Admirál Chester William Nimitz přispěl k úspěchu námořnictva Spojených států od svých začátků v Annapolisu v roce 1905 až do dnešních dnů. Jeho úspěchy, přínos a 61 let služby vedly k pokroku v oblasti strategie velení, námořního vzdělávání, konstrukce a stavby dieselových i jaderných pohonů pro námořní plavidla - zejména ponorky. Jeho velení během druhé světové války vyhrálo válku v Tichomoří a 2. září 1945 Nimitz podepsal za Spojené státy na palubě USS Missouri v Tokijském zálivu japonskou formální kapitulaci.

Chester William Nimitz se narodil v roce 1885 ve Fredericksburgu v Texasu - šest měsíců po smrti vlastního otce. Jeho hlavním mužským vzorem byl jeho houževnatý, moře milující dědeček, který byl německým obchodním námořníkem, jedním z prvních texaských rangerů a kapitánem Konfederace. Dědečkovy zkušenosti a rady měly vliv na budování Nimitzova charakteru i následných úspěchů. Často od něj slýchal, že "moře - stejně jako život sám - je přísný vládce. Nejlepší způsob, jak s oběma vyjít, je naučit se vše, co umíš, pak se snažit a nedělat si starosti - zejména s věcmi, nad kterými nemáš kontrolu."

Foto: Portrét admirála Nimitze v National Portrait Gallery ve Washingtonu | Billy Hathorn / CC BY-SA 3.0

Psali jsme:Písek a Krev: Kulomety sovětských vojáků

Jeho dětským domovem byl dům ve Fredericksburgu v Texasu, který trochu připomínal loď, aby se dědeček Nimitz cítil spojen s mořem, které mu tolik chybělo. Mladý Chester měl jako svůj domov a hřiště lodní můstek a kormidelní domek, který shlížel nikoli na moře, ale na texaské kopce.

Nimitzovou původní volbou vzdělání byl West Point, kam se přihlásil v patnácti letech. Bohužel nebyla žádná volná místa. Na radu svého kongresmana pak Chester pilně studoval, aby se dostal na jediné volné místo na Námořní akademii v Annapolisu, kterou absolvoval v roce 1905 jako sedmý nejlepší ze 114 studentů. Kvůli Námořní akademii opustil střední školu a maturitní vysvědčení tak obdržel až o několik desetiletí později, když už byl admirálem.

V roce 1908 jako praporčík sloužil na čtyřech lodích, než pak najel s pátou lodí, Decatur, na mělčinu na Filipínách, za což byl následně postaven před válečný soud a dostal vytýkací dopis. Nimitz se rychle učil, v lednu 1909 zahájil výuku u První ponorkové flotily a již v květnu jí pak velel. Do listopadu 1910 velel ponorkám USS Plunger, USS Snapper a USS Narwhal. Koncem roku 1911 se stal velitelem 3. ponorkové divize Atlantické torpédové flotily.

Během několika následujících let se Nimitz osvědčil hned v několika rolích. V roce 1918, během první světové války, byl jmenován náčelníkem štábu admirála Samuela S. Robinsona - velitele ponorkových sil Atlantické flotily USA - a byl vyznamenán pochvalným listem za zásluhy. V říjnu téhož roku byl jmenován starším členem Rady pro konstrukci ponorek. V průběhu 20. a 30. let sloužil na různých námořních plavidlech a v roce 1939 byl jmenován šéfem Úřadu pro navigaci. Dne 17. prosince 1941 (deset dní po Pearl Harboru) jej Roosevelt povýšil na vrchního velitele Tichomořské flotily Spojených států v hodnosti admirála.

