Britští a francouzští výsadkáři se v posledních dnech připravují na scénář, o kterém se ještě nedávno mluvilo spíš v náznacích: možnou mírovou (peacekeeping) misi na Ukrajině.

Foto: Cvičení výsadku - únor 2026 | telegraph.co.uk

Psali jsme:Elitní jednotky světa: Speciální síly americké pohraniční služby BORTAC

Podle informací deníku The Telegraph proběhlo společné cvičení, v němž se spojily síly britské 16th Air Assault Brigade a francouzské 11th Parachute Brigade. Nešlo o symbolické setkání pro kamery — do výcviku se zapojilo přes 600 britských vojáků, kteří s Francouzi nacvičovali výsadkový útok.

Cvičení v Bretani: Načasování, které není náhodné

Drily se konaly v Bretani a časově se potkaly se čtvrtým výročím ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Zároveň měly představovat finální fázi přípravy výsadkářů před možným nasazením „kdekoli na světě“ v rámci sil NATO.

Do toho zapadá i politický kontext: jen několik týdnů předtím britský premiér Keir Starmer uvedl, že Spojené království a Francie by mohly vést mírovou misi na Ukrajině, pokud dojde k příměří mezi Moskvou a Kyjevem.

Konkrétní jednotky pro případnou operaci zatím oznámené nebyly. Přesto se pozornost logicky stáčí k britské 16th Air Assault Brigade: patří mezi vysoce pohotovostní síly a je schopná nasazení v krátkém čase po boku spojenců v NATO.

Psali jsme:Co vše přináší nový zákon č. 90/2024 Sb. o zbraních a střelivu

Psali jsme:Nové zbraňové systémy dneška: Orešnik

Psali jsme:Tomáš Pojar: Česká vojenská pomoc v prvních týdnech invaze zabránila pádu Kyjeva

Nejde o neznámé prostředí: Zkušenost z Ukrajiny už mají

Pro 16th Air Assault Brigade navíc Ukrajina není „bílým místem na mapě“. V roce 2020 se brigáda účastnila cvičení Joint Efforts 2020 v Mykolajivské oblasti, kde s ukrajinskými jednotkami prováděla nácviky překonávání vodních toků i výsadkové operace.

Je to detail, který v debatě o případné peacekeeping misi často zapadá: schopnost spolupracovat s místními silami není jen otázka politiky, ale i procedur, kompatibility a zkušenosti z terénu.

Exercise Orion: 2 000 vojáků, devět dní, výsadek a obrana

Širší rámec společných příprav nese název Exercise Orion. Podle dostupných informací se ho účastní přibližně 2 000 britských a francouzských vojáků a jde o testovací misi zaměřenou na podporu spojence v NATO.

Devítidenní výsadkové cvičení začalo 24. února: jednotky skákaly z transportních letounů, následně zajišťovaly prostor a budovaly obranné pozice. Závěr cvičení je plánovaný na 3. března.

Cvičení dozoruje francouzský generál Renaud Rondet, který zdůraznil, že podobný výcvik je kriticky důležitý. Zmínil také testování nových struktur a vybavení — konkrétně v oblasti hybridních komunikačních sítí a integrace dronů. Podle něj je rychlá inovace a schopnost adaptace klíčovým faktorem pro udržení výhody na bojišti.

Kolik vojáků by mohlo jít na Ukrajinu — a kde se to může zadrhnout

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky dříve uvedl, že Spojené království a Francie by mohly v případě mírové dohody s Ruskem vyslat na Ukrajinu každá zhruba 5 000 vojáků.

Jenže právě tady se do hry dostává realita kapacit. Objevují se otázky, zda je Spojené království schopné takovou sílu sestavit, protože velikost britské armády klesla přibližně na 70 000 příslušníků — nejnižší úroveň za více než 200 let.

Tento týden byl Keir Starmer varován, že aby Spojené království dokázalo nasadit plně obsazenou brigádu na Ukrajinu, pravděpodobně by muselo stáhnout část vojáků z Estonska a Kypru. Jinými slovy: nejde jen o rozhodnutí „poslat“, ale o to, odkud ty síly vzít, aniž by se oslabily jiné závazky.

Peníze jako signál: 268 milionů dolarů na přípravu

Do mozaiky zapadá i lednové oznámení Spojeného království o vyčlenění 268 milionů dolarů na přípravu sil pro možné nasazení na Ukrajině. V praxi to působí jako jasný signál, že se scénář peacekeeping mise nebere jen jako hypotetická úvaha, ale jako varianta, na kterou se armáda má reálně připravit.

Co z toho číst mezi řádky

Společné výsadkové drily v Bretani nejsou samy o sobě potvrzením budoucí mise na Ukrajině — ale jsou viditelným posunem od politických vět k vojenské připravenosti. Zároveň ukazují dvě věci najednou: schopnost rychlého nasazení a interoperabilitu s Francií na jedné straně, a napětí mezi ambicí a personální realitou na straně druhé.

Pokud by někdy došlo na příměří a následnou peacekeeping operaci, nebude rozhodovat jen „zda“, ale také „jak rychle“, „v jaké síle“ a „na úkor čeho“ jinde.

Zdroj: Autorský text Šimona Koudelky