EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Legendární odstřelovač „Bílá smrt“: Když potřebujete lovit pro maso, nemusíte tolik zabíjet

 02. 01. 2024      kategorie: Vojenská historie      25 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Když se novináři zeptali finského odstřelovače, zda zabil více sobů než Rusů, zahleděl se do prázdna a po chvilce odpověděl: „Když potřebujete lovit pro maso, nemusíte tolik zabíjet.“ Simo Häyhä má na svém kontě přes 500 zabitých příslušníků Rudé armády, z nichž má u 259 potvrzeno, že je zastřelil svou odstřelovačskou puškou. Vysloužil si tak přiléhavou přezdívku „Bílá smrt“. Co se týče zabitých, některé zdroje uvádějí počty až kolem 800, v čemž jsou údajně započítány usmrcení odstřelovací puškou, samopalem i kulometem Saloranta. Sám Häyhä však tvrdil, že je to nesmysl. Souhlasil s číslem kolem 500.

simoFoto: Simo Häyhä má na svém kontě přes 500 zabitých příslušníků Rudé armády, z nichž má u 259 potvrzeno, že je zastřelil svou odstřelovačskou puškou. | Wikimedia Commons / Public domain

Simo Häyhä se narodil jako sedmé z osmi dětí farmáře Juha Häyhäho v malé vesničce Rautjärvi na rusko – finském pomezí 17. prosince 1905. Od malička je vychováván jako lovec a zálesák. Na svůj první lov vyrazí s otcem v 7 letech a už od 9 střílí jeleny a soby, jako by se nechumelilo. V roce 1923 je povolán do finské armády, kde je přiřazen ke 2. cyklistickému praporu. Následně absolvuje poddůstojnickou školu a slouží u 1. cyklistického praporu v Terijoki. Po ukončení základní vojenské služby odchází v hodnosti desátníka zpět do civilu, ale je automaticky přiřazen k národní gardě, což je jakási finská domobrana. Ta má v případě ohrožení země bránit její hraniční oblasti, dokud nedorazí hlavní ozbrojené síly.

Simo si žije svůj život lovce a zálesáka a ti, kteří ho znají, o něm tvrdí, že to je dobrosrdečný a obětavý muž, který by neublížil ani mouše. To už se ale má brzy změnit. Je zajímavé, že ačkoli je Simo známý svým střeleckým uměním, formálním odstřelovačským výcvikem projde až v roce 1938 ve výcvikovém středisku v Utti. Skromný mladý muž je také pověstný tím, že se nerad fotí. Při své výšce jen o málo překračující 152 cm si proto také rád během fotografování stoupá do zadních řad, aby byl co nejméně vidět. Pozdější popularitu proto nenese příliš dobře.

Ve čtvrtek 30. listopadu 1939 Sovětský svaz bez vyhlášení války napadá Finsko. Jeho jednotky však naráží na Mannerheimovu linii. To je systém zejména polního opevnění budovaný ve 20. a 30. letech napříč Karelskou šíjí, aby přehradilo nejsnadnější přístupovou cestu v případě útoku Sovětského svazu. Ve Finsku probíhá mobilizace záložních jednotek a Simo Häyhä je přiřazen k 12. pěší divizi plukovníka Svenssona, která má za úkol bránit postupu Rudé armády v okolí řeky Kollaa. Začíná sovětsko-finský konflikt, který vstupuje do historie jako Zimní válka.

simo_02
Foto: Simo Häyhä | Wikimedia Commons / Public domain

Simo jako odstřelovač operuje většinou naprosto samostatně a má jediný úkol – způsobit nepříteli co největší ztráty. Přes den se teploty mnohdy pohybují kolem - 20° Celsia a v noci klesají až k – 40°. Počasí, že by psa nevyhnal, ale pro zkušeného zálesáka to není nic neobvyklého. Pohybuje se s přehledem ve známém terénu na lyžích, v bílé kombinéze a hledá si nejvhodnější palpost, kde vyčkává na nepřítele. V mrazu čeká i několik hodin, nechává se zasněžit tak, aby ze sněhového příkrovu čouhala jen hlaveň jeho pušky Mosin – Nagant M28.

