Ukrajina v posledních měsících výrazně zintenzivnila útoky na ruský ropný průmysl a výsledky této kampaně začínají být vidět nejen na záběrech hořících rafinerií, ale také v ekonomických statistikách. Ruské zpracování ropy se propadlo na nejnižší úroveň od roku 2009 a některé rafinerie byly po opakovaných úderech nuceny omezit nebo úplně zastavit výrobu. Dronová válka se tak stále více přesouvá stovky a v některých případech i tisíce kilometrů od ukrajinského bojiště. Kyjev se nesnaží ničit pouze jednotlivé tanky, sklady nebo vojenská letiště. Cílem je infrastruktura, bez které dlouhodobé vedení války není možné, a máloco je pro moderní armádu důležitější než palivo.

Foto: Ukrajinské drony systematicky ničí ruské rafinerie | Telegram

Podle údajů společnosti OilX, na které se odvolává Bloomberg, zpracovávaly ruské rafinerie v květnu přibližně 4,58 milionu barelů ropy denně. Ve srovnání se začátkem roku šlo o pokles o více než 14 procent a oproti předválečnému roku 2021 přibližně o pětinu. Šlo o nejnižší úroveň od října 2009. Za propadem stojí několik faktorů, ale stále významnější roli hrají ukrajinské útoky. Jen během května Ukrajina podle dostupných údajů provedla nejméně 31 útoků proti ruským rafineriím, exportním terminálům, potrubím a dalším částem ropné infrastruktury. Zasažena byla zařízení v různých částech země a útoky pokračovaly také během června a července.

Ukrajinské drony už navíc dávno neútočí pouze na rafinerie ležící několik stovek kilometrů od hranice. Na začátku července ukrajinské síly oznámily zásah rafinerie v Omsku na západní Sibiři. Zařízení společnosti Gazprom Něfť leží přibližně 2 500 kilometrů od ukrajinských hranic a patří mezi největší rafinerie v Rusku. Pokud byl útok skutečně proveden prostředkem vypuštěným z ukrajinského území, jde o názornou ukázku toho, jak dramaticky se schopnosti ukrajinských dálkových bezpilotních systémů během války změnily. Ještě před několika lety by představa, že ukrajinská armáda dokáže pravidelně zasahovat průmyslové cíle hluboko za Moskvou a až na západní Sibiři, působila téměř absurdně. Dnes se s podobnou hrozbou musí počítat prakticky celá evropská část Ruska a dokonce i část jeho asijského území.

Omská rafinerie navíc není izolovaným případem. Ukrajina v průběhu letošního roku zasáhla nebo se pokusila zasáhnout prakticky všechny nejvýznamnější ruské rafinerie. Mezi cíli se objevila zařízení v Rjazani, Jaroslavli, Nižním Novgorodu, Moskvě, Syzrani, Krasnodarském kraji, Tatarstánu, Baškortostánu a dalších regionech. Některé rafinerie byly napadeny opakovaně a právě to je pro celou ukrajinskou strategii důležité. Jednorázový zásah totiž nemusí rafinerii vyřadit na dlouhou dobu. Moderní ropný průmysl je ale tvořen množstvím složitých technologických zařízení, z nichž některá jsou obtížně nahraditelná a jejich oprava může trvat týdny nebo měsíce.

Není proto nutné zničit celou rafinerii. Stačí poškodit klíčovou destilační jednotku, hydrokrakovací zařízení, katalytický krak nebo další důležitou část technologického procesu a produkce může výrazně klesnout. Pokud se navíc opravený závod po několika týdnech stane terčem dalšího útoku, začíná vznikat problém, který už nelze vyřešit jednoduchým přesunem výroby jinam. A přesně k této situaci se Rusko podle některých analytiků začíná přibližovat.

Ruský ropný průmysl měl dlouhou dobu určitou rezervní rafinérskou kapacitu. Pokud byla jedna rafinerie odstavena kvůli opravám nebo údržbě, část produkce mohly převzít jiné závody. Opakované ukrajinské útoky ale tuto rezervu postupně zmenšují. Analytik Sergej Vakulenko z Carnegie Russia Eurasia Center upozornil, že útoky pravděpodobně vyřadily značnou část volné rafinérské kapacity, kterou Rusko dříve mělo k dispozici. Pokud budou další zařízení poškozena, může se výrazně zvýšit riziko problémů se zásobováním palivy.

První problémy už se v některých částech Ruska objevily. Nedostatek benzinu byl hlášen například v Belgorodské a Kurské oblasti, problémy se zásobováním se objevily také v Rjazaňské oblasti a některých dalších regionech. Výrazné komplikace postihly rovněž okupovaný Krym, jehož zásobovací trasy, sklady a přeprava pohonných hmot jsou dlouhodobě terčem ukrajinských útoků. Moskva kvůli situaci přistoupila také k omezení exportu některých paliv.

