Zkáza Druhé maďarské armády u Voroněže v lednu 1943
Zapojení Maďarska do německé invaze do Sovětského svazu od poloviny roku 1941 bylo charakterizováno jistými specifiky. Vysvětlováno toto přirozeně ideologickými důvody, Maďarsko, jež bylo tehdy zčásti uspokojeno ve svých revizionistických požadavcích teritoriálními zisky z let 1938-41, nemělo vůči SSSR žádné územní požadavky. To trvalo i poté, co 27. června 1941, čili s mírným zpožděním od zahájení operace „Barbarossa“, maďarský regent Miklós Horthy vyhlásil válku Moskvě. O den dříve tomu předcházel letecký útok na Košice (anektované na úkor Česko-Slovenska v listopadu 1938), účelově prezentovaný jako sovětská akce. Tím se totiž mohl případ Maďarska poněkud odlišovat od případu Rumunska, event. Finska, poškozených sovětskou stranou v podstatě úplně nejprvořaději už v důsledku předchozí platnosti německo-sovětského paktu „Ribbentrop-Molotov“ od roku 1939.
Právě ale důsledky maďarských (re)anexí, uskutečněných za německé a italské podpory, a hlavně zábor části Sedmihradska na úkor Rumunska v roce 1940, kombinovaný s faktem, že Rumunsko se do německého protisovětského tažení aktivně zapojilo od samého počátku, byly významným předpokladem, aby totéž učinilo i Maďarsko. Existovala zde obava, že by Hitler mohl své rozhodnutí přehodnotit, tzn. obrátit se v rumunský prospěch proti Maďarsku. Ostatně, přetrvávající maďarsko-rumunské napětí se odráželo do takové míry, že i v operacích na sovětské frontě byly vojenské jednotky obou států drženy ve vzájemném oddělení, aby se předešlo jejich případným střetům.
V červenci 1941 se na sovětské Ukrajině objevil asi 40-tisícový maďarský tzv. Rychlý sbor (Gyorshadtest), složený ze 2 motorizovaných a 1 pancéřové brigády. Navzdory všem názvům a označením, mobilita velké části jeho vojáků závisela dosud na koních a na bicyklech. Pancéřová brigáda disponovala necelou stovkou lehkých tanků Toldi (vyráběných v Maďarsku původně v licenci švédského Landswerk L-60) a desítkami lehkých italských tanků Ansaldo. V červenci až srpnu se sbor podílel na německém vítězství nad sovětskou Rudou armádou u Umaně, a po boku německé 17. armády postoupil poté až k východoukrajinské řece Doněc. Při celkových ztrátách asi 26 tisíc mužů a až 90 % pancéřových vozidel se však v první fázi prosince 1941 zbytky sboru vrátily do Budapešti – a na Němci obsazených územích SSSR zůstávaly pak maďarské oddíly, obvykle využívané jako okupační jednotky a trestné jednotky v boji proti partyzánské válce, praktikované ze sovětské strany. Rozsah jejich činnosti může trochu přiblížit údaj, že v době od listopadu 1941 do srpna 1942 měly tyto oddíly pobít, z valné části vlastně v rámci represí proti civilnímu obyvatelstvu, až 30 tisíc osob.
Foto: Maďarští vojáci na území Sovětského svazu v roce 1942. Vzhledem k následnému osudu 2. armády je možno zdůraznit, že nejobecnější kvalita maďarských jednotek a jejich výzbroje byla předem hodnocena za nižší ve srovnání se silami německých spojenců i sovětských protivníků. | Wikimedia Commons / Public domain
Německou stranu vedlo mezitím odražení postupu na Moskvu k zintensivněnému tlaku na své spojence, aby svou účast na válce proti SSSR navýšily. To se před polovinou roku 1942 odrazilo při zahájení německé operace „Blau“, tj. rozsáhlé ofenzívy v jižních částech Ruska, vrcholící postupem do oblasti Kavkazu a Povolží (a nakonec osudnou německou porážkou u Stalingradu), která byla podpořena 2. maďarskou, 8. italskou a 3. a 4. rumunskou armádou. Vůči Maďarsku byl tento tlak spojen mj. s návštěvami německého ministra zahraničí Ribbentropa a náčelníka vrchního velení Wehrmachtu maršála Keitela v Budapešti v lednu 1942. Na požadavky vyšší participace na protisovětském tažení, maďarská strana zase vznesla požadavek na náhradu za výzbroj, ztracenou Rychlým sborem na Ukrajině v předcházejícím roce. Jakkoliv sám tehdejší regent Horthy ve svých pozdějších „Pamětech“ uvedl, že nebylo dostáno Keitelovým slibům z konce ledna 1942, totiž poskytnutí nezbytných transportních a obrněných prostředků 2. maďarské armádě (Második magyar hadsereg), o jejímž vyslání na frontu Maďarsko rozhodlo, přesto tato více než 200-tisícová síla nově obdržela nějakou výzbroj z Německem okupovaných zemí jako Československo nebo Belgie, jakož i zbraně vlastní německé provenience.