Psali jsme:Anglický dlouhý luk: zbraň, která změnila bojiště

Když bylo v roce 1942 tichomořské válčiště rozděleno na tři oblasti velení, admirál Nimitz byl pověřen velením všem námořním, leteckým a pozemním jednotkám tichomořské oblasti jako jejich vrchní velitel. Je také podepsán pod vítězstvími v Korálovém moři, v bitvě o Midway a v kampani na Šalamounových ostrovech. Zákon Kongresu z roku 1944 ocenil jeho zásluhy a vytvořil hodnost Fleet Admiral, která měla být nejvyšší hodností v námořnictvu a do níž prezident Roosevelt Nimitze povýšil den po vyhlášení tohoto zákona. V roce 1945 byl pak Nimitz jmenován vrchním velitelem Námořnictva Spojených států.

Když se Nimitz poprvé oženil, ještě před první světovou válkou, strávil se svou ženou nějaký čas v Německu a Belgii, kde se vzdělával v oblasti stavby dieselových motorů. Toto vzdělání následně využil při stavbě dieselových motorů lodi Maumee, kdy se stal výkonným a strojním důstojníkem této lodi. Jednalo se o první dieselový motor použitý na hladinovém plavidle námořnictva.

Maumee s Nimitzem na palubě byla také prvním plavidlem, které provádělo doplňování paliva na volném moři. Během první světové války tato loď sloužila pro doplňování paliva torpédoborcům námořnictva na cestě přes Atlantik. Zatímco si Nimitz ve 20. letech 20. století posiloval své vzdělání výcvikem námořních velitelů na Navy War College, zároveň pracoval na hypotetickém plánu, jak vyhrát střetnutí ve válce v Tichomoří. Tento plán byl později použit na pacifickém válčišti během druhé světové války.

Nimitz pomohl vyhrát válku nejen díky bitevní strategii, ale i promyšlené logistice - vytvořením předsunutých opravárenských stanic a údržbářských oddílů. Během druhé světové války zorganizoval své loďstvo do podoby na sobě nezávislých štábů - zatímco jeden dělal to, druhý mohl dělat ono. Tím, že jeden štáb velel a druhý plánoval nadcházející útoky, byli Japonci neustále klamáni, že je loďstvo amerického námořnictva podstatně větší. Tento důmyslný plán pak vedl k budoucímu zdokonalení celkových velitelských postupů.

Admirál Nimitz byl také na palubě bitevní lodi Missouri signatářem mírové smlouvy USA s Japonskem po jejich kapitulaci ve druhé světové válce. Jeho vliv, odborné znalosti ponorek a podpora návrhu kapitána Hymana G. Rickovera na jadernou ponorku následně vedly ke stavbě první ponorky s jaderným pohonem, USS Nautilus.

Chester William Nimitz byl prvním i posledním důstojníkem, který kdy sloužil v hodnosti Fleet Admiral, byl předsedou prezidentské komise pro vnitřní bezpečnost a práva jednotlivce, putovním velvyslancem při OSN, prvním profesorem námořních věd na Kalifornské univerzitě, regentem Kalifornské univerzity a i v důchodu byl zvláštním asistentem ministra námořnictva na západní námořní hranici. Admirál Nimitz předložil Norimberskému procesu místopřísežné prohlášení podporující neomezenou ponorkovou válku, kterou on i německý admirál Karl Dönitz za války používali. Toto místopřísežné prohlášení mohlo být jedním z důvodů, proč si Dönitz odseděl pouze 10 let.

Nimitz získal velké množství různých ocenění a vyznamenání, včetně několika zlatých hvězd. Roosevelt pak vyhlásil 5. říjen "Nimitzovým dnem". 

Nimitz se také podílel na sbírce finančních prostředků na pomoc při obnově bitevní lodi japonského císařského námořnictva Mikasa (vlajková loď z bitvy u Cušimy z roku 1905) se záměrem obnovit dobré vztahy s Japonskem. Je vyobrazen na známce Spojených států a bylo po něm pojmenováno několik lodí, škol, nadací, muzeí, dálnic, vojenských institucí, kopců, ledovec, hudební skladby a dokonce i město, které se nalézá ve státě Západní Virginie.

Zdroj: warhistoryonline