Dwight D. Eisenhower, vrchní velitel spojeneckého expedičního sboru v Evropě a pozdější americký prezident, se při návštěvě nově osvobozeného Ohrdrufu za druhé světové války na vlastní oči přesvědčil o zločinech, které Němci páchali v koncentračních táborech. Pohled to byl tak otřesný, že věděl, že musí nejen přivézt informace domů do Spojených států, ale také zajistit, aby pravda o nacistických zločinech nebyla zapomenuta. Eisenhower prozíravě zajistil, že budoucnost, v níž by bylo možné popírat zločiny holocaustu, nikdy nebude existovat. 

Koncentrační tábor Ohrdruf byl postaven v listopadu 1944 nedaleko německého města Gotha v Durynsku. Byl pobočným táborem 50 km vzdáleného Buchenwaldu a byl zřízen za účelem dodávání nucených pracovních sil na pomoc při dokončování železniční trati k plánovanému komunikačnímu centru v podzemí hradu Mühlberg.

Foto: Generál Eisenhower a další vysocí důstojníci americké armády si prohlížejí těla zajatců, kteří byli zabiti při evakuaci Ohrdrufu | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Filadelfský experiment (pokus armády o cestování v čase / teleportaci)

Vězni v Ohrdrufu měli postavit železniční trať tak, že nejprve vykopou tunely v nedalekých horách. Místní obyvatelé byli najímáni, aby odpálili nálože, které měly hory rozbít, poté měli vězni vstoupit dovnitř, posbírat kameny a kopat dál. Tunely měly sloužit také jako nouzový úkryt pro Führersonderzug, vůdcův vlak a velitelství, kdyby byla nutná evakuace z Berlína. S nucenými pracemi se pojila mnohá nebezpečí, protože vězni museli pracovat ve špatných podmínkách a nebyly jim dodávány žádné ochranné pomůcky. Mnozí z nich byli navíc podvyživení a slabí, v důsledku čehož při výkonu práce utrpěli vážná zranění nebo zemřeli.

V březnu 1945 čítal Ohrdruf přibližně 11700 vězňů. Byli mezi nimi francouzští, belgičtí, němečtí, polští, maďarští, čeští, ruští, lotyšští, italští, ukrajinští a jugoslávští vězni. Byli zde drženi také homosexuálové a Židé. Tato masivní populace byla nucena se začátkem dubna 1945 přestěhovat, protože do regionu postupovala spojenecká vojska. Německé stráže začaly vězně evakuovat tak, že je nutily k pochodu smrti směrem k Buchenwaldu. Všichni, kteří byli příliš slabí, nemocní nebo neschopní pochodu, byli zabiti.

Ohrdruf byl prvním táborem, který americké jednotky osvobodily. Jako první do něj vstoupily jednotky 602. praporu stíhačů tanků a 4. obrněné a 89. pěší divize. Čekaly je hromady rozkládajících se těl a také poslední přeživší vězni, kteří byli vyhublí a potřebovali okamžitou lékařskou pomoc.

Dne 12. dubna 1945 prošel generál Eisenhower v doprovodu generálů George Pattona a Omara Bradleyho Ohrdrufem zcela nepřipraven na to, co uvidí. Až do této chvíle si Eisenhower podle svých pozdějších slov nebyl vědom plného rozsahu hrůz, které Němci páchali, ani podstaty holocaustu.

Psali jsme:Okno do historie - Fettermanův masakr

Při prohlídce tábora skupina narazila na vypálenou hranici, na níž byly stále ještě ohořelé ostatky vězňů. Dozorci si zjevně pospíšili s pokusy zakrýt své zločiny. Přeživší také předvedli metody mučení, které dozorci používali.
Další prohlídka Ohrdrufu vedla k objevu kůlny, v níž bylo uloženo zhruba 30 vyhublých mrtvol. Těla byla zasypána vápnem, zřejmě ve snaze zakrýt odporný zápach. Pohled a zápach byly tak děsivé, že Patton ani nebyl schopen do místnosti vstoupit.

Eisenhower to popsal v bezprostředně odeslaném dopise: "Do jedné místnosti, kde bylo naskládáno dvacet nebo třicet nahých mužů, zabitých hladem, George Patton ani nechtěl vstoupit. Řekl, že by se mu udělalo špatně, kdyby tak učinil. Tuto návštěvu jsem uskutečnil záměrně, abych byl schopen podat o těchto věcech svědectví z první ruky, kdyby se někdy v budoucnu objevila tendence obviňovat tato tvrzení pouze z propagandy." Eisenhower byl naprosto šokován tím, čeho byl svědkem, a obával se, že může přijít den, kdy budou zvěrstva spáchaná během holocaustu přepsána, zapomenuta nebo popřena. V zájmu zachování pravdy podnikl k odhalení poměrů v Ohrdrufu další kroky.

Pozval americká média a kongresmany, aby tábor navštívili a sami podmínky posoudili. Poté nechal pořídit fotografie, aby zachoval důkazy o stavu, v němž byl tábor objeven. Kromě toho nařídil všem okolním americkým jednotkám, které nebyly zapojeny do boje, aby se na zločiny nepřítele přišly podívat, a zajistil tím kromě jejich motivace pro finální boje také dostatek svědků.

Podle toho, co se později stalo běžnou praxí pro osvobozené koncentrační tábory během druhé světové války, nechal Eisenhower německé civilisty žijící v okolí prohlédnout si Ohrdruf a pohřbít mrtvé. Po objevení a osvobození koncentračního tábora Eisenhower stručně řekl: "Říká se, že americký voják neví, za co bojuje. Nyní alespoň víme, proti čemu bojuje."

Zdroj: warhistoryonline