Jednotky 2. maďarské armády byly doplněny pracovními a tzv. trestnými prapory osob, podléhajících sice branné povinnosti, ovšem považovaných za nespolehlivé z etnických nebo politických důvodů. Hovoří se tak o 50 tisících, doslova, židovských pracovnících, jež tuto sílu na sovětská bojiště následovali. Sestavena armáda pod velením generálplukovníka Gusztáva Jánye z 9 lehkých pěších divizí a 1 pancéřové divize, v případě pancéřové divize je uváděno, že v její dispozici se zpočátku nacházelo, vedle 2 tanků Toldi, 83 československých LT 38, resp. PzKpfw 38(t) v německé verzi, a 22 německých PzKpfw IV F1. Dopředu nebyla celková kvalitativní úroveň armády hodnocena jako vysoká. Pokud jde o samotné vojáky, přispívalo k tomu, že se z velké části jednalo o čerstvé rekruty, kteří před odesláním na frontu pouze prodělali 8-týdenní výcvik, společně s manévry k tomu patřícími. Poukazuje se také na přítomnost vojáků nemaďarských národností z regionů, anektovaných Maďarskem od roku 1938, jako na faktor, příp. snižující její efektivnost.
Podobně jako už v červenci 1941, též v této souvislosti byla na sovětskou frontu vyslána i maďarská letecká brigáda, dohromady o počtu asi 100 letadel. Dominovaly mezi nimi stíhací letouny italské provenience Reggiane Re 2000 (v Maďarsku ale vyráběné v licenci jako Héja, Jestřáb), vedle čtyřmístných italských bombardérů Caproni Ca 135 nebo původem německých letounů značky Heinkel (středních bombardérů He 111 a dvoumístných průzkumných letounů He 46).
V červnu 1942 dorazila 2. maďarská armáda do oblasti jihoruského Kurska, obsazeného Němci, a odtud s německou letní ofenzívou postupovala dále na východ. Mezi 6. a 10. červencem dospěly její jednotlivé sbory k pravému, západnímu břehu řeky Don jižně od Voroněže. Při následných bojích se Sověty v jimi držených pozicích při dotyčném úseku řeky, a zatímco v jižnějším prostoru směřoval hlavní německý nápor k povolžskému Stalingradu, úkolem maďarské armády zůstávalo držet frontovou linii v délce více než 150 km na úseku, táhnoucím se zhruba na sever od města Rossoš. V jejím sousedství severněji plnila obdobnou funkci 2. německá armáda, a na jižnějším úseku podél Donu, stáčejícího se tam výrazně k jihovýchodu (a blíže k oblasti Stalingradu), 8. italská armáda.
Foto: Situace po boji na březích Donu v létě 1942, zhruba v době, kdy 2. maďarská armáda zaujala své pozice, které měly být prolomeny rozsáhlou sovětskou ofenzívou o přibližně půlrok později. | Wikimedia Commons / Public domain
Pociťovaným handicapem maďarské síly však bylo např. už to, že žádný z jejích tanků nebyl prakticky schopný účinně konkurovat sovětským T-34. Proti těm postrádala efektivitu i její protitanková děla, v dané situaci již zastaralé 37-milimetrové kanóny Pak 36. Rovněž při žádostech směrem k německé straně, od října 1942 byla její pancéřová divize dozbrojena dalšími německými tanky (včetně středních tanků PzKpfw III a IV), lehkými Toldi, též maďarskými obrněnými vozy Csaba a samohybnými protiletadlovými děly Nimrod. Právě i nedostatečné výzbroji byly připisovány těžké ztráty maďarské strany v bojích na Donu na podzim 1942.
Všechny těžké zbraně armády se nacházely v přední frontové linii na konci roku 1942, kdy na každou její divizi spočívala obrana úseku o uváděné průměrné délce 21 km. A ty se také staly okamžitým sovětským terčem během masivní ofenzívy Rudé armády od 12. ledna 1943. Tato ofenzíva představovala součást ostrogožsko-rossošanské ofenzivní operace, jež trvala do 27. ledna a naplno postihla i části sil spojenců při severním a jižním maďarském křídle (24. německý tankový sbor a italský alpský sbor). Při útoku přes zamrzlý Don oddíly sovětské 40. armády pod velením generála Kirilla Semjonoviče Moskalenka (podléhající voroněžskému frontu pod velením generála Golikova) prolomily maďarskou obranu na několika místech a, s převahou v množství vojáků, tanků a dělostřelectva, způsobily Maďarům obrovské ztráty ve výzbroji a na životech. V průběhu asi třídenních bojů mezi 13. a 15. lednem, v podmínkách, kdy se teploty pohybovaly zhruba okolo - 30 stupňů C (nebo mohly klesnout, zejména v noci, až na – 40 stupňů C), a kdy právě i těmto mrazům je přičítán vliv na sníženou bojovou připravenost a demoralizaci maďarských vojáků, postoupili rudoarmějci ve zhruba 100-kilometrovém průlomu po svém pravém křídle 20 km, po levém 16 km, a uprostřed 35 km. Uvádí se např., že z tehdejšího počtu 36 tanků maďarské pancéřové divize se podařilo zachránit pouze 3, a že jen během prvních 2-3 dnů ofenzívy se v zajetí jednotek sovětské 40. armády ocitlo více než 5 tisíc vojáků a důstojníků 6. a 9. maďarské pěší divize. Do 17. ledna byla 2. maďarská armáda rozpolcená na dvě části.