Simo Häyhä za méně než 100 dní zabije přes 500 sovětských vojáků. Z toho je potvrzeno 505 a z nich 259 padne pod střelami jeho pušky, která není vybavena ani přibližovací optikou. Sověti zkoušejí všechno možné, aby se ho zbavili. Kromě odstřelovačů, kteří mají jako jediný úkol zabít Bílou smrt, se ho snaží zlikvidovat i dělostřelectvo. Až 6. března 1940 si ho nachází sovětská tříštivá kulka ( některé zdroje mluví o kulometné střele ), která zasahuje jeho čelist a odstřeluje mu půlku obličeje. Jeho tělo je na hromadě mrtvých objeveno náhodou poté, co Simův velící důstojník přikáže najít svého nejlepšího střelce. Simo, ač v bezvědomí trhne nohou, čehož si naštěstí "hledači" všimnou. Odstřelovač upadá do kómatu, z něhož se probírá o týden později, 13. března, tedy v den, kdy je vyhlášeno příměří. Kulka mu způsobí devastující zranění. Přichází o horní čelist, část spodní čelisti a levé tváře.

Během 14 měsíců dlouhé rekonvalescence je povýšen na podporučíka. Absolvuje celkem 26 operací. V roce 1941 po vypuknutí tzv. Pokračovací války proti Sovětskému svazu se Simo opět hlásí do služby, kvůli utrpěnému zranění, ze kterého se stále zotavuje, však s omluvou není přijat.

Po skončení 2. světové války dostává farmu ve vesnici Valkjärvi ve východním Finsku. Stále rád chodí na lov losů a stává se také úspěšným chovatelem psů. Nikdy se neožení a žije jako svobodný mládenec. Postupně stále více trpí nočními můrami z prožitých hrůz. Později se stěhuje do Ruokolahti, farmaření ho již zmáhá. Simo Häyhä stráví svá poslední léta v pečovatelském domě pro válečné veterány v Hamině, kde také 1. dubna 2002 ve věku 96 let umírá. Když se ho zhruba rok před smrtí novináři ptají jestli cítí výčitky svědomí, jen odpoví: "Udělal jsem, co mi řekli, jak nejlépe jsem uměl. Žádné Finsko by neexistovalo, pokud by všichni ostatní neudělali totéž."

Zdroj: druhasvetova.com

Komentáře

Pepík Knedlík

03. 01. 2024, 09:17

Karel
Souhlasím a velice Josef A. oddych, když ho převelili. Asi věděl proč.

Šebesta

02. 01. 2024, 18:46

Simo Häyhä byl borec řečeno jednou větou ! Sláva mu.

Slavoslav

02. 01. 2024, 17:09

mimochodom k tym hausnumeram co tu lietaju. Simo nestrielal ziadne sialene stovky metrov. On bol skor vynimocny lovec a vacsina jeho zasahov bola do 300 m, zriedkakedy strielal na dalej.

A to iste plati aj pre inych sniperov tej doby vratane tych s optikou

Zdeněk

02. 01. 2024, 10:50

Dovolím si autora poněkud opravit, Simo Häyhä u své zbraně skutečně nikdy nepoužíval dalekohled, nicméně nikoliv proto, že by ji jeho zbraň SAKO M28-30 (skutečně finská varianta legendární Mosin-Nagant) nemohla být vybavena. Možné důvody se obecně uvádějí dva, buď, že se obával prozrazení v důsledku odlesků optiky nebo že v daném prostředí rychle zamlžoval a zamrzal a byl tak v podstatě k nepotřebě.


p.s. ostatně z dané doby pochází legendární vtip: Čeho že se to nejvíce obává sovětský voják? Že na něj promluví kupka sněhu finsky.

Karel

02. 01. 2024, 10:58

Souhlasím s Vámi.

Bombero

02. 01. 2024, 16:32

Zdeněk- četl jsem ještě další důvody, a to, že bez optiky měl nižší siluetu a přes mířidla lepší kontakt s okolím. že přes ně zamířil rychleji, než přes optiku

Pepík Knedlík

02. 01. 2024, 09:01

Myslím si, že zasáhnout oběť na vzdálenost 100 až 200 metrů abnormální. Zajimavy je, že Sovětská optika byla kvalitnější jež třeba Německa. Glorifikovat právě střelecký vykon na 100 metru je jako nepochvalit kulometcika s MG 42 ... Ten by mel pažby ořezany minimálně tři ... Kumetcik to mel sakra horší

Marty

02. 01. 2024, 10:20

pochopil sem to dobře že zásah na 200 m bez použití optiky vám příjde jako brnkčka? nebo jak tomu rozumnět?

