Zítra 23. 9. si připomeneme jeden z nejvýznamnějších dní v našich vojenských dějinách. V tento den byla v roce 1938 prezidentem Edvardem Benešem vyhlášena všeobecná mobilizace a uvedení republiky do branné pohotovosti.

Stalo se tak, jako reakce na čím dál se stupňující nepokoje v pohraničních oblastech s německou říší. Během velice krátké doby bylo do služby povoláno na 1 250 000 mužů, 350 tanků a 950 letadel. Začalo plné obsazování pohraničních pevností.

Psali jsme:Heinz Guderian a vznik německého tankového vojska

Bohužel o týden později 30. září byla podepsána mnichovská dohoda a naše armáda musela opustit příhraniční oblasti a tím pádem předat do rukou Němců prakticky všechno opevnění a materiál, který nestačila evakuovat.

Byl to rok, kdy lidé byli hrdi na svou zemi, svůj národ kultůru i jazyk a bylo ochotni všechny tyto hodnoty bránit i za cenu vlastního života! A taková motivace je obrovskou hnací silou, která by možná pomohla naši republiku ubránit a dát světu najevo, že se nedáme.

Jaké by to bylo a jak by to asi dopadlo, kdybychom se bránili? Scénář následujícího videa vychází z existujících vojenskohistorických studií na toto téma a opírá se o odborníky, především vojenské historiky. Jedná se o vizi, avšak dokumentárně erudovanou a respektující realitu. Prostřednictvím rekonstrukce nikdy neuskutečněných rozhovorů, rozhodnutí i situací a s využitím virtuálních realizací bojových scén se pouštíme na led spekulativní historie, led možná tenký, protože v historii kondicionál neplatí - ale co kdyby?

Psali jsme:Sovětští protitankoví psi. Na hřbetě měli výbušninu a při výbuchu měli zemřít