29. dubna 1975 přistál vrtulník CIA velmi opatrně na střeše jednoho domu v Saigonu. Tísnilo se na ní mnoho jihovietnamských občanů, kteří se dychtivě snažili dostat na palubu. Lidé věděli, že se k městu blíží asi 150 000 vojáků ze Severního Vietnamu, kteří jsou připraveni zaútočit. Když se kabina vrtulníku, určená pro devět osob, konečně zaplnila patnácti pasažéry, pilot pomalu odstartoval. Asi po 40 minutách letu pak všichni bezpečně přistáli na palubě americké válečné lodi.

A teď si představte, že piloti vrtulníků museli tento let provádět opakovaně, bez spánku a téměř bez jídla. Takto totiž probíhala operace Frequent Wind. Jednalo se o největší operaci v dějinách, při níž se přepravovali lidé pomocí vrtulníků. Do konce operace vrtulníky Boeing CH-46 a Sikorsky CH-53 námořní pěchoty evakuovaly přibližně 7 000 Američanů a Vietnamců. Operace probíhala od 29. do 30. dubna 1975. Důvodem operace byla drsná realita a vynucené okolnosti. 

Foto: Cessna majora Buanga přistává na palubě USS Midway | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Srbové sestřelili v roce 1999 letoun F-117 – nevěděli totiž, že je neviditelný

Koncem dubna 1975 uplynuly dva roky od stažení amerických vojsk a podepsání dohody o příměří se Severem. V Saigonu však panoval chaos, lidé se obávali masového zatýkání, věznění v převýchovných táborech a poprav ze strany komunistů. Tisíce Američanů a Vietnamců přemýšlely o tom, jak bezpečně uniknout. Evakuační operace pomocí vrtulníků byla zahájena se severovietnamským útokem na letiště v Saigonu. Kvůli raketovým a dělostřeleckým úderům byly poškozeny vzletové a přistávací dráhy a hromadná evakuace letadly byla nemožná. Místo toho organizátoři operace plánovali evakuaci lidí pomocí vrtulníků, které byly menší a pomalejší, zato mohly přistát prakticky kdekoli. Podle pilotů ale bylo použití vrtulníků v této situaci velmi nebezpečné.

Americké úřady musely rychle vyřešit některé složité otázky. Bylo nutné rozhodnout, kdo by měl mít povoleno opustit zemi, kdy by mohl odejít a jak provést hromadnou evakuaci. Nikdo nevěděl, jak to dopadne, a celý svět to sledoval s napětím. Na podporu evakuace vyčlenila společnost Air America 24 ze svých 28 dostupných vrtulníků a 31 pilotů souhlasilo, že zůstanou v Saigonu. To však znamenalo, že většina vrtulníků bude mít pouze jednoho pilota.
V rámci příprav na evakuaci distribuovalo americké velvyslanectví patnáctistránkovou brožuru nazvanou Standardní instrukce a rady pro civilní obyvatelstvo v případě nouze, zkráceně "SAFE". V brožuře byla také mapa Saigonu s vyznačením shromažďovací oblasti.

Na jedné ze stránek bylo uvedeno: "Všimněte si evakuačního signálu. Neprozrazujte ostatním pracovníkům. Až bude nařízena evakuace, bude kód přečten v rádiu ozbrojených sil. Kód je následující: Teplota v Saigonu je 105 stupňů a stoupá. Po tomto signálu bude následovat přehrání písně I'm Dreaming of a White Christmas." Poté, co ráno 29. dubna zazněl v rozhlase signál, se lidé přesunuli na určená shromaždiště. Tak začala operace Frequent Wind.

Během ní bylo za pomoci vrtulníků evakuováno 1373 Američanů a 5595 občanů Vietnamu a dalších zemí. Celkový počet Vietnamců, kteří byli evakuováni buď letecky, nebo samostatně, ale kteří skončili pod ochranou Spojených států, činil 138869 osob. Během operace Frequent Wind byli zabiti desátníci námořní pěchoty McMahon a Judge. Byly to poslední pozemní oběti ze strany Spojených států ve Vietnamu.

Psali jsme:Pomsta Irů za Krvavou neděli

K jedné z nejzajímavějších událostí došlo poté, co pilot letounu VNAF Cessna O-1 hodil na palubu letadlové lodi vzkaz. Vzkaz zněl: "Můžete přesunout tento vrtulník na druhou stranu, mohu přistát na vaší dráze, mohu letět ještě 1 hodinu, máme dost času na přesun. Prosím, zachraňte mě. Major Buang, manželka a 5 dětí."

Velitel USS Midway, kapitán L. C. Chambers, nařídil posádce, aby shodila vrtulníky UH-1 Huey v hodnotě asi 10 milionů dolarů přes palubu a vyklidila palubu. Jakmile se tak stalo, major Buang úspěšně přistál a stal se prvním pilotem VNAF, který přistál na letadlové lodi.

Současně s leteckou evakuací prchaly na sampanech, malých lodích a džunkách desítky tisíc Jihovietnamců. Remorkéry táhly bárky plné lidí ze saigonského přístavu k operačnímu svazu TF 76. A 30. dubna TF-76 odvezl uprchlíky od pobřeží, 2. května odplul svaz spolu se skupinou vietnamského námořnictva se 44000 evakuovaných do přijímacích středisek na Guamu v Marianském souostroví a na Filipínách.

Navzdory úspěchu operace Frequent Wind se v USA stala symbolem smutného výsledku vietnamské války. Prezident Ford tvrdil, že "člověk nemůže nebýt hrdý na ty piloty a další, kteří evakuaci prováděli", ale zároveň ji označil za "smutné a tragické období v americké historii." V sovětských a později některých ruských publikacích byly televizní záběry z evakuace Saigonu použity k propagandistickým účelům a tvrdily, že Američané prchají z Vietnamu. V principu to byla pravda.

Zdroj: warhistoryonline