Karel

02. 01. 2024, 10:56

Během základní vojenské služby v ČSLA se střílelo na 100m na poprsí,na 200m na siluletu dvojice u kulometu a na 300m na figuru vpřed běžící(tzv padací figury).Vše se střílelo z Sa-58 se kterým se absolvoval výcvik(přidělená zbran),stráž atd, a který dostal zabrat a se kterým se nikdo nemazlil.Já jsem se do všech figur trefil napoprvé.Střelba z pušky je určitě přesnější i bez optiky.

Zdeněk

02. 01. 2024, 11:03

Marty,

naprosto netuším, kde se vzalo 100 m, obecně se uvádí, že Simo Häyhä střílel na zhruba 400 m - 600 m (byť to už bylo za dobrých podmínek).

Karel

02. 01. 2024, 11:14

To vypadá mnohem rozumněji.Myslím ,že 100m je příliš blízko, to by ho po výstřelu protivník poměrně snadno odhalil a zneškodnil.

Zdeněk

02. 01. 2024, 11:27

Karel,

myslím, že se jedná o spojení dvou myšlenek dohromady, Simo Häyhä používal také samopal Suomi m/1931, což byla údajně jedna z nejlepších zbraní své kategorie s účinným dostřelem až do 200 m (běžné samopaly té doby měly okolo 50-100m), ale i tak se jednalo o mimořádné výkony vynikajícího střelce.
Navíc je třeba si uvědomit, že bojoval v zalesněném terénu, což jistě zlepšovalo maskování, ale střelbu určitě neulehčovalo.

Marty

02. 01. 2024, 11:32

Zdeněk:
no já naprosto nepochopil co sem nám snaží "Pepík" sdělit, proto se ptám, jestli mělo jít o sdělení že je to jednoduché když to porovnává se střelbou s optikou atd...

Slavoslav

02. 01. 2024, 11:34

Karel

tieto historky z vojny a potom dame na strelnici tým chlapom ten sa vz 58 do ruk a vysledky su tristne. a4 ku na 300 m je pomaly problem zretelne vidiet

Karel

02. 01. 2024, 12:12

Slavoslav, jsem už postarší, z SA-58 jsem střílel naposledy v r 1975, matně vzpomínám že všechny figury nás trefilo tak 5 z čety, už si nevzpomínám jak přesně se to hodnotilo ale myslím že možná tak 25% nesplnilo. Já měl od mala trénink se vzduchovkou a tak jsem měl výhodu.Dnes s ní střílím potkany(chodí na žrádlo slepicím)ale s klasickými miřidly mám problém - bez brýlí vidím potkana ale miřidla rozmazaně a s brýlemi vidím dobře miřidla ale potkana špatně(Slavie 631) takže jsem si pořídil tohle https://www.streleckyraj.cz/vzduchovka-umarex-850-m2-target-kit-cal-4-5-mm.html s tím to jde líp.

Pepík Knedlík

02. 01. 2024, 12:23

Přesně tak. Na 200 m se dá bez optiky, ale na skoro 600 m jak se někde uvádí je ..... Doporucuju vyzkouset: odmeřte si 600 m a lehněte si a jestli vás uvidí vaše stojící žena, syn a obráceně. Bez dalekohledu určitě ne i tak bude mit problém.
Oprava: je normální

Marty

02. 01. 2024, 12:38

Pepík Knedlík
á už asi rozumím sdělení, vtip byl v tom že průměrný střelec by neměl problém Simu zlikvidovat na 100-200 metrů ale nedošlo k tomu, protože že on je likvidoval ze vzdálenosti 400-600m, na kterou ji, sovětští vojáci museli využívat na tehdejší dobu výkonnou optiku, přesto neuspěšně... konečně sme pochopil:thumbsup:

Karel

02. 01. 2024, 14:06

Zdeněk, zajímavá knížka jsou vzpomínky odstřelovače wehrmachtu Josefa Allerbergera(Albrecht Wacker -Na mušce lovce), kde popisuje jak se postupně měnil pohled na odstřelovače(zpočátku odmítání jako nečestný a zbabělý způsob boje a postupně jejich respektování a uznávání).Výzbroj zpočátku trofejní ruská Mosin 91/30 se 4x dalekohledem, později německá K 98k s různými dalekohledy.V průběhu války začali organizovat i odstřelovačské kurzy(Judenburg v Rakousku).Ve vzpomíkách popisuje, že nejčastěji střílel kolem 200m ale i blíže,na jednom místě píše, že pušku měl nastřelenou na 120m.Protože bojoval v četě horských myslivců měl jako druhou zbran MP 40.Popisuje i způsob boje při relativním klidu kdy "lovil" a způsob boje při útoku nebo obraně.

