Když se novináři zeptali finského odstřelovače, zda zabil více sobů než Rusů, zahleděl se do prázdna a po chvilce odpověděl: „Když potřebujete lovit pro maso, nemusíte tolik zabíjet.“ Simo Häyhä má na svém kontě přes 500 zabitých příslušníků Rudé armády, z nich 259 je potvrzeno, že je zastřelil svou odstřelovačskou puškou. Vysluhuje si tím přiléhavou přezdívku Bílá smrt.

Foto: Simo Häyhä | Wikimedia Commons / Public domain

Simo Häyhä se narodí jako sedmé z osmi dětí farmáře Juha Häyhäho v malé vesničce Rautjärvi na rusko – finském pomezí 17. prosince 1905. Od malička je vychováván jako lovec a zálesák. Na svůj první lov vyrazí s otcem v 7 letech a už od 9 střílí jeleny a soby, jako by se nechumelilo. V roce 1923 je povolán do finské armády, kde je přiřazen ke 2. cyklistickému praporu. Následně absolvuje poddůstojnickou školu a slouží u 1. cyklistického praporu v Terijoki. Po ukončení základní vojenské služby odchází v hodnosti desátníka zpět do civilu, ale je automaticky přiřazen k národní gardě, což je jakási finská domobrana. Ta má v případě ohrožení země bránit její hraniční oblasti, dokud nedorazí hlavní ozbrojené síly.

Psali jsme:Sky Avenger 2018 aneb vzdušné souboje Gripenů a F-16 nad Českem

Simo si žije svůj život lovce a zálesáka a ti, kteří ho znají, o něm tvrdí, že to je dobrosrdečný a obětavý muž, který by neublížil ani mouše. To už se ale má brzy změnit. Je zajímavé, že ačkoli je Simo známý svým střeleckým uměním, formálním odstřelovačským výcvikem projde až v roce 1938 ve výcvikovém středisku v Utti. Skromný mladý muž je také pověstný tím, že se nerad fotí. Při své výšce jen o málo překračující 152 cm si proto také rád během fotografování stoupá do zadních řad, aby byl co nejméně vidět. Pozdější popularitu proto nenese příliš dobře.

Ve čtvrtek 30. listopadu 1939 Sovětský svaz bez vyhlášení války napadá Finsko. Jeho jednotky však naráží na Mannerheimovu linii. To je systém zejména polního opevnění budovaný ve 20. a 30. letech napříč Karelskou šíjí, aby přehradilo nejsnadnější přístupovou cestu v případě útoku Sovětského svazu. Ve Finsku probíhá mobilizace záložních jednotek a Simo Häyhä je přiřazen k 12. pěší divizi plukovníka Svenssona, která má za úkol bránit postupu Rudé armády v okolí řeky Kollaa. Začíná sovětsko – finský konflikt, který vstupuje do historie jako Zimní válka.

Simo jako odstřelovač operuje většinou naprosto samostatně a má jediný úkol – způsobit nepříteli co největší ztráty. Přes den se teploty mnohdy pohybují kolem - 20° Celsia a v noci klesají až k – 40°. Počasí, že by psa nevyhnal, ale pro zkušeného zálesáka to není nic neobvyklého. Pohybuje se s přehledem ve známém terénu na lyžích, v bílé kombinéze a hledá si nejvhodnější palpost, kde vyčkává na nepřítele. V mrazu čeká i několik hodin, nechává se zasněžit tak, aby ze sněhového příkrovu čouhala jen hlaveň jeho pušky Mosin – Nagant M28.

Simo Häyhä za méně než 100 dní zabije přes 500 sovětských vojáků. Z toho je potvrzeno 505 a z nich 259 padne pod střelami jeho pušky, krerá není vybavena ani přibližovací optikou. Sověti zkoušejí všechno možné, aby se ho zbavili. Kromě odstřelovačů, kteří mají jako jediný úkol zabít Bílou smrt, se ho snaží zlikvidovat i dělostřelectvo. Až 6. března 1940 si ho nachází sovětská tříštivá kulka ( některé zdroje mluví o kulometné střele ), která zasahuje jeho čelist a odstřeluje mu půlku obličeje. Jeho tělo je na hromadě mrtvých objeveno náhodou poté, co Simův velící důstojník přikáže najít svého nejlepšího střelce. Simo, ač v bezvědomí trhne nohou, čehož si naštěstí "hledači" všimnou. Odstřelovač upadá do kómatu, z něhož se probírá o týden později, 13. března, tedy v den, kdy je vyhlášeno příměří. Kulka mu způsobí devastující zranění. Přichází o horní čelist, část spodní čelisti a levé tváře.

Psali jsme:Limitovaná edice CZ 75 RAF vzdává hold československým letcům v Royal Air Force

Psali jsme:S rozmachem dronů roste i hlad po zaměstnancích. PBS GROUP nabírá stovky lidí

Psali jsme:Skvělá zpráva pro slovenské vojenské letectvo, všechny letouny F-16 se slovenským dvojkřížem jsou vyrobeny

Během 14 měsíců dlouhé rekonvalescence je povýšen na podporučíka. Absolvuje celkem 26 operací. V roce 1941 po vypuknutí tzv. Pokračovací války proti Sovětskému svazu se Simo opět hlásí do služby, kvůli utrpěnému zranění, ze kterého se stále zotavuje, však s omluvou není přijat.

Po skončení 2. světové války dostává farmu ve vesnici Valkjärvi ve východním Finsku. Stále rád chodí na lov losů a stává se také úspěšným chovatelem psů. Nikdy se neožení a žije jako svobodný mládenec. Postupně stále více trpí nočními můrami z prožitých hrůz. Později se stěhuje do Ruokolahti, farmaření ho již zmáhá. Simo Häyhä stráví svá poslední léta v pečovatelském domě pro válečné veterány v Hamině, kde také 1. dubna 2002 ve věku 96 let umírá. Když se ho zhruba rok před smrtí novináři ptají jestli cítí výčitky svědomí, jen odpoví: "Udělal jsem, co mi řekli, jak nejlépe jsem uměl. Žádné Finsko by neexistovalo, pokud by všichni ostatní neudělali totéž."

Zdroj: warhistoryonline.com