Foto: Kolona vojáků Osy (uváděni Němci, Italové, Rumuni a Maďaři) v sovětském zajetí po vítězném postupu Rudé armády v oblasti Donu v počáteční fázi roku 1943. | Wikimedia Commons / Public domain
Pro 2. maďarskou armádu nadešly dny naprosté katastrofy. Výše ztrát v jejích řadách je přičítána setrvávání ve svých pozicích, resp. kladení odporu během ústupu, což bylo z německé strany v souladu s požadavky samotného Hitlera, ale na což měl přímý rozhodující vliv i osobní postoj velitele armády generála Jánye s jeho rozkazy a hrozbami drastickými tresty za neuposlechnutí. Generál Jány dostával takové zprávy od svých jednotlivých podřízených velitelů, jako o „kupě těl vysoké metr“ na svých pozicích, které už nebylo „kým bránit“, nebo o vojácích, kteří při nočním ústupu „ztráceli rozum“ z hladu, vysokého mrazu a vypětí fyzických sil, usínali vstoje, a padali zmrzlí k zemi. Německý generál Hermann von Witzleben, působící u 2. maďarské armády jako spojenecký důstojník, měl již 15. ledna Jánymu sdělit, že jako neněmeckému veliteli je mu povolen ústup, uzná-li to za vhodné, ovšem to Jány odmítal i v situaci, kdy fakticky ustupovaly německé a italské jednotky v přilehlých oblastech. Teprve když 17. ledna obdržel Jány svolení „jednat podle situace“ od vrchního velení skupiny německých armád B, přistoupil k povolení zahájení ústupu svého 7. a 4. armádního sboru.
Zatímco zbývající maďarské síly, které ještě 18. ledna zůstávaly na břehu Donu, se nacházely v sovětském obklíčení, obrana, kterou při ústupu kladl 7. sbor, se 19. ledna zhroutila při úderu sovětských vojáků a tanků, vedeném na asi 8-kilometrovém úseku. V dané situaci se již nejobecněji nejednalo o formu spořádaného ústupu, ale o chaotický úprk demoralizovaných houfů rozpadající se armády. Svědectví hovoří o vojácích, kterak i za ignorování rozkazů důstojníků opouštěli zbývající techniku, uvízlou ve sněhu, nebo kteří již byli často beze zbraní, jež se zavazadly prostě odhazovali, aby si ulehčili únikový pochod zasněženou stepní krajinou. Generál Lajos Veress Dalnoki vzpomínal na pochody mnohasetčlenných houfů po cestách, přehrazených a lemovaných zmrzlými těly vojáků a koní, saněmi a rozstřílenou vojenskou technikou; a kupř. i na hejna vran kroužících nad prchající armádou, jimž situace nabízela velké množství potravy. Drženi vyhladovělí vojáci při životě a silách pojídáním masa odřezaným z těl umrzlých koní a pitím roztátého sněhu, únik před mrazem jim nabízely hořící ruiny domů ve vesnicích při cestě. Jsou také připomínány ústrky, jakých se Maďarům dostávalo, když se jejich ústupové trasy křížily se směrem ústupu jejich německých spojenců, a kdy je němečtí vojáci např. vytěsňovali z lepších cest, stavení ve vesnicích...
24. ledna byly zbytky 2. maďarské armády ve své hlavní části německým velením oficiálně staženy z fronty. V tentýž den vydal generálplukovník Jány rozkaz, ve kterém obvinil svoje vojáky ze „zbabělosti“ a „ztráty cti na poli boje“. Proklamace mj. obsahovala: „Tvrdou rukou, pokud nezbývá- zastřelením na místě-, je třeba obnovit pořádek a železnou disciplínu, bez výjimky, je-li vinen důstojník nebo prostý voják... Kdo se nepodrobí mému rozkazu, není hoden dále vléci svůj žalostný život, a nestrpím, jestli někdo ještě zvýší naši hanbu. Náš úsek fronty byl převzat německými vojsky, která si zaslouží obdiv...“
Foto: Generál Gusztáv Jány (1883-1947), v letech 1942-43 vrchní velitel 2. maďarské armády v Rusku. Je připomínáno, že nikdy neprojevil lítost či pocit zodpovědnosti za to, za co byl v roce 1947 odsouzen k smrti a popraven. | Wikimedia Commons / Public domain
Náčelník generálního štábu 2. armády generálmajor Kovács informoval do Budapešti o snížení bojového ducha a o konci armády v materiálním smyslu, nebo o tom, že „v dolině Oskola se zatím shromáždilo 17 tisíc lidí, kterým ještě zůstala zbraň“ (záměrně již nehovořil o vojenských jednotkách). Tak jako v případě dalšího technického vybavení, sovětská ofenzíva připravila Maďary i o naprostou většinu letadel. Je uváděno, že v oněch necelých dvou týdnech v maďarských řadách padlo či umrzlo 93 500 mužů. Údaje o téměř 148 tisících tehdy ztracených mužích nejspíše počítají i s těmi, jež padli do sovětského zajetí. Lze se setkat i s tvrzením, že v lednu až únoru 1943 přišlo ve voroněžské oblasti o život 100 tisíc maďarských vojáků a 25 tisíc židovských pracovníků, kteří je doprovázeli.
Ostrogožsko-rossošanská ofenzíva zapadala do kontextu rozsáhlejší sovětské operace „Malý Saturn“, probíhající na jihu Ruska paralelně s poslední fází stalingradské bitvy. Jejím výsledkem tak byla i největší pohroma pro Maďarskou královskou armádu, či dosl. domobranstvo (Magyar Királyi Honvédség), jak zněl oficiální název maďarských branných sil v Horthyho éře, za druhé světové války. Jakkoliv v samotném Maďarsku byl rozsah katastrofy před veřejností zatajován, přinejmenším do návratu zbytků armády koncem dubna 1943 (a jak připomínáno, nejprve se o něm dozvěděli posluchači rozhlasových stanic, vysílajících z Londýna či Moskvy), tato událost významně podnítila tajné úsilí Maďarska, za důležité iniciativy tehdejšího předsedy vlády Miklóse Kállaye, o vystoupení z války – a což zase nakonec vedlo k německé okupaci země v roce 1944. Sám Horthy později tvrdil, že po zkáze armády na Donu odmítl Hitlerovy požadavky k vyslání maďarských divizí proti partyzánům na Balkáně, i když souhlasil s ponecháním zbývajících maďarských okupačních sil na sovětském území.