Pepík Knedlík

02. 01. 2024, 15:43

Karel
Tu knihu znám a velice ne zarazil fakt, že rakušan uvádí tak krátkou vzdalenost s optikou a na druhou stranu fin zasahoval cil bez optiky skoro na 600 metrů.

Slavoslav

02. 01. 2024, 17:01

Karel

ta zbran a bezne armadne strelivo ma ak mas stastie rozptyl tak 5 cm na 50 m (testovane zo stolice niekolko krat) to samotne ti robi 30 cm na 300 m. + chyba strelca, fakt, ze na 300m ti mechanicke mieridla nie len prekryju beznu postavu, ale aj jej okolie atd z tej strelby na 300 m robia viac menej nahodu. Par rokov som strielal klub vojakov v zalohe a i ked su tam ludia co sa strelbe pravidelne venuju tak rozptyl na redukovany terc leziacej postavy 10 cm bol skor vynimocny medzi tymi najlepsimi. A to je na 300m 60cm rozptyl.

Nehovoriac o dobach ked sa nemohli pouzivat vlastne zbrane ktore strelec poznal, ale nosila nam ich armada. Raz som nafasoval taku, ze som len vdaka nastrelnemu tercu nieco trafil. Totiz pri miereni nan sa rana ukazala o 70cm doprava v ostrom terci a tak som potom pri sutaznej strelbe mieril niekde meter dolava do priestoru vedla terca.

Czertik

02. 01. 2024, 19:06

pepik
stiet s optikou na blizko neni moc probem, vzdyt kolimator je presne to - optika na malou vzdalenost.
byt u tehdejsich puskohledu, ktery meli vetsi tunelove videni a zvetseni ktre je na blizko spis ke skode, muselo byt o neco "zabavnejsi"

a bez optiky stilet na 600m - to skutecne vyzaduje orli zrak.u vetsiny lidi je limit kolem 400.

Czertik

02. 01. 2024, 19:11

slavoslav

ten tvuj posis s armadni puskou, myslim ze si posal sen vynalezcu - zbran strilejici za roh :)))

Slavoslav

02. 01. 2024, 19:26

Czertik

aj take existovalo, nemci pocas druhej sv. vyrabali nastavce pre svoje zbrane ktore dokazali strielat za roh. To co som popisal bola len realita armadnych samopalov, nastrelovane boli len pomocou do hlavne vlozeneho zameriavaca a vela z nich bolo nastrelenych priam zufalo a rozptyl bol dost zly.

Jasne, opakovacky ako mal aj Simo boli na tom presnostou lepsie a ludia s vynimocne dobrym zrakom mohli aj cez mechanicke mieridla zasahovat stojace ciele aj na stovky metrov, ale to boli skor vynimky. Ked si odnesiem terc na 300m tak je na pozadi terenu nieekdy problem vidiet biely papier formatu A4

Pepík Knedlík

03. 01. 2024, 06:49

Sl
A bude ten bilej papír A4 vidět i v zasněžený krajině? Jen k tem stovkam metrů co se uvádějí kolem fina. Cetl jsem skoro 600 a běžně 500 metrů. Jinak nesnizuju jeho schopnost orientace i maskování. Jak jdem napsal výše, kulometcik byl větší zlo . .

Karel

03. 01. 2024, 08:15

Pepik - viz odkaz výše na toho Allerbergera, ten byl zpočátku kulometčík, postavení kulometu se po zahájení palby prozradilo a přitáhlo na sebe palbu těžších zbraní i soustředěnou palbu pěchoty, při útoku a obraně to byla určitě silná zbran.Odstřelovač působil hlavně v době klidu a měl za úkol rozvrátit psychiku a morálku nepřítele, který si nebyl jistý kdy může být zasažen a snižovat efektivitu jednotek likvidací velitelů.