45 tun ruské demokracie v pumovnici - Tu-160 je dosud největším nadzvukovým bombardérem v historii
Podivuhodný příběh letounu Tu-160 začal v roce 1972, kdy zvítězil v soutěži o první sovětský nadzvukový bombardér. Díky bílému nátěru a aerodynamickému tvaru dostal přezdívku Bílá labuť. Tupolevova konstrukce soutěžila s letouny M-18 a Suchoj T-4, z nichž druhý stroj byl vyroben ve stejném roce, avšak roli strategického bombardéru plnit nedokázal.
Sovětská vláda nakonec dala Tu-160 zelenou. Ten byl zkonstruován a testován během následujícího desetiletí a stal se jedním z nejikoničtějších letounů sovětského a ruského letectva, který je mimochodem ve službě dodnes. Prototyp Tu-160 byl dokončen v roce 1981 a o tři roky později se začal vyrábět. Jeho design byl na svou dobu odvážný. Zavedení systému křídla s proměnlivým sklonem na letounu takové velikosti bylo skutečně inženýrským počinem hodným vojenské velmoci.
Foto: Ruský Tu-160 (nahoře) doprovázený britským bojovým letounem Panavia Tornado | Wikimedia Commons / Public domain
Letoun je také dosud největším a nejvýkonnějším nadzvukovým bombardérem. Tu-160 dosahuje rychlosti přes 2 Machy a je poháněn čtveřicí dvouproudých motorů NK-32, které jsou nejvýkonnějšími motory jaké kdy byly v bojovém letadle použity. Rozpětí křídel nadzvukového bombardéru se pohybuje od 20° do 65°, tedy od 35,60 do 55,70 metrů. Bombardér s přezdívkou "Bílá labuť" je dlouhý úctyhodných 54,10 metrů. Tu-160 obsluhuje čtyřčlenná posádka: pilota, druhý pilot, bombometčík a operátor obranných systémů. Jeho výzbroj tvoří ničivý arzenál 20 000 kg bomb, přičemž maximální nosnost je více než dvojnásobná. Bombardér rovněž obsahuje rotační odpalovací zařízení pro jaderné střely instalované v pumovnici, přičemž další střely lze volitelně nést externě.
Po roce 1984 letoun dlouho čekal a překonával řadu obtíží, než se dostal do ostrých bojových akcí. Do válečné zóny byl poprvé nasazen nedávno, během ruské intervence v Sýrii v roce 2015, a i nadále slouží v bombardovacích operacích. Devatenáct z celkem pětatřiceti Tu-160 se nacházelo na vojenském letišti Pryluky. Když se na konci 80. let 20. století rozpadl Sovětský svaz, nově vzniklý ukrajinský stát si nárokoval veškerou výzbroj Rudé armády na svém území. Bombardéry "Bílá labuť" se tak staly součástí ukrajinského arzenálu.
Ruská armáda chtěla bombardéry získat zpět, avšak Ukrajinci viděli příležitost využít je jako vyjednávací nástroj. Po několika neúspěšných pokusech mezi ukrajinskou vládou a Ruskou federací byla nakonec v roce 1999 uzavřena dohoda o navrácení osmi letuschopných Tu-160 Rusku. Výměnou za to byla odepsána část ukrajinského dluhu za plyn. Od té doby se flotila bombardérů "Bílá labuť" neustále rozrůstala a nyní jich čítá šestnáct. Letouny Tu-160 jsou neustále modernizovány a vylepšovány. Mezi novinky patří např. pokročilý systém radioelektronického boje, který je vysoce účinný proti protiletadlovým střelám, a nová generace maskovacích zařízení, která by měla letouny učinit neviditelnými pro radarovou detekci.
Zdroj: warhistoryonline