Za pozornost stojí další osud generála Gusztáva Jánye. Tento (vlastním jménem Hautzinger) mj. bývalý důstojník rakousko-uherské armády za první světové války, vyučující později na vojenské akademii, a rigidní protestant, byl od počátku vnímán jako do značné míry viník zkázy 2. armády - při zhruba takovém pohledu, že dobře věděl o nedostatečné výzbroji a připravenosti své armády, že se nesnažil své vojáky zachránit a namísto toho jim vyhrožoval přísnými tresty (včetně např. aplikování původně starořímské decimace). I když jej německý Vůdce v dubnu 1943 vyznamenal Rytířským křížem (stupněm řádu Železného kříže), Horthy ho v srpnu toho roku propustil. Později se Jány zdržoval v Německu, kde byl v roce 1945 zajat Američany, a po svém (víceméně dobrovolném) návratu do Maďarska stanul před budapešťským lidovým soudem. Zbaven svých vojenských hodností, byl odsouzen k smrti a 26. listopadu 1947 zastřelen.
V souvislosti s případem Jánye, označeného za válečného zločince, může být poukazováno třeba též na často brutální chování vysoce postavených důstojníků k řadovým vojákům a příslušníkům doprovodných židovských pracovních praporů. Nicméně, i realita poválečného prosovětského režimu v Maďarsku, která v letech 1947-48 směřovala k postupnému nastolení komunistické diktatury, vedla k tomu, že se v říjnu 1993, tedy opět po zásadních politických změnách v zemi, dočkal částečné rehabilitace rozhodnutím maďarského Nejvyššího soudu. Tato, tak jako rehabilitace či jen návrhy na ni v případě některých jiných vojenských a politických činitelů z horthyovské epochy, popravených po druhé světové válce (připomeňme namátkou generála Ference Szombathelyiho, v letech 1941-44 náčelníka generálního štábu, jenž byl navzdory svému poválečnému odsouzení a uvěznění v Maďarsku vydán do Jugoslávie a až tam roku 1946 popraven), mohla být zase zdrojem určitých kontroverzí.
Zkáza 2. maďarské armády u Voroněže mohla mít i jiné dohry po dlouhých desetiletích. Třeba když byly v říjnu 1999 v městečku Pákozd uloženy ostatky neznámého maďarského vojáka, exhumované v ruské voroněžské oblasti, což mělo, podle vyjádření tehdejšího maďarského presidenta Árpáda Göncze, symbolizovat „návrat všech maďarských vojáků domů“.
Komentáře
Vaclav Flek
11. 05. 2022, 21:19pro Petr Hertel :
Diky za vase upresneni. Mam k dispozici slovensky preklad knihy americke historicky Deborah S. Cornelius "Madarsko v Druhej svetovej vojne" (Hungary in World War II, vyslo poprve 2011).
V nem "kosickemu incidentu" venuje nekolik stran, ale nikde nezminuje, ze by melo jit o provokaci z madarske strany. Nalet byl velmi omezeny, pouze tri letadla, pritom jedna bomba nevybuchla a byla identifikovana jako sovetska. Dle autorky sovetska strana svou ucast poprela.
Historicka tedy povazuje sovetske bombardovani za prokazany fakt, ale nevylucuje, ze se sovetsti letci zmylili, nebot predpokladali, ze bombarduji slovenske mesto, kterym jeste donedavna Kosice byly. V te dobe se jiz Slovensky stat pripojil ke Treti rrisi pri utoku na Sovetsky svaz. Ja myslim, ze tim muzme tuto diskusi ukoncit, dekuji vam za ni.
Petr Hertel
11. 05. 2022, 19:54Ještě pro Václav Flek
Jen bych se omluvil za drobný omyl, že ten finský překlad těch Pamětí vyšel v roce 1955 i v Kanadě. Tam se jednalo jistě o nakladatelství Otava (a nikoliv Ottawa) v Helsinkách.:smiley:
Prostě jak jsem se na to narychlo podíval, tak mě to zmátlo vzhledem k faktu, že maďarský nejspíš originál (budeme-li předpokládat, že to Horthy psal maďarsky) vyšel opravdu nejprve v Argentině a další o dalších více než 20 let v Kanadě.
Petr Hertel
11. 05. 2022, 16:58Václav Flek
K tomu Horthymu a těm jeho "Pamětem", jak píšete "udobřit si bývalého" sovětského nepřítele" apod., nakonec i ve srovnání s těmi memoáry německých generálů...
Asi by to konkrétně v tom předtím probíraném do sebe něco mohlo mít, také jsem se nad tím trochu zamyslel - a zvlášť když třeba povážíme, jak byli k němu po válce shovívaví nejen západní Spojenci, ale i Stalin, přinejmenším už kvůli věku (tak Horthymu bylo v době skončení druhé světové války 77 let).
