Letadlové lodě představují již více než osm desetiletí jeden ze symbolů americké vojenské moci a schopnosti globální projekce síly. Navzdory nástupu nových technologií, rozvoji hypersonických zbraní, bezpilotních systémů a stále sofistikovanějších protilodních střel však Spojené státy neplánují od této koncepce ustoupit. 

Foto: USS Ronald Reagan | Wikimedia Commons / Public domain

Naopak, nejnovější plány amerického námořnictva potvrzují, že letadlové lodě zůstávají středobodem budoucí námořní strategie. Rozpočtové dokumenty pro období fiskálních let 2027 až 2031 ukazují nejen pokračující výstavbu nové generace nosičů letadel třídy Gerald R. Ford, ale také rozsáhlé investice do loděnic, průmyslové základny a podpůrné infrastruktury.

Psali jsme:Rusko na ukrajinský výrobní závod Južmaš nasadilo nový raketový systém Orešnik

Program náhrady letadlových lodí třídy Nimitz za modernější jednotky třídy Gerald R. Ford patří mezi nejdražší akviziční projekty amerických ozbrojených sil. Podle plánů zveřejněných v rámci programu Future Years Defense Program (FYDP) obdrží samotný program výstavby letadlových lodí během fiskálních let 2027 až 2031 celkem 22,34 miliardy dolarů. Již ve fiskálním roce 2027 je vyčleněno 4,067 miliardy dolarů, následovaných částkami 4,822 miliardy dolarů v roce 2028, 5,358 miliardy dolarů v roce 2029, 5,027 miliardy dolarů v roce 2030 a 3,066 miliardy dolarů v roce 2031. Významná část těchto prostředků směřuje na předběžné financování budoucích jednotek CVN-82 a CVN-83, přičemž první z nich získá 4,2 miliardy dolarů a druhá 3,9 miliardy dolarů.

Souběžně s financováním samotných plavidel investuje americké námořnictvo značné prostředky do rozšíření průmyslové základny. V období let 2027 až 2031 má být do modernizace loděnic a výrobních kapacit vloženo přibližně 13,9 miliardy dolarů. Z této částky připadá 6,7 miliardy dolarů na rozvoj kapacit pro stavbu hladinových plavidel a dalších 7,2 miliardy dolarů na infrastrukturu určenou pro výstavbu a údržbu jaderných lodí. Tyto investice reflektují skutečnost, že hlavní překážkou americké námořní expanze nejsou pouze finanční zdroje, ale především omezené výrobní kapacity loděnic.

Významnou změnou oproti předchozím plánům je urychlení pořízení letadlové lodě CVN-82. Zatímco původně měla být objednána ve fiskálním roce 2030, nové plány počítají s jejím přesunem do roku 2029. Tento krok naznačuje, že americké námořnictvo považuje zachování silné letadlové flotily za prioritu i v době rostoucí konkurence ze strany Číny. V období let 2027 až 2031 však bude CVN-82 jedinou novou letadlovou lodí, jejíž pořízení bude oficiálně zahájeno.

Jádrem modernizace zůstává třída Gerald R. Ford, která představuje nejmodernější kategorii letadlových lodí na světě. Konstrukce těchto plavidel byla od počátku navržena s ohledem na provoz budoucích bojových letounů šesté generace. Oproti starším lodím třídy Nimitz disponují jednotky Ford novými elektromagnetickými katapulty EMALS (Electromagnetic Aircraft Launch System), pokročilým záchytným systémem AAG (Advanced Arresting Gear), modernizovanými jadernými reaktory a rozsáhlou automatizací. Díky tomu je možné snížit počet členů posádky a během životního cyklu plavidla ušetřit přibližně pět miliard dolarů provozních nákladů.

Psali jsme:Hynek Kmoníček: Největší hrozbou je představa, že všechno bude vypadat stejně jako dnes

Psali jsme:Obrana za hranicemi státu: diaspora jako personální zdroj

Psali jsme:Koalice ochotných: Koalice zájmů, koalice schopností, nebo nový model evropské bezpečnosti?

