1939: poslední bitva kavalerie – polští huláni proti německým jezdcům jako rytíři středověku
S rostoucí palebnou silou pěchoty v průběhu 19. století se také měnila role jezdectva, a to od původně stále ještě významné bitevní zbraně ke zbrani podpůrné, určené především k průzkumu a specifickému nasazení. Praktickou tečku za bojem v sedle pak učinilo zavedení kulometu. Polští a němečtí jezdci vyzbrojení mj. šavlemi se však střetli v sedlech ještě během invaze do Polska v roce 1939, kdy se patrně jednalo o poslední střetnutí jezdectva s jezdectvem v historii.
V první polovině 20. století již bylo armádní jezdectvo především pěchotou přepravující se v sedle. Polské jezdecké útoky během německé invaze do Polska v roce 1939 jsou pak dnes často špatně chápány jako zbytečné, přičemž panuje rozšířený názor, že Polsko tehdy podnikalo neúspěšné jezdecké útoky proti německým tankům. To však není tak docela pravda. Ve skutečnosti německá obrněná vozidla přepadla nepřipravené polské jezdce a způsobila jim tehdy vysoké ztráty. Po bitvě pak němečtí představitelé sdělili tisku, že Poláci zaútočili na jejich tanky s koňmi. Propaganda pak pomohla tuto historku dál šířit, aby podpořila německé tvrzení o převaze Wehrmachtu.
Foto: Útok polské kavalerie na manévrech ve 30. letech | Wikimedia Commons / Public domain
Polští huláni ovšem rozhodně nebyli poslední, kdo se vydal do bitvy na koních - 16. jezdecký pluk USA např. provedl v roce 1942 útok na Filipínách. Ve stejném roce pak na koních bojoval italský jezdecký pluk v Sovětském svazu. Známá je také úloha jezdců a kozáků Rudé armády, ale také na opačné straně – jezdecké formace Wehrmachtu i Waffen-SS. Polsko s Německem však podle všeho v sedle svedly poslední bitvu jezdectva proti jezdectvu. Pojďme si tuto bitvu popsat podrobněji.
V době německé invaze do Polska byly polské jezdecké brigády elitními, dobře vycvičenými jednotkami, které byly loajální a motivované, postavené na mnohasetletých tradicích zbraně, která byla v Polsku vždy na skvělé úrovni (připomeňme např. činy okřídlených husarů před Vídní v roce 1683). Během nerovného boje proti Němcům pak polské jezdecké pluky bojovaly nesmírně tvrdě i tam, kde jiné složky armády již neměly sílu vzdorovat, dovedně využívaly své pohyblivosti a prováděly nečekané protiútoky.
Jedním z úkolů polské kavalerie bylo opětovné dobytí Krasnobródu, města, které Němci obsadili. Úkol byl konkrétně svěřen Nowogródzké jezdecké brigádě, kterou vedl Władysław Anders. Mise byla součástí většího polského vojenského pokusu o přesun směrem k Maďarsku a Rumunsku, které byly v této fázi konfliktu zatím neutrální.
Ráno 23. září 1939 pak eskadrony 25. hulánského pluku k překvapení německých jednotek zahájily náhlý útok na město. Útok vedený Tadeuszem Gerleckim zatlačil Němce ke klášteru západně od Krasnobródu, když je však polská jízda pronásledovala, narazila poblíž kláštera na kopci před sebou na formaci německých jezdců.
Jednalo se o příslušníky německého 17. jízdního pluku. Němci nezaváhali a výzvu přijali v duchu starých rytířských, později napoleonských tradic. Tasili šavle a za zvuků trubky se hřmotně vyřítili s kopce polským hulánům vstříc. Gerleckého muži se připravili na střet a obě skupiny do sebe narazily starým dobrým způsobem, který byl v době tanků a střemhlavých bombardérů tehdy již těžko představitelný - Krok, klus, cval koní, náraz prvních řadů a následný boj šavlí, ojedinělé výstřely, řev lidí i koní.
Německý velitel tehdy srazil jednoho z Poláků z koně, bodl a sekl, čímž ho připravil o život. Byl to zjevně zkušený šermíř a než se střetl s Gerleckým, stihl zabít celkem tři další polské jezdce. Následně spolu Gerlecki a jeho německý protivník bojovali šavlemi a zápas se zdál být nekonečný, když pak jeden z polských hulánů, desátník, který svému veliteli přispěchal na pomoc německého velitele probodl svou šavlí.
Poté, co byl německý velitel zabit, Němci zatroubili k ústupu zpět na kopec, odkud přišli. Poláci tak v tomto střetu zvítězili. Poražené německé jezdce pak Poláci pronásledovali, avšak ve výchozích německých postaveních na ně čekaly dva kulomety, jejichž palba všem rychle připomněla, že se píše rok 1939. Karta se obrátila a nyní velmi rychle ustupovali Poláci. Jejich řady během ústupu značně prořídly, na svahu kopce ležela spousta mrtvých koní i jezdců, včetně Gerleckého.
Tím však boje v oblasti neskončily a Poláci po zbytek dne nadále pokračovali ve vyhánění Němců z Krasnobródu. Do setmění pak opět ovládli město a měli v držení stovku německých zajatců včetně generála Rudolfa Koch-Erpacha, prvního německého generála oficiálně zajatého za druhé světové války.
Přesun směrem k Maďarsku tak mohl pokračovat a kavalerie by byla uspěla, kdyby Polákům nevpadli do zad Sověti a zbývající jezdci tak byli pouhých 20 km od hranice zajati Rudou armádou. Důstojníky následně čekala smrt v Katyni, ale to už je jiný příběh.
Zdroj: warhistoryonline