August von Mackensen: císařský maršál, přesvědčený monarchista a poslední husar. Hitler mu nevěřil
Husarské jednotky vznikly ve střední Evropě v 15. a 16. století jako charakteristický příklad lehkého jezdectva. Jejich úkoly spočívaly především v oblasti průzkumu, pronásledování nepřítele, bočního zabezpečení, apod. Jejich sláva postupně pohasla spolu s ústupem jezdectva ze slávy od poloviny 19. století. Přesto se udrželi v armádách ještě přibližně sto let a bojovali například v první světové válce. Legendárnímu německému polnímu maršálovi Augustu von Mackensenovi se během jeho služby v této válce přezdívalo "Poslední husar".
August von Mackensen se narodil v roce 1849 v Haus Leipnitz v pruské provincii Sasko. Ve dvaceti letech se dobrovolně přihlásil do služby u 2. pruského pluku svobodných husarů a zúčastnil se bojů během prusko-francouzské války v letech 1870-71. Během účasti v konfliktu vedl při průzkumné hlídce severně od Orléansu útok, za který byl vyznamenán Železným křížem druhé třídy a povýšen do hodnosti podporučíka.
Foto: Mackensen na pohřbu bývalého německého císaře v roce 1941 | Bundesarchiv, Bild 183-L19106 / Fritz / CC-BY-SA 3.0
Po válce von Mackensen navštěvoval Univerzitu Martina Luthera v Halle-Wittenbergu. Zjistil však, že ho to táhne zpět do služby v císařské německé armádě, a v roce 1873 se vrátil ke svému starému pluku.
V roce 1879 se August von Mackensen oženil s Dortheou "Doris" von Horn. Byla sestrou zabitého kamaráda a její otec Karl von Horn byl jedním z nejmocnějších a nejvlivnějších úředníků ve Východním Prusku. Kromě šťastného manželství našel von Mackensen klíčového mentora v ministru války Juliovi von Verdy du Vernois. Jeho hvězda rychle stoupala a v roce 1891 byl jmenován do generálního štábu, přestože dosud neměl potřebné zkušenosti.
Také císař Vilém II. byl von Mackensenem nadšen. V roce 1893 mu německý císař svěřil velení 1. pluku tělesných husarů a později von Mackensena jmenoval svým adjutantem. Jednalo se o výjimečnou poctu. Tuto funkci vykonával tři a půl roku, během nichž se setkával s vysoce postavenými úředníky po celém Německu i ve světě. V roce 1901 byl von Mackensen pověřen velením Tělesné husarské brigády. Poté sloužil jako velitel 36. divize. Následovalo jmenování do čela XVII. armádního sboru, kde mu podléhal mj. německý korunní princ Vilém.
Když v červenci 1914 vypukla první světová válka, bylo Augustu von Mackensenovi 65 let a stále velel XVII. armádnímu sboru. Byl jedním z nejzkušenějších velitelů v císařské německé armádě. Hned zkraje vedl své muže v řadě ofenziv, včetně bitev u Tannenbergu a Gumbinnen. V září téhož roku převzal velení během první bitvy u Mazurských jezer.
V srpnu 1915 velel von Mackensen svým mužům během gorlicko-tarnovské ofenzívy, jednoho z nejvýznamnějších vítězství Centrálních mocností v této válce. Po bojích proti Rusům na východní frontě se von Mackensen zúčastnil srbského tažení a poté byl pověřen dohledem nad rumunským tažením. Zanedlouho byl znám jako jeden z nejlepších vojenských taktiků na světě.
Za své služby během války získal von Mackensen řadu vyznamenání, včetně Velkokříže Železného kříže (byl jedním z pěti, kteří jej během konfliktu obdrželi), Vojenského záslužného kříže 1. třídy a Řádu černého orla, nejvyššího pruského rytířského řádu.
Po podpisu příměří byl August von Mackensen Spojenci zatčen pro podezření, že je válečným zločincem, a zadržován až do listopadu 1919. Následujícího roku odešel z císařské německé armády a rozhodl se zůstat mimo pozornost veřejnosti, protože nesouhlasil se zavedením nového parlamentního systému a s omezeními, která Německu ukládala Versailleská smlouva.
Po válce bylo Německo v rozvratu a názory na to, jak nejlépe postupovat dál, se různily. V roce 1924 se von Mackensen rozhodl využít svého postavení válečného hrdiny k podpoře monarchie i nacionalistických skupin a často se objevoval ve své uniformě tělesného husara.
August von Mackensen podpořil Paula von Hindenburga při německých volbách v roce 1932. Mackensenův vztah k nacistům ovšem zůstal nejednoznačný: ztělesňoval pruské tradice převzaté Hitlerovým režimem a v černé uniformě se objevoval na veřejných akcích pořádaných německou vládou nebo nacistickou stranou, například na Postupimském dni 21. března 1933. Na druhou stranu nesouhlasil se zabitím generálů Ferdinanda von Bredowa a Kurta von Schleichera během Noci dlouhých nožů v červenci 1934, s opatřeními nacistického Kirchenkampfu proti vyznavačské církvi a se zvěrstvy spáchanými během invaze do Polska v září 1939. Počátkem 40. let Hitler a Joseph Goebbels podezřívali Mackensena z neloajality, ale nic proti němu nepodnikli. Mackensen zůstal přesvědčeným monarchistou a v červnu 1941 se objevil v plné císařské uniformě na pohřbu císaře Viléma v nizozemském Doornu. Vzhledem ke svému věku se neúčastnil bojů, které probíhaly během druhé světové války, a zemřel jen několik měsíců po jejím skončení ve věku 95 let.
Zdroj: warhistoryonline