Německo urychluje transformaci svého námořnictva a sází na autonomní systémy jako klíčový prvek budoucích operací. Zavedení izraelského bezpilotního podvodního plavidla BlueWhale do výzbroje není jen technologickou novinkou, ale ukázkou nového přístupu k obraně. V kombinaci s plánovanými ponorkami nové generace tak Berlín buduje vícevrstvý podmořský systém, který má zajistit nejen vyšší efektivitu, ale především trvalou kontrolu nad strategicky citlivým prostorem.

Foto: Izraelské bezpilotní podvodní plavidlo BlueWhale | Wikimedia Commons / Public domain

V posledním desetiletí dochází k výraznému posunu v charakteru námořního válčení, jehož jedním z nejviditelnějších projevů je rostoucí význam bezosádkových podmořských prostředků (UUV – Unmanned Underwater Vehicles). Tyto systémy postupně přecházejí z role experimentálních platforem do pozice plnohodnotného prvku námořních sil, zejména v oblastech průzkumu, sledování a protiponorkového boje. Důvody tohoto trendu jsou především ekonomické a operační. Moderní konvenční ponorky představují extrémně nákladné platformy jak z hlediska pořízení, tak provozu, přičemž jejich nasazení je zároveň spojeno s vysokým rizikem pro posádky. UUV naopak umožňují dlouhodobé operace bez přímého ohrožení lidského personálu, a to při výrazně nižších nákladech.

Psali jsme:Studna majora Zemana: Jak to bylo doopravdy

Program BlueWhale a průmyslová spolupráce

Vývoj a implementace systému BlueWhale je výsledkem úzké spolupráce mezi izraelským a německým obranným průmyslem. Na izraelské straně stojí společnost Israel Aerospace Industries (IAI), konkrétně její dceřiná firma ELTA Systems, která se specializuje na pokročilé senzory, radarové technologie a autonomní systémy. Německou stranu reprezentují společnosti thyssenkrupp Marine Systems (TKMS) a její dceřiná firma ATLAS ELEKTRONIK, která se podílí zejména na dodávkách sonarových systémů. Tato spolupráce navazuje na dlouhodobé partnerství mezi oběma zeměmi, zejména v oblasti ponorkových technologií. TKMS je například výrobcem izraelských ponorek třídy Dolphin, což vytváří technologický i průmyslový základ pro další společné projekty, včetně systému BlueWhale.

BlueWhale představuje první bezosádkový podmořský prostředek vyvinutý izraelskou obrannou společností. Systém, označovaný také jako ELI-3325, byl vyvinut společností IAI ve spolupráci s německými partnery TKMS a ATLAS ELEKTRONIK. Kombinuje izraelské know-how v oblasti senzorů a autonomních systémů s německou expertizou v podmořských technologiích, zejména v oblasti sonarových řešení. Platforma je navržena jako modulární, což umožňuje integraci různých typů senzorů a přizpůsobení konkrétním operačním požadavkům. Důraz je kladen na schopnost dlouhodobých skrytých operací, vysokou míru autonomie a podporu činnosti pilotovaných námořních platforem.

První jednotka systému BlueWhale byla německému námořnictvu oficiálně dodána dne 25. února 2026. Tomuto kroku předcházelo operační testování v Baltském moři v listopadu 2024, které trvalo přibližně dva týdny a bylo zaměřeno na ověření schopností v oblasti podmořského průzkumu a detekce cílů. Výsledky testů vedly k rychlému rozhodnutí o zavedení systému do výzbroje. Přesný počet objednaných kusů nebyl zveřejněn, nicméně dostupné informace naznačují, že Německo plánuje pořízení více jednotek v rámci rozšiřování bezosádkových kapacit námořnictva. Tento krok zapadá do širšího rámce prohlubující se obranné spolupráce mezi Německem a Izraelem. Významným příkladem je kontrakt na protiraketový systém Arrow 3 v hodnotě přibližně 3,1 miliardy USD, stejně jako dlouhodobá spolupráce v oblasti ponorek třídy Dolphin. BlueWhale tak nelze vnímat izolovaně, ale jako součást širšího trendu technologické a průmyslové integrace, která reflektuje měnící se bezpečnostní prostředí, i rostoucí význam autonomních systémů v moderním námořním válčení.

Konstrukce a technické parametry

Autonomní podmořský prostředek BlueWhale spadá do kategorie velkých bezosádkových systémů typu LDUUV (Large Displacement Unmanned Underwater Vehicle), což se odráží i v jeho konstrukčních parametrech. Délka platformy činí přibližně 10,9 až 11 metrů, při průměru okolo 1,12 metru a celkové hmotnosti zhruba 5,5 tuny. Tyto hodnoty jej řadí mezi kompaktní, avšak dostatečně robustní systémy schopné nést široké spektrum senzorového vybavení, při zachování relativně nízké logistické náročnosti. Významnou konstrukční výhodou je schopnost přepravy v rámci standardizovaného 40stopého (12,9 m) kontejneru. Tato vlastnost výrazně zvyšuje mobilitu systému, jelikož umožňuje jeho přepravu a nasazení prostřednictvím pozemní, letecké i námořní dopravy bez nutnosti rozsáhlé specializované infrastruktury.