To ale vytváří další paradoxní problém. Rusko je jedním z největších producentů ropy na světě. Pokud však nedokáže dostatečné množství vytěžené suroviny zpracovat ve vlastních rafineriích, musí ji buď skladovat, omezit těžbu, nebo vyvézt v nezpracovaném stavu. A právě poslední možnost Rusko ve velké míře využívá. Ruský námořní export surové ropy se v letošním roce dostal na nejvyšší úroveň od začátku rozsáhlé invaze na Ukrajinu. Průměrný export od začátku roku dosahoval přibližně 3,46 milionu barelů denně.

Na první pohled to může vypadat jako důkaz, že ukrajinská kampaň nefunguje. Ve skutečnosti jde částečně o opačný efekt. Rafinerie nedokážou zpracovat tolik ropy jako dříve, takže větší množství suroviny zůstává k dispozici pro export. Pro Rusko to samozřejmě neznamená okamžitou katastrofu. Ropa zůstává jedním z nejdůležitějších ruských exportních artiklů a její prodej přináší státu značné příjmy. Export nezpracované ropy ale není totéž jako výroba benzinu, nafty, leteckého paliva a dalších produktů potřebných pro domácí ekonomiku a ozbrojené síly.

Ukrajinská strategie proto není založena na představě, že několik hořících rafinerií během několika týdnů zastaví ruskou armádu. Jde o dlouhodobé opotřebování systému. Každá poškozená rafinerie musí být opravena, každý závod potřebuje další protivzdušnou ochranu a každý sklad pohonných hmot musí být hlídán. Rusko musí přesouvat systémy protivzdušné obrany, prostředky elektronického boje a personál hluboko do vlastního týlu, místo aby je mohlo používat přímo na frontě nebo k ochraně jiných strategických objektů.

A chránit všechno jednoduše nejde. Rusko je největší země světa a jeho energetická infrastruktura je rozptýlena na obrovském území. Rafinerie, ropné sklady, čerpací stanice, potrubí a exportní terminály představují tisíce potenciálních cílů. Ukrajina přitom nemusí nad každý z nich posílat desítky dronů. Stačí vytvořit permanentní hrozbu, kvůli které musí ruské velení rozhodovat, co bude chránit přednostně – Moskvu, vojenská letiště, rafinerie, zbrojovky, sklady munice, elektrárny, přístavy, nebo velitelská stanoviště. Každý systém protivzdušné obrany přesunutý k ropnému závodu zároveň chybí někde jinde. Drony tak působí nejen ve chvíli, kdy něco skutečně zasáhnou, ale nutí protivníka vynakládat značné prostředky už samotnou možností útoku.

Významným cílem ukrajinské kampaně je samozřejmě také ruská vojenská logistika. Tanky, bojová vozidla pěchoty, nákladní automobily, ženijní technika a další vojenská vozidla spotřebovávají obrovské množství pohonných hmot. Stejně tak je palivo nezbytné pro letadla, vrtulníky, generátory a prakticky celý logistický systém moderní armády. Rusko má vzhledem ke své produkci ropy stále obrovské možnosti a nelze očekávat, že by mu v dohledné době jednoduše „došla nafta“. To ale není nutné. Problém může vzniknout už ve chvíli, kdy musí být palivo přepravováno z větší vzdálenosti, mění se logistické trasy, rostou náklady a jednotlivé regiony nebo vojenské útvary začnou soupeřit o dostupné zásoby.

Ukrajina se současně nesoustředí pouze na samotné rafinerie. Terčem útoků se staly také ropné sklady, čerpací stanice, potrubní infrastruktura a exportní terminály. Na konci července musel například největší ruský ropný exportní terminál v Černém moři v Novorossijsku dočasně zastavit nakládku tankerů kvůli zvýšené hrozbě ukrajinských dronových útoků. Přerušení provozu zasáhlo infrastrukturu, přes kterou běžně prochází významná část ruského námořního exportu ropy. Ukrajinská kampaň se tak postupně rozšířila z jednotlivých rafinerií na celý řetězec – od zpracování přes skladování a dopravu až po export.

A právě v tom spočívá její skutečný význam. Jednotlivý útok lze opravit, jednotlivý požár lze uhasit a jednu poškozenou rafinerii lze na nějakou dobu nahradit jinou. Pokud ale útoky pokračují týdny a měsíce, zasahují stále nové závody a zároveň se vracejí k těm již opraveným, začne se kumulovat efekt, který je mnohem obtížnější odstranit.

Rusko má stále obrovskou průmyslovou základnu a jeho ropný sektor rozhodně není před kolapsem. Dosavadní výsledky ale ukazují, že ukrajinské drony už nejsou pouze nepříjemností způsobující efektní požáry pro sociální sítě. Začínají mít měřitelný dopad na fungování jednoho z nejdůležitějších odvětví ruské ekonomiky.

Válka, kterou Moskva v únoru 2022 zahájila na ukrajinském území, se tak stále více vrací hluboko do ruského týlu. Zatímco na frontě pokračují boje o jednotlivé vesnice a kilometry území, stovky či tisíce kilometrů za ní probíhá jiná válka, v níž nejsou hlavním cílem zákopy ani tanky, ale rafinerie, sklady, potrubí a logistické uzly, bez kterých žádná moderní armáda nedokáže dlouhodobě bojovat.

Zdroj: The Moscow Times