Americké námořnictvo zároveň argumentuje, že nová konstrukce umožňuje vyšší tempo leteckých operací. Praktické zkušenosti z nasazení USS Gerald R. Ford (CVN-78) mají tuto teorii potvrzovat. Během operací Southern Spear, Absolute Resolve a Epic Fury provedla loď více než 10 500 vzletů a přistání letadel s pevnými křídly a splnila požadované hodnoty intenzity letového provozu. Námořnictvo tak považuje třídu Ford za platformu schopnou operovat i v prostředí vysoce intenzivního konfliktu proti technologicky vyspělému protivníkovi.

Přestože jsou nové letadlové lodě postupně zaváděny do služby, americká flotila se v následujících letech nevyhne přechodnému poklesu počtu operačních nosičů. Současné plány počítají se zařazením jednotek CVN-79 v roce 2027, CVN-80 v roce 2031, CVN-81 v roce 2034 a CVN-82 v roce 2039. Ve stejném období však budou postupně vyřazovány stárnoucí lodě třídy Nimitz. Pokud nedojde ke změně harmonogramu, může počet aktivních letadlových lodí v některých letech klesnout z požadovaných jedenácti na pouhých deset. Kritická období se očekávají zejména kolem let 2030, 2033, 2037 a 2038.

Problematika udržení minimálně jedenácti letadlových lodí je dlouhodobým tématem debat mezi Kongresem a vedením námořnictva. Federální legislativa totiž stanovuje právě tento počet jako minimální požadovanou velikost flotily. Situaci dále komplikují technické problémy, zpoždění výstavby a prodlužování životnosti starších plavidel. Typickým příkladem je USS Nimitz (CVN-68), první jednotka své třídy. Původně měla být vyřazena již v roce 2025, následně byl její provoz prodloužen do května 2026 a nejnověji až do března 2027. Současně byla společnosti Huntington Ingalls Industries přidělena zakázka v hodnotě 95,7 milionu dolarů na přípravu vyřazení plavidla a odstranění jaderného paliva.

Dalším problémem jsou zpoždění nových lodí. Druhá jednotka třídy Ford, USS John F. Kennedy (CVN-79), měla být původně dodána v roce 2025, avšak její převzetí bylo odloženo až na březen 2027. Důvodem jsou především dokončovací práce na systému AAG a dalších klíčových technologiích. Zpoždění výstavby nových lodí v kombinaci s prodlužováním služby starších jednotek ukazuje, jak náročné je udržovat flotilu letadlových lodí v požadovaných počtech.

Význam letadlových lodí je však nutné posuzovat v širším kontextu současné námořní strategie Spojených států. V květnu 2026 představilo americké námořnictvo plán rozšíření celkové flotily na více než 450 pilotovaných i bezpilotních plavidel. Do roku 2031 by mělo být ve službě přibližně 299 bojových lodí, 68 podpůrných plavidel a 83 bezpilotních námořních systémů. Přestože značná část investic směřuje do ponorek třídy Virginia a Columbia, budoucích torpédoborců DDG(X) nebo autonomních systémů, letadlové lodě zůstávají hlavním prvkem americké schopnosti projekce síly.

Budoucí konflikty v indo-pacifickém regionu budou pravděpodobně charakterizovány rozsáhlým využitím bezpilotních prostředků, satelitního průzkumu, přesně naváděných střel a elektronického boje. Americké námořnictvo proto plánuje vytvořit síťově propojený bojový systém, v němž budou letadlové lodě fungovat jako velitelská centra a základny pro letecké operace, zatímco bezpilotní prostředky a doprovodná plavidla rozšíří průzkumné a úderné schopnosti celé flotily. Namísto opuštění konceptu letadlových lodí tedy dochází k jejich začlenění do širšího systému distribuovaných námořních operací.

Současné plány rozvoje americké flotily tak potvrzují, že letadlové lodě zůstávají navzdory měnícímu se charakteru války klíčovým nástrojem americké námořní moci. Rozsah plánovaných investic, urychlení programu CVN-82 i pokračující modernizace třídy Gerald R. Ford ukazují, že Washington považuje tuto kategorii plavidel za nezastupitelnou i v prostředí budoucích konfliktů s technologicky vyspělými protivníky. O úspěchu této strategie však rozhodne nejen kvalita nových lodí, ale také schopnost amerického průmyslu dodržet harmonogram výstavby a zajistit dlouhodobé udržení požadovaného počtu operačních letadlových lodí.

Zdroj: defensenews.com,  sipri.org, armyrecognition.com