Psali jsme:Varování Rheinmetallu: Vždy dva až tři dodavatelé z různých zemí, jinak riziko

Psali jsme:Plk. Daverný: Nejsme v cílovém stavu. Hlavním problémem protivzdušné obrany je dnes kapacita

Psali jsme:Vývoj, výroba i integrace: Tatra Defence klíčový prvek českého obranného průmyslu

Z hlediska výkonnosti je BlueWhale optimalizován především pro dlouhodobé, skryté operace. Rychlost pod hladinou dosahuje přibližně 7 uzlů (cca 13 km/h), což odpovídá charakteru jeho primárních misí, kde je preferována vytrvalost a nízká detekovatelnost před vysokou rychlostí. Klíčovým parametrem je operační výdrž, která se standardně pohybuje mezi 2 až 3 týdny v závislosti na misiovém profilu. Některé zdroje zároveň uvádějí možnost prodloužení nasazení až na přibližně čtyři týdny. Tato schopnost umožňuje dlouhodobé sledování zájmových oblastí bez nutnosti častého návratu na základnu. Maximální operační hloubka činí přibližně 300 metrů, což poskytuje dostatečný prostor pro skryté operace v pobřežních i otevřených vodách. Pohon je zajištěn prostřednictvím Li-ion baterií, které přispívají k nízké akustické stopě systému a umožňují tichý provoz vhodný pro průzkumné a sledovací mise.

Senzorové a systémové vybavení

BlueWhale disponuje širokým spektrem povrchových senzorů, které jsou integrovány především prostřednictvím výsuvného patentovaného mastu. Mezi základní prvky patří radarové systémy, umožňující detekci povrchových cílů, dále elektrooptické a infračervené (EO/IR) senzory pro denní i noční pozorování. Součástí výbavy jsou také prostředky signálového zpravodajství (SIGINT), zahrnující schopnosti COMINT (zachytávání komunikačních signálů), ELINT (analýza elektronických emisí) a ESM (elektronická podpora). Tyto systémy umožňují získávání informací o aktivitách protivníka bez nutnosti přímého kontaktu.

Pod hladinou je BlueWhale vybaven pokročilými sonarovými systémy, které tvoří jádro jeho operačních schopností. Klíčovým prvkem je vlečný sonar typu TAS (Towed Array Sonar), vyvinutý společností ATLAS ELEKTRONIK, který umožňuje detekci ponorek na základě jejich akustických signatur. Doplňkově je systém vybaven flank array sonarem (FAS) v aktivní i pasivní konfiguraci, který rozšiřuje schopnost detekce v různých taktických situacích. Pro účely detekce námořních min a mapování mořského dna slouží sonar typu SAS (Synthetic Aperture Sonar), jenž poskytuje vysoké rozlišení. Magnetické senzory pak umožňují verifikaci detekovaných objektů, zejména v rámci operací proti minám.
Funkčnost celého systému je zajištěna pokročilým command and control (C2) řešením, které umožňuje sběr, zpracování a přenos dat na velitelská stanoviště prostřednictvím satelitních a dalších komunikačních kanálů. Systém je navržen pro autonomní operace s možností vzdáleného řízení, což umožňuje flexibilní reakci na vývoj situace. BlueWhale tak funguje jako rozšířený senzorový prvek, podporující činnost pilotovaných námořních platforem.

Ekonomické a operační přínosy

Jedním z hlavních argumentů pro zavádění systémů typu BlueWhale je jejich potenciální nákladová efektivita, ve srovnání s klasickými ponorkami. Lze předpokládat nižší pořizovací i provozní náklady, přičemž absence posádky eliminuje potřebu komplexního zázemí pro podporu personálu, a zároveň výrazně snižuje riziko ztrát na životech při nasazení v nebezpečných oblastech. Tyto charakteristiky mohou umožnit nasazení většího počtu jednotek, což může přispět ke zvýšení celkové operační kapacity námořnictva. Zatímco počet klasických ponorek je omezen ekonomickými i personálními faktory, bezosádkové prostředky mohou být využívány ve větším množství, a pokrývat širší operační prostor. V tomto smyslu představují doplněk k pilotovaným platformám a částečně reagují na jejich omezenou dostupnost.

Další významnou výhodou je vysoká míra flexibility, vyplývající z modulární architektury systému. BlueWhale může být přizpůsoben různým typům misí prostřednictvím konfigurace senzorového vybavení. Tato schopnost umožňuje reagovat na měnící se bezpečnostní prostředí bez nutnosti zásadních konstrukčních změn. Flexibilita se projevuje i v samotném nasazení, kdy může být systém využíván samostatně, nebo jako součást širšího operačního celku. V kombinaci s dalšími bezosádkovými i pilotovanými platformami tak vytváří rozšířený senzorový prvek, podporující námořní operace.

Závěr

Autonomní podmořský prostředek BlueWhale lze chápat jako pokročilý autonomní systém, který již nachází konkrétní uplatnění v námořních silách. Jeho hlavní přínos spočívá v rozšíření schopností stávajících platforem, nikoliv v jejich nahrazení. V tomto smyslu nepředstavuje revoluci, ale spíše evoluční krok, který reflektuje dlouhodobý trend rostoucího využívání autonomních a bezosádkových systémů v námořních operacích.

Zavedení tohoto systému do výzbroje německého námořnictva ukazuje, že autonomní prostředky se stávají stále významnější součástí moderních ozbrojených sil. Lze očekávat, že jejich význam bude nadále růst, a to nejen v rámci aliančních struktur, ale i v dalších regionech charakterizovaných komplexním bezpečnostním prostředím. Do budoucna tak lze předpokládat další rozšiřování podobných systémů a jejich postupnou integraci do existujících operačních struktur, kde budou plnit roli doplňkových průzkumných a senzorových platforem.