Nicméně, k těm "Pamětem"... Horthy na konci vlastní předmluvy uvádí datum 20.8. 1952 a místo Estoril (poblíž Lisabonu), Portugalsko... Čili dá se předpokládat, že na tom začal pracovat někdy už v době, kdy v Maďarsku byl etablován komunistický režim pod sovětskou kuratelou, kdežto on sám pobýval v Salazarově Portugalsku (tak tam také v roce 1957 zemřel).
Jinak, je také zajímavé, že tam hned na začátku je uvedeno, v jakých jazykových mutacích, kdy a kde to vyšlo.
Poprvé to vyšlo v roce 1953 sice v maďarštině, ale dost daleko nejen od Maďarska, ale od Evropy vůbec, v argentinském Buenos Aires (tehdy ještě za Peróna). Podobně to bylo s druhým maďarským vydáním, v roce 1974 v kanadském Torontu. V Maďarsku (Budapešti) to poprvé vyšlo až v roce 1993, tzn. samozřejmě už po zhroucení komunismu a sovětského bloku.
Ale už v roce 1953 to vyšlo zároveň i v němčině v západoněmeckém Mnichově, v roce 1955 ve španělštině v Barceloně (frankistické Španělsko) a také ve finštině (v Helsinkách a navíc v kanadské Ottawě), v roce 1956 v italštině v Římě. První uvedená anglická vydání přišla v roce 1957 jednak v New Yorku a jednak v Londýně.
O ruské mutaci (stejně jako třeba o české, příp. slovenské) tam žádná zmínka není.
To jen tak k doplnění...
Vaclav Flek
10. 05. 2022, 22:23pro Petr Hertel :
Moc dekuji za vase reakci a za obsahly citat z Horthyho pameti. Uprimne se priznam, ze mam doma radu knih o moderni madarske historii, ktere jsem si na svych cestach poridil (jsou zpravidla v anglickem nebo slovenskem jazyce), ktere jsem ovsem jeste neprecetl, a proto na ty udalosti nemam vytvoreny silny nazor. Je to ostuda, u mne o to vetsi, ze moje babicka z matciny strany byla Madarka. Zatim se muj zajem o uherske dejiny omezil na boje s Turky, z toho jsem "vytezil" par clanku, ale dal nez do 17. stoleti jsem se nedostal, snad krome clanku o bitve o Budapest v roce 1944.
Zpet k Horthymu : bylo by to asi na delsi diskusi, ja vsak citovane pasazi z jeho pameti tak uplne neverim. Asi by se muselo zjistit, za jakych okolnosti pameti vznikaly, a zda autor jejich psanim nesledoval jine cile, predevsim snahu "udobrit" byvaleho sovetskeho nepritele. Mozna doufal v lepsi zachazeni s porazenym Madarskem a nechtel "provokovat".
Pred casem jsem cetl zajimavou esej na tema, jak je mozne, ze v pametech zadneho z generalu wehrmachtu na vychodni fronte (von Mansteina, Guderiana, von Mellenthina a mnoha dalsich) nenachazime zminky o sovetskych pripravach na preventivni uder do Evropy, ktereho si nemecti generalove nemohli nevsimnout ! Odpoved v eseji znela asi tak, ze jejich pameti vznikaly v padesatych letech, kdy spolecenska atmosfera jeste nebyla pripravena uvazovat o moznem podilu jinych subjektu nez Treti rise na vzniku valky. Pokud by napsali plnou pravdu, jejich pameti by nevysly, mozna by ani oni sami nevysli z vezeni, a situace jejich rodin by se zhorsila. Jinymi slovy, berme i tyto faktory v uvahu. Podivejme se napriklad, jak sovetsky marsal Rokossovskij ve svych pametech kritizuje sovetske veleni, ale osobnosti vrchniho velitele Stalina se nedotkne ani jednou (pameti vysly v dobe breznevovske stagnace, spojene s rehabilitaci Stalina).
Abych to uzavrel - vasi informaci z Horthyho pameti beru jako dalsi ve vejiri moznych nazoru, presto za nejpravdepodobnejsi (s prihlednutim k tomu, co se na konci valky a po valce delo ve Finsku a Rumunsku) povazuji svou drive zminenou variantu. Velmi dekuji za praci, kterou jste si dal mne s Hotrhyho pametmi seznamit, je to pro mne vyzva seznamit se co nejdrive s modernimi dejinami Madarska.
Neverim, ze se neco najde v ruskych prisne strezenych archivech dokud bude Putin u moci, zustanou stale zamcene. To je videt i na tom, jak dramaticky se odmlceli vsichni rusti historici, ktere ja nazyvam progresivni, to jest jdouci proti oficialnimu proudu vykladu historie. Dle soucasne legislativy Ruske federace mohou byt jejich vyjadreni jiz trestne stihatelna, coz nevytvari dobry ramec pro badatelskou praci, nemluve jiz o uplnem uzamceni zdroju.
Nakonec to datum sovetske anexe Besarabie a Bukoviny byl z me stranysamozrejme preklep, myslel jsem rok 1940.
Jeste jednou dekuji za vase vyjadreni.
Vaclav Flek
10. 05. 2022, 21:47pro bugar
Za prve si nevzpominam, ze bychom si potykali...
