Bitevní lodě jsou úžasná technická díla. Jak námořnictva zdokonalovala své konstrukce a zaváděla novější třídy, začlenila do nich několik konstrukčních prvků, které je často odlišovaly od jejich současníků. Podívejme se na vynikající bitevními lodě francouzského námořnictva třídy Richelieu. Ačkoli jsou bitevní lodě třídy Richelieu kvůli své pasivní roli ve druhé světové válce poněkud nedoceněné, v žádném případě nebyly horší než jejich vrstevníci. Jde o plavidla charakteristického vzhledu a vynikající, vyvážené konstrukce. Vyznačovala se čtyřmi vlastnostmi, díky nimž tyto dreadnoughty vynikaly mezi ostatními.

Foto: Bitevní loď Jean Bart v Suezském kanále v roce 1956 | Herbert Behrens / CC0

Hloubkový torpédový obranný systém

Torpéda byla pro velké hladinové lodě velkým nebezpečím. Co se týče torpédových obranných systémů, státy při hledání nejlepší ochrany experimentovaly s několika přístupy. I když měly systémy torpédové obrany mnoho vlastností, které přispívaly k jejich účinnosti, jednou z nejdůležitějších byla celková hloubka. Hlubší systém, který měl větší vzdálenost od místa zásahu k vnitřním orgánům lodi, byl obecně účinnější. Konstruktéři se proto snažili vměstnat do trupů co nejhlubší systémy torpédové obrany.

Konstruktérům třídy Richelieu se to podařilo vynikajícím způsobem, který přitom loď nezatížil a nezhoršil její nautické vlastnosti. Uprostřed lodi zasahovala protitorpédová obšívka až do hloubky 7 m. To bylo více než u všech jejích současníků. Ve skutečnosti jedinou lodí, která třídu Richelieu v tomto ohledu převyšovala, byla její předchůdkyně ve francouzském námořnictvu, třída Dunkerque.

Vynikající uspořádání věží

Uspořádání bitevních lodí třídy Richelieu (dvě čtyřdělové na přídi) si vysloužilo kritiku. Jednou z nejvýraznějších výhrad, a očekávatelných, bylo, že veškerá primární palebná síla lodi byla soustředěna pouze ve dvou věžích. Pokud by v boji došlo k vyřazení jediné věže, loď by ztratila 50 % své celkové palebné síly, což by ji dostalo do obrovské nevýhody. Francouzští konstruktéři si však byli této skutečnosti dobře vědomi.

Ačkoli se věže třídy Richelieu jevily jako typické čtyřhlavňové věže, od svých současníků se lišily v několika ohledech. Čtyřhlavňové věže britské třídy King George V se konstrukčně příliš nelišily od tří- či dvouhlavňových. U třídy Richelieu se však konstruktéři rozhodli pro uspořádání, které by poskytlo větší schopnost přežití. Každá věž byla rozdělena na poloviny přepážkou o síle 45 mm a každá polovina věže obsahovala dvě 380mm děla. Každé z těchto oddělení pak bylo zásobováno vlastním podavačem munice z podpalubí. Jediné, co měly oba oddíly skutečně společné, byla barbeta, na které spočívaly. To znamenalo, že poškození věže se týkalo pouze dvou děl. Dokud zůstal nepoškozený mechanizmus otáčení věže, mohla dvě děla na druhé straně věže zůstat v provozu.

Tato jedinečná konstrukce věží teoreticky poskytla třídě Richelieu vysokou akceschopnost běžnější konstrukce bitevní lodi se čtyřmi věžemi, ovšem při velké úspoře místa a při hmotnosti pouze dvou věží. Některá omezení samozřejmě nebylo možné překonat. Například zásah, který by vyřadil barbetu nebo zařízení uvnitř, by mohl vyřadit všechna čtyři děla ve věži nad ní. To však bylo riziko, které bylo vyváženo ostatními výhodami.

