churchill byl však odhodlán..."

Pod velením majora Johna Frosta byl tým sestaven a důkladně vycvičen, a to v typickém britském počasí, což byla pro operaci samozřejmě výhoda. Současně byla zachována vysoká úroveň utajení. Muži museli cvičit v noci. Všichni zůstávali v nejistotě, co přesně dělají a co je cílem operace.  Výsadková jednotka se zpočátku domnívala, že po nich válečný kabinet chce, aby předvedli techniky a schopnosti přepadu budovy velitelství za nepřátelskými liniemi.
Jednotka, čítající 120 mužů, cestovala bombardérem Whitley. Měli být vysazeni z výšky 180 m. Seskok probíhal přímo břichem letounu, přičemž hrozilo, že vojáci utrží zranění ještě předtím, než letadlo opustí. Od mužů se očekávalo, že projeví tzv. ABI (airborne initiative) neboli "výsadkovou iniciativu", což znamenalo, že bez ohledu na to, jak špatně se věci mají, splní svou povinnost.

Po přistání operovali ve třech sekcích. Jedna obsadila pláž, druhá sloužila jako zadní voj a záloha. Flight Sgt Charles Cox byl součástí třetí skupiny, která měla na starosti vlastní přepad radarové stanice. Na moři byl Don Preist z TRE (Telecommunications Research Establishment), který sledoval německé vysílání a shromažďoval data pro případ, že by operace Biting nevyšla.

Hned na začátku došlo k pořádnému zádrhelu, když se plážová jednotka, které velel poručík Euen Charteris, ocitla 2,5 km od cíle. Čekala je vyhlídka na velmi rychlý přesun směrem k cíli. Trasa je vedla přes vesnici plnou Němců. Noc jim naštěstí poskytla potřebné krytí.

Psali jsme:Kulometné věže Sperry na břiše amerických těžkých bombardérů byly pro střelce často smrtící pastí

Mezitím se Cox a spol. ocitli u radarového kotouče. Hitlerovy jednotky se příletem výsadkářů nenechaly zaskočit a přivítaly útočníky prudkou palbou ze všech hlavní. Také se ukázalo, že soupravu radaru vypáčit pomocí nářadí, které měli výsadkáři k dispozici, nebude možné. K demontáži dílů tedy byla použita hrubá síla. Byly naloženy na vozíky a odvezeny do únikové zóny.

Poručík Charteris dosáhl pobřeží a převážně skotský tým se utkal s nepřítelem v boji až do konce. Na Brity měly čekat čluny, ale ty se někde zdržely, zatímco pobřežní vody brázdila německá plavidla. Nakonec však britské čluny přece jen dorazily a výsadkáři byli urychleně a úspěšně převezeni do Portsmouthu.

Ztráty byly nízké, padli dva muži. Jedním z nich byl poručík Charteris. Němci ztratili pět mužů. Šest výsadkářů bylo Němci zajato. A na oplátku několik Němců zajali také Britové a odvezli je do Anglie pro získání dalších informací o radaru a především jeho zabezpečení.

Operaci Biting lze označit za malou, ale vzrušující ochutnávku úspěchu v době, kdy se válka všeobecně nevyvíjela nejlépe. Pro Churchilla to bylo vítězství. Smrtelně nebezpečná mise, při níž byl dobyt pokročilý nepřátelský radar, byla rovněž vyznamenáním pro výsadkáře, kteří prokázali své schopnosti. Operace předznamenala novou éru technologického válčení.

Důležitým výsledkem operace byly technické poznatky, které získali britští vědci. Zkoumání součástí radarové soustavy ukázalo, že má modulární konstrukci, která usnadňuje údržbu a umožňuje mnohem jednodušší odstraňování závad než u podobných britských modelů radarů. 

Zkoumání radarové soustavy navíc umožnilo britským vědcům dojít k závěru, že bude třeba nasadit nedávno vyvinuté protiopatření s kódovým označením Window. Zkoumání radaru ukázalo, že jej nelze rušit konvenčními prostředky, které Britové používali v prvních letech konfliktu. Účinnost Window proti radarovým soustavám Würzburg pak potvrdil nálet bombardovacího velitelství RAF na Hamburk 24. července 1943 (operace Gomora); když bombardéry použily Window, všechny radarové soustavy v Hamburku byly oslepeny a jejich obsluha zmatena, protože nedokázala rozlišit mezi radarovou signaturou skutečného bombardéru a Window.

Zdroj: warhistoryonline