Za druhe nevim, co mi chcete presne sdelit. Takove reakce v diskusi maji temer nulovou hodnotu, nebot nevim, co mi vytykate, a nemohu na ne odpovedet, jedine snad tim, ze si za svym nazorem plne stojim. Jestli mi chcete neco relevantniho sdelit, musite se v komunikaci polepsit...
bugar
07. 05. 2022, 21:57Vaclav Flek: co si písal o maďarských vojakoch v súislosti s I. sv. v v Taliansku: vidieť že máš len povrchné informácie o maďarskej vojenskej histórii
bugar
07. 05. 2022, 21:48Dobrý článok. Monarchista: asi každý by zošalel v -40 stupňoch nie len maďarský ovaci. Že opekali dieťa, takú blbosť napísať... ukáž tú fotku.
bugar
07. 05. 2022, 21:46x v
Petr Hertel
07. 05. 2022, 20:57Ještě pro Václav Flek
Ten dotyčný maďarský generál, náčelník gen. štábu, se jmenoval Werth, nikoliv Werh, jde o drobný překlep...
Petr Hertel
07. 05. 2022, 20:50Václav Flek
Děkuji za Váš článek, v němž přibližujete plány i jednotlivé kroky sovětského velení od roku 1936 až do 22.6.1941, včetně reakce na to německé balkánské tažení z dubna 1941, atd.
Ale pokud jde o ty Košice, dovolil bych si tedy ocitovat, co Horthy napsal v těch svých Pamětech (str. 230-231), volný překlad a zčásti zkráceně:
"26. června jsem obdržel překvapující zprávu, že byly bombardovány Košice a Mukačevo. Průzkum, který byl bezprostředně uveden do chodu, ukázal, že útok byl proveden ruskými letadly, podle zprávy poslané mi Werhem /tehdy náčelník gen. štábu maď. armády - vl. pozn./. Na fragmentech bomb byly nalezeny známky jedné leningradské továrny..."
"... Moskva, navíc, rázně popřela, že by byly ruskými letadly provedeny provokační nálety na maďarská města...
Popírání Moskvy, nicméně, bylo dost oprávněné... Ocitl jsem se přinucen k hořkému závěru zprávou, danou mi v roce 1944 parlamentním sekretářem předsedy vlády, Bárczym, který mi odhalil detaily spiknutí, o kterém jsem nemohl uvěřit, že by bylo možné. Podle svých vlastních znalostí události, Bárczy mi řekl, že plukovník letectva Ádám Krúdy, který byl velitelem letiště v Košicích, napsal premiéru Bárdossymu, aby mu oznámil, že on, Krúdy, viděl na vlastní oči německá letadla shazující bomby. Ale v době, kdy Bárdossy obdržel tento dopis, Maďarsko již vyhlásilo válku Rusku. Bárdossy tedy odpověděl Krúdymu, aby o věci mlčel, přeje-li si vyhnout se osobním nepříjemnostem... Plukovník Krúdy opakoval své původní tvrzení v roce 1946 pod přísahou při procesu s Bárdossym v Budapešti.
Je, teoreticky řečeno, v rámci možností, že se plukovník Krúdy zmýlil v tom, co si myslel, že viděl 26. června 1941. Nicméně, ze dvou důvodů je toto nepravděpodobné. Náš šéf generálního štábu, jak jsem uvedl, naléhal, abychom se aktivně zapojili do války proti sovětskému Rusku v souladu s Hitlerovými přáními. Byl, jako byl Hitler, zainteresovanou stranou. Tedy oba měli zájem vyvolat provokaci k něčemu, na základě čeho jsem já založil své odmítnutí vyhlásit válku Rusku ve své odpovědi Hitlerovi. Za druhé, slabost ruského letectva, zvlášť v oněch dnech rychlého ruského ústupu, je dobře známá. Těch málo letadel v dispozici Rusů speciálně v těch dnech by bylo pravděpodobněji užito k zastavení nepřátelského postupu než k bombardování měst státu, jehož přetrvávající neutralita byla bezpochyby k výhodě Ruska."
Tolik tedy k tomu sám Horthy.
Ale když vezmeme v potaz třeba už i jen ten sovětský koncept ofenzivní války s Německem před 22.6.1941, pořád se tu asi může naskýtat jistý prostor k tomu, co jste naznačoval...
Petr Hertel
06. 05. 2022, 23:23Václav Flek
Je možné, že by se k tomu útoku na Košice z června 1941 dalo něco najít v dosud nezveřejněných ruských archivních materiálech... Samozřejmě otázka... (???)
Jak píšete o tom sovětském vyhrožování Rumunsku v květnu 1941, tak ale k té anexi Besarábie a Bukoviny (a s tím spojenému, předcházejícímu sovětskému ultimátu vůči Rumunsku) došlo už v červenci 1940.
A pokud jde o ten Váš článek k téhle tématice, já Vám když tak napíšu...
Vaclav Flek
06. 05. 2022, 21:35pro Petr Hertel :
Dekuji za vasi reakci. Priznam se, ze jsem Horthyho pameti necetl, ovsem vychazel jsem z finskeho prikladu, kde se neco podobneho stalo, prave 25. cervna 1941 (u nas na toto tema vysla krasna kniha Marka Solonina : "25. cerven : Hloupost nebo agrese? ", jeji hodnota je proti ruskojazycnemu originalu snizena spatnou kvalitou prekladu a absenci map, ale i tak stoji za precteni). Podobnym bombardovanim vyhrozoval Sovetsky svaz Rumunsku jiz v kvetnu 1941, tehdy ovsem Rumunsko natlaku ustoupilo, a vojenska agrese do Besarabie a Bukoviny se v danou chvili obesla bez krveproliti. Proto se mi zda podobny scenar jako nejpravdepodobnejsi, ovsem klicove dukazy jsou stale uzamceny v peclive strezenych archivech putinovskeho Ruska.