Úctyhodná maximální rychlost

Ačkoli jakékoli diskusi o rychlých bitevních lodích obvykle dominují americké bitevní lodě třídy Iowa, třída Richelieu nebyla v oblasti rychlosti žádným outsiderem. Dokázala vyvinout rychlost přesahující 30 uzlů, což z obou lodí činilo jedny z nejrychlejších dreadnoughtů francouzského loďstva a zároveň jedny z nejrychlejších bitevních lodí, které kdy vstoupily do služby.

Pohonnou jednotku třídy Richelieu tvořilo šest kotlů, které dodávaly páru pro turbíny. Ve snaze o dosažení vyššího výkonu využívala třída Richelieu z velké části nevyzkoušený kotel typu Sural s nucenou cirkulací. Kotle s nucenou cirkulací měly čerpadlo, které zajišťovalo cirkulaci vody uvnitř kotle. To umožňovalo rychlejší výrobu páry. Celkově se systém ukázal být stejně spolehlivý jako výkonný. Pára se pak přiváděla do čtyř turbín, z nichž každá poháněla vlastní hřídel napojenou na šroub o průměru 4,8 m.

Pohonná jednotka byla navržena pro výkon 155 tisíc koní, což z třídy Richelieu činilo nejvýkonnější bitevní lodě ve službě před příchodem třídy Iowa. Takový výkon dokázal lodě pohánět rychlostí 32 uzlů, což překonávalo rychlost jejich současníků, jako byly třídy Bismarck (30 uzlů), Littorio (28 uzlů), King George V (28 uzlů) a North Carolina (27 uzlů). Třída Richelieu však mohla plout ještě rychleji. Pohonná jednotka mohla být v případě nouze krátkodobě přetížena na 175 tisíc koní. Při zkouškách dosahovala Richelieu dokonce výkonu 179 tisíc koní, což jí umožňovalo dosáhnout rychlosti bezmála 33 uzlů.

Vynikající protiletadlová palebná síla

Protiletadlová výzbroj třídy Richelieu prošla v průběhu jejich kariéry značným vývojem, ostatně tak jako v případě všech hladinových plavidel. Třída ve finále disponovala jednou z nejpestřejších sbírek protiletadlové výzbroje mezi svými současníky.

Původně měla třída Richelieu nést těžkou protiletadlovou baterii patnácti 152mm dvojúčelových děl v pěti trojhlavňových věžích. Ty by pak byly doplněny 37mm kanóny a 13,2mm kulomety. Děla ráže 152 mm, určená k zajištění sekundární palebné síly proti hladinovým lodím, byla pro protiletadlovou úlohu přece jen příliš těžká. S příchodem výkonnějších a rychlejších letounů byly dvě ze 152mm věží, umístěné uprostřed lodi, odstraněny.  Do prostoru po nich bylo umístěno dvanáct 100mm děl v šesti dvojhlavňových postaveních.

Richelieu byla později během přestavby ve Spojených státech doplněna o mnohem výraznější protiletadlovou výzbroj. Její lehká protiletadlová výzbroj byla zcela odstraněna. V nově uvolněném prostoru přibylo padesát šest 40mm kanónů Bofors. Ty byly dále doplněny padesáti 20mm kanóny Oerlikon. Devět 152mm a dvanáct 100mm děl na lodi zůstalo. Tuto konfiguraci nesla Richelieu po zbytek druhé světové války a jednalo se na první pohled o úctyhodnou palebnou sílu.

Bitevní lodě třídy Richelieu byly jedinečné. Ačkoli se vzhledově lišily od svých moderních současníků, byly srovnatelně účinné. V některých ohledech své vrstevníky dokonce převyšovaly. Jejich vzhled a svébytná konstrukce dokazují, kam až bylo francouzské námořnictvo ochotné zajít, aby dosáhlo ideálních vlastností bitevní lodi, a to při respektování omezení daných mezinárodními smlouvami – jež se posléze na nové bitevní lodi již přirozeně nevztahovaly, a přesto s nimi Richelieu dokázala udržet krok. Při pohledu na vynikající vlastnosti třídy Richelieu je zřejmé, že francouzští konstruktéři uspěli.

Zdroj: navygeneralboard.com