Pro mne je rozhodujici to, co vim o sovetskych strategickych planech v letech pred nemeckou operaci Barbarossa (1936 - 41). Napsal jsem o tom kdysi clanek, pokud mi na muj e-mail "brouciacervi 2@seznam.cz"poslete vasi adresu, mohu vam clanek zaslat k pripadne dalsi diskusi.
Petr Hertel
05. 05. 2022, 21:15Václav Flek
Jen k té šroubovanosti, kde je tedy mj. uvedeno "účelově prezentovaný"...
Nemám žádný 100 %-ní věrohodný důkaz, že to skutečně byla sovětská akce, ještě v tom kontextu, v jakém uvádíte... Že by SSSR uskutečnil 26.6.1941, už několik dní po zdrcujícím německém úderu, záměrný letecký útok na dosud vůči němu neutrální stát (i když je možné brát v potaz, že i Maďarsko s ním někdy v téhle době přerušilo diplomatické styky, a vzhledem k jeho celkové tehdejší vazbě na Německo...).
Sám Miklós Horthy jako tehdejší maďarská hlava státu ve svých "Pamětech" (které jsou ve svém plném znění stáhnutelné z internetu, v angličtině, což je zase, myslím, pro většinu českých čtenářů, včetně mě, jistě lepší varianta než třeba v maďarštině), tak tedy on sám později píše, že se (přinejmenším nejspíš) jednalo o německou provokaci za spoluúčasti některých konkrétních kruhů či jednotlivců v maďarské armádě (a s tím tedy, že kromě Košic bylo tehdy podobně zaútočeno i na Mukačevo).
Ano, vím, že existují i spekulace, teorie jiné. Že ta údajně 3 útočící letadla patřila Rumunům (i když tam by to asi postrádalo logiku), anebo že to tedy byla sovětská letadla, která si ale spletla cíl, kterým měla být německá rozhlasová centrála v Prešově, na území Slovenského štátu...
Viděl bych to jako poněkud záhadnou záležitost, zdráhal bych se tady označovat něco za zcela jasně dokázaný historický fakt...
Tak...???
Vaclav Flek
05. 05. 2022, 19:53Celkem dobre napsany clanek o porazce madarske armady, coz spolu s porazkou italske armady a dvou rumunskych armad zpusobilo rozpad teto casti vychodni fronty. To kontrastuje s vytrvalym odporem nemecke seste armady u Stalingradu. Na vine budou z velke casti ty krute mrazy, na ktere madarsti vojaci nebyli pripraveni.
Uhersti vojaci prokazali v I. svetove valce skvelou moralku a vydrz, napr. v bojich ve vysokohorskem terenu vychodnich Alp podel reky Soci, o to vice prekvapuje rychly kolaps madarske 2. armady. Jednim z moznych vysvetleni je, ze ve Velke valce bojovali v radach uherske armady take chorvatsti vojaci, znami svou bojovnosti a vytrvalosti. Ty madarska armada na Donu postradala...
V clanku me prekvapil ponekud sroubovany obrat v otviraku pod nadpisem : "O den dříve tomu předcházel letecký útok na Košice (anektované na úkor Česko-Slovenska v listopadu 1938), účelově prezentovaný jako sovětská akce. Tím se totiž mohl případ Maďarska poněkud odlišovat od případu Rumunska, event. Finska, poškozených sovětskou stranou v podstatě úplně nejprvořaději už v důsledku předchozí platnosti německo-sovětského paktu „Ribbentrop-Molotov“ od roku 1939..".
Nevim, zda kazdy pochopil, co mel autor clanku na mysli. Bombardovani Kosic bylo soucasti sovetskeho planu na uder do stredni Evropy, ktery sovetska strana planovala provest jako prvni. Nemecky utok ji ovsem zcela zaskocil. I tak nektere body tohoto planu byly provedeny, mimo jine bombardovani Finska, ktere privedlo tuto zemi do druhe valky se Sovetskym svazem, a take bombardovani Kosic. Jiz po nekolika dnech vsak bylo jasne, ze valka se vyviji jinak, nez sovetske staby pred 22. cervnem 1941 planovaly, a podobne ofenzivni akce byly zruseny.
Tomáš
05. 05. 2022, 14:40Maďarska armáda utrpěla těžké porážky v Sovětské svazu, kde bojovala společně s Wehrmachtem. Přesto batuska Stalin, Maďarsko, tak nepoškodil jako Trianon. Jistě současný premiér Orban tyto historické okolností zná a vyvodil z nich řešení, které je správne pro Maďarsko a jeho obyvatele. V porovnání s naší vládou, která nejedná zodpovědně a nevyhodnocuje spravne současnou situaci na Ukrajině a vsadila vše na jednu kartu. Je to obdoba toho na co vsadil maďarsky admirál bez lodstva,který měl kliku, že to prezil, ale stálo to hodně zivotu a obrovské reparace.
Pavol Satko
05. 05. 2022, 12:19Mam z diskusie taky pocit, že aj ked človek napiše članok o Druhej punskej vojne je potrebne najst jej zločinnu priamu spojitost s politikou V.V. Putina a V. Orbana.
Marty
05. 05. 2022, 11:57UK (United Kingdom) je už taky ve válce? a já myslel že zatim jen UA (Ukraina) :-o
Aja
05. 05. 2022, 10:12re Monarchista: Tak zrovna Maďarkosko má nemalou humaitární zátěž kdy zabezpečuje Ukrajinské utečence. A vyčítat jm, že nedodávají vojenskou techniku do aktivního konfliktu (nezávisle na tom, že UK je tím napadeným), mi přijde docela pokrytecké. Tady si čecháčci myslí, že když pošlou na UK pár krabic min, granátů a vagón starých bevepeček, že jsou najednou lepší než Maďaři, pro které ta válka a přesuny lidí znamená ekonomickou katastrofu na desítky let.
Mark
05. 05. 2022, 09:37Děkují za kvalitně napsaný článek.
Mark
05. 05. 2022, 08:48vlady
"pro beňál jezdím k Pšonkům, abych ani kačkou nepřispíval na naše zbraně, které jsme tam už za 3 mld Kč poslali "
Doufám, že i ze stejných důvodů pracuješ a taky vše nakupuješ v Polsku, abys náhodou daněmi nepodporoval tak odpornou věc, jako pomáhat zemi, která byla napadená agresivním sousedem. Že v ČR platíš jen nutné náklady pro chod domácností, jako je nájem, plyn, elektřina.
Musím tě, ale zklamat. Ti tvý "pšonci", pokud tam fakt děláš ty nájezdy za levnějším zbožím, jsou ještě víc zapálení v bojí proti té teroristické putinovské dobyvačné agresi a ty to svými nájezdy do jejích obchodu podporuješ.
Takže je jasné a to je bez debat, že ty jen využíváš a zneužíváš levnější polský benzín a to jen z hamižných důvodů.
Petr Hertel
05. 05. 2022, 00:28Luboš
Jen drobnou faktickou poznámku... On zrovna i ten Franco do SSSR poslal dobrovolnickou tzv. Modrou divizi, ale jistě, že to byla v celkovém kontextu limitovaná záležitost. Byl asi dost opatrný na to, aby se ocitl v oficiálním válečném stavu se SSSR, třeba už i proto, že by to nakonec mohlo znamenat i válku s Velkou Británií, později i USA...
Petr Hertel
05. 05. 2022, 00:22Košičan
Řekl bych, že pod pojmem "anexe" zpravidla rozumíme prostě připojení nějakého cizího území k vlastnímu státu - a při takovém úhlu pohledu ty Košice anektované byly (nebo bychom příp. mohli říci reanektované, vzhledem k situaci do roku 1918). To, že ta první vídeňská arbitráž dala k té maďarské anexi jižních částí Slovenska a Podkarpatské Rusi vlastně požehnání ze strany Německa a Itálie, jako arbitrů mezi ČSR a Maďarskem, to na tom nic nemění...
Luboš
05. 05. 2022, 00:11Dobře se maďarským interventům stalo. Proč tam do SSSR např. takový Franco svá vojska neposlal ?! Ti by jistě dopadli ještě hůře, již jen pro tu zimu. Takže Maďaři žádnou lítost nezaslouží !
Košičan
05. 05. 2022, 00:07Jak muze historik napsat, ze Kosice byli anektované? Videnska arbitráž autorovi asi nic nerika? Pravny akt je právny akt, muzete taky napsat, ze Rakousko bylo v roce 1918 anektovane Československou republikou?! Autor pise prispevky z perspektivy bolsevickeho proruskeho propagandistickeho pohledu.
JanČejka
04. 05. 2022, 23:40Minarchista:
Jsou mi skutečně bytostně odporní lidé, co za vším vidí nějaký nekalý úmysl, špatnost, touho toho druhého se na něčem obohatit. Dost to o nich samotných vypovídá. Na místo pochvaly velice dobrého článku, jehož zpracování dalo autorovi práci minimálně několik hodin ( spíše dní), máš v sobě tu neuvěřitelnou drzost sem přijít a obvinit ho z toho, že píše nějaké články na objednávku? To si tak hnusný člověk, že žiješ v nějakém bludu, že všichni lidé jsou špatní, zkorumpovaní a úplatní? Nesuď svět na základě své osoby, buď tak laskav, uplakánku. Autor si zaslouží poklonu.
Petr Hertel
04. 05. 2022, 22:59Monarchista
Mohu Vás ujistit, že o nějaké objednávce nebo tučném honoráři nemůže být řeč.:smiley:
Ano, článek se zabývá nějakou interakcí Maďarska jak s Ruskem, tak Ukrajinou, ale v situaci před cca 80 lety (tak sovětská fronta druhé světové války), a i když tedy pak činí ten exkurz do doby už hodně blízké současnosti, 90.léta uplynulého století, tak o tom aktuálním rusko-ukrajinském konfliktu nebo o Orbánovi (i když je fakt, že ten se už v roce 1998 stal poprvé maďarským premiérem), tak o tom tam není ani náznak.
Ale každopádně souhlasím, že zase k nějaké úvaze, týkající se současné aktuální situace "Rusko-Ukrajina, vztah Maďarska k tomu, atd.", nějakému zamyšlení, srovnání, poznámce apod., to případně vést může...
Monarchista
04. 05. 2022, 18:51Je to článek napsaný na objednávku neb Orban a Maďaři mají tolik rozumu, že se na Evropskou unii ( jak to napsat slušně) ANO, Ma´daři při ústupu se chovali jako šílenci , existuji obrázky, jak Maďarští vojáci opékají nad ohněm malé dí..ě. Ale i tak si myslím, že autor dostal tučný honorář, Nic mu nevyčítám neb psal opravdu pravdivý příběh. Ale nebýt současného stavu a Orbána, který nedodal na Ukrajinu ani kapesní nožík nic bychom se nedozvěděli.
Veritas vincit
04. 05. 2022, 11:12Pěkný a zajímavý článek